Zámek Litomyšl patří mezi nejnavštěvovanější památky v naší republice, a to zcela jistě právem. Nejstarší písemná zmínka o Litomyšli se nachází v díle Chronica Boemorum z let 1119 – 1125. Zde Kosmas hovoří o pomezní osadě s hradem, tehdy dřevěným. Toto území bylo majetkem knížete Slavníka, otce svatého Vojtěcha. Litomyšl má tedy bohatou historii, a tak není divu, že je toto sídlo bohaté rovněž i na pověsti a paranormální jevy, ke kterým dochází dokonce i za bílého dne.

fotografie: Pixabay

Snad nejstarší pověstí je ta o Bílé paní. Paní Adéla byla vyslána na hrad Veveří, kde byla přijata do služby. Adéla na hradě otěhotněla, a protože to byl stav silně nežádoucí, křivě prý se zapřísahala: ,,Pane Bože, jestliže já jsem břichatá, bodejť bych se hned propadla“ - a tak se také stalo. Od té doby se prý zjevuje nikoliv na Veveří, ale právě ve svém domově. Potkáte-li ji bíle oděnou, nosí štěstí. Černě oděná věští smrt.

Na zámku se také v jižním křídle nacházel očarovaný pokoj. Nikdo v něm nechtěl bydlet, protože se v něm za noci ozýval šramot, jako kdyby v něm někdo vrážel do nábytku a ten pak následně také přestavoval. Jednou do zámku zavítal jakýsi šlechtic a žádal zámeckého pána, aby ho nechal v zámku přes noc. Hostiteli to nebylo moc po chuti, a tak ho ubytoval právě v očarovaném pokoji. Host si spokojeně lehl a usnul, ale o půlnoci se ozvala rána, která ho probudila. Někdo tady šramotil, přestavoval nábytek a on nikoho při měsíčním svitu neviděl. Přepadla ho hrůza. Najednou se ozvalo: „Saecula saeculorum.“ Šlechtic vyskočil z postele, utekl ven z pokoje a ještě za noci opustil zámek.

Za dalších sedm let se jednou na zámku Litomyšl stavil žebravý mnich a vyprosil si milodary a nocleh. Dožadoval se ale přespání na zámku a ne v čeledníku. Komorníkem byl upozorněn, že mají jen pokoj, kde straší. Mnich se přesto rozhodl v zakletém pokoji přespat. Jakmile se ozval šramot, pokřižoval se a ptal se ducha, co žádá. Ozvalo se: „Saecula saeculorum.“ Mnich odpověděl: „Amen“. Duch vykřikl radostí, zajásal a poděkoval za osvobození. Všechny zvuky najednou ustaly, mnich spal klidně až do rána a od té doby v tomto pokoji již nestrašilo. Podle psychotronika Stanislava Brázdy je pověst pravdivá. V pokoji mohl kdosi zemřít násilnou smrtí - a až mnich dokázal nešťastného ducha osvobodit.

Další pověst vypráví, že na zámku v Litomyšli žila zlá a pyšná paní, která odmítla dát žebračce jídlo. Ta ji proklela a hraběnka se v tu chvíli na zámeckém nádvoří propadla do země. Od té doby se na zámku zjevuje přízrak této zlé hraběnky, který prý vždy obejde nádvoří a zmizí v místech, kde se hraběnka propadla do země. Podle očitých svědků však přízrak hraběnky není tím jediným, co je na zámku v Litomyšli zvláštního. Při prohlídkách je někdy možné pozorovat různé paranormální jevy, jako je pohybování různých předmětů, nevysvětlitelné zhmotnění zvláštních mlhovin či nepříjemné pocity v místnostech.

Zapomenout nelze ani na záhadu pěti tajemných G. Na zdi renesančního zámku, po pravé straně v rohu druhého poschodí, je mezi ostatními zajímavými nástěnnými malbami vyobrazena postava muže v kroji ze 16. století s kočkou. Rytíř má nad sebou namalováno pět písmen G. Je to dávná záhada, která dosud nebyla vyřešena. Předpokládá se, že jsou to začátky slov. Legenda praví, že kdo rozluští toto tajemství, najde ukrytý poklad.

Tím však samozřejmě ani zdaleka záhady Litomyšle nekončí. Zámek má například impozantní, rozsáhlé podzemí, jehož část byla i zpřístupněna veřejnosti. Doufejme tedy, že budeme moci tento zajímavý zámek zase brzy navštívit a poznávat jeho tajemství...

 

napsal Petr Matura