Opuštěné domy vzbuzují obecně pocit smutku a beznaděje. Často v nich dochází k paranormálním jevům a kromě badatelů lákají také různé podivné existence. Snad ještě smutnějším místem jsou pak opuštěné nemocnice a léčebny, kde dodnes zůstává otisk zoufalství dávných pacientů. Jedním takovým místem je bývalá léčebna v Dubí nedaleko Teplic.

fotografie: archiv autora

Právě zde si nechal na přelomu let 1864 a 1865 vystavět bohatý továrník Anton Tschinkel tehdy půvabnou vilu s věží obklopenou velikým parkem se skleníky. Za dvacet let se však Tschinkel dostal do finančních problémů a jeho majetek propadl v konkurzu státu.

Vila pak plnila úlohu zotavovny a za 2. světové války sloužila jako škola. Její smutné dějiny se začaly psát po válce, kdy se zde nacházela tuberkulózní léčebna. Také v té době vznikla sousední budova, která sloužila jako karanténa.

Na konci 50. let pak byla přeměněna na dětskou psychiatrickou léčebnu. O tehdejším postupu léčby a zacházení s nemocnými si můžeme domyslet své… Údajně zde docházelo i k bití a hrubému zacházení. Pravdu se však už asi nedozvíme, protože se o tom prostě nesmělo mluvit a mnoho dokumentů se záhadně ztratilo...

Běžně se v této době používaly například elektrošoky. Jeden svědek v dospělosti vypověděl, že za svého pobytu zde jako šestiletý sám elektrošoky pravděpodobně dostával. Zmínil ostré osvětlení a gumové hračky, jež mohl svírat při bolesti, které nebylo zrovna málo. Cítil prý, jako kdyby ho lékaři operovali bez anestezie.

Chlapec se přitom do léčebny dostal na dva měsíce v roce 1966 jen proto, že právě probíhal soud mezi jeho matkou a otcem. Jeho otec tehdy žádal o svěření do péče, protože péče matky chlapci prý nesvědčila. Ten byl proto svěřen do léčebny pouze na tzv. pozorování. Muž dále vzpomíná: „Řádové sestry byly přísné, některé nás i bily. Zvlášť zlá byla sestra Bonifáca. Jednou jsem ji viděl v noci na chodbě plakat. Ptal jsem se jí, co ji bolí. Odpověděla, že srdce. Od té noci na mě byla mnohem hodnější.“

Existují zprávy, že právě zde se experimentovalo s používáním drogy LSD, která u nás v 60. letech byla používána k léčbě depresí, schizofrenie nebo dětského autismu či homosexuality. Právě zde působil věhlasný psychiatr MUDr. Stanislav Grof, který byl znám právě pokusy s halucinogeny. Konec pokusů s LSD na pacientech přišel v roce 1968, kdy u nás bylo LSD zakázáno, a značně se také zlepšil přístup k nemocným.

Roku 1983 byla léčebna zrušena a pacienti přesunuti do Háje u Duchcova. Při poslední rekonstrukci došlo k výbuchu kotelny, budova začala postupně chátrat a z tohoto důvodu je pohyb po rozpadajícím se objektu každým rokem více nebezpečný.

fotografie: archiv autora

I přes nebezpečí úrazu od 90. let místo hojně navštěvují milovníci opuštěných budov a také nejrůznější lovci duchů. Ti se s větším či menším úspěchem pokouší spojit s nešťastnými dušemi bývalých pacientů.

Místo jsem sám dvakrát navštívil a mohu potvrdit, že zde panuje až neskutečně tísnivá atmosféra, která však může být způsobena právě negativní energií, jež se promítla a následně rovněž i vtiskla do celého tohoto místa. Na žádný konkrétní paranormální zážitek jsem tady sice neměl štěstí, to však neznamená, že k nim zde nedochází...

 

napsal Petr Matura