Jsou indiáni skutečně prvními původními obyvateli Ameriky? Jednoduchá otázka, na kterou jsme dlouho odpovídali bez váhání: Ano. Se všemi z toho plynoucími důsledky, zejména pokud jde o napravování křivd, kterých se na tomto etniku dopustili ti, kteří „dobyli Ameriku“. Ale ono může všechno být přece jen trochu jinak…

… díky nálezu kostry tzv. muže z Kennewicku, jejíž stáří se odhaduje až na 9500 let. Byla objevena 28. července 1996 na břehu řeky Columbia ve státě Washington a archeology zaujala na první pohled tím, že ostatky asi čtyřicetiletého a řádně pohřbeného „lovce tuleňů“ nevykazovaly žádné mongoloidní rysy. Proto bylo také od počátku problematické označit ji  jako ostatky předka současných indiánů. Ti se přesto zarytě bránili vědeckému zkoumání nálezu s odkazem na příslušný zákon USA, podle něhož mají "domorodí obyvatelé" právo vyžádat si jakékoliv ostatky z předkolumbovské doby a naložit s nimi podle svého, aniž by tyto ostatky byly předtím, anebo kdykoliv jindy, vědecky prozkoumány. Domorodí obyvatelé takto vyžádané ostatky potom obvykle rituálně pohřbí a tím jsou pro vědu ztraceny.

V tomto případě to však tak hladce nešlo. Právě kvůli pochybnostem o indiánském původu „muže z Kennewicku“ se spor vědců s domorodými obyvateli o tyto ostatky dostal až před soud, který po osmi letech, v roce 2004, rozhodl ve prospěch vědců, tj, došel k názoru, že onen muž není předkem nikoho z indiánů a ti tedy nemají na ydání jeho ostatků žádné právo.

Rozsáhlé spekulace o tom, že by to tedy mohl být běloch, když to není indián, tehdy neuťala ani analýza DNA. Tehdy dostupné metody analýzy DNA byly vzhledem k stavu ostatků nepoužitelné. Vědci se tedy alespoň shodli na tom, že dotyčný by mohl náležet k etniku Ainů (původní obyvatelé Japonska), což je jediné etnikum v Asii, která nevykazuje mongoloidní znaky, ani etnické, ani kulturní. O povědomí jejich zcela jasné odlišnosti svědčí i to, že Japonci, a to dokonce ještě i v současnosti, vnímají Ainy jako něco úplně jiného, podřadného a nečistého. Podle některých antropologů by i proto Ainové mohli skutečně být europoidní etnikum, které bylo kdysi vytlačeno až na ten nejvýchodnější cíp Euroasie. A někteří jeho příslušníci, jako právě muž z Kennewicku, pronikli až do Ameriky.

Vědecké a nezpochybnitelné doložení této hypotézy je USA poněkud ožehavé z hlediska politické korektnosti - zpochybňovalo by totiž postavení současných indiánů jako jediných "původních" obyvatel Ameriky, protože tentýž statut by musel být nyní nově přiznán i bělochům. Kdyby byl zájem tuto věc dotáhnout do konce, logickým důsledkem by mohla být ztráta všech výhod, které indiáni dnes jako jediní původní obyvatelé v USA požívají, anebo přisouzení těchto výhod i bělochům. Podle stejné logiky by je ale zatím nemohli získat černoši, jejichž podíl, zatím, na předkolumbovském osídlení Ameriky prokázán nebyl, byť určité indicie, např. černošské rysy ve tvářích olméckých hlav, by tu byly. Z toho je jasně patrné, o jak třaskavé téma se z hlediska dnešních souvislostí jedná.

Snad právě i z tohoto důvodu došlo k přehodnocení celého problému. Koncem loňského roku bylo konstatováno, že vzhledem se „muž z Kennewicku“ nejvíce blíží původním obyvatelům maličkých Chathamových ostrovů ležících východně od Nového Zélandu. Těmi jsou Maorové, tedy neevropské etnikum. Tato hypotéza však nevysvětluje, jak obyvatelé Nového Zélandu domigrovali přes půl zeměkoule až na sever Ameriky a otevřená zůstává i otázka jejich případné příbuznosti s Ainy. K tomu byla navíc vloni zveřejněna studie Kodaňské univerzity, podle níž je DNA muže z Kennewicku skutečně příbuzná DNA současných indiánů. To už stačilo k tomu, aby Barack Obama, tehdejší prezident USA, vyslovil svůj souhlas s tím, aby kostra „muže z Kennewisku“ byla navrácena indiánům jako kostra jejich předka. O kostru projevilo zájem několik kmenů a vydána bude kmenu Jakimů, který ji hodlá pohřbít tradičním způsobem. Tím bude jednou provždy, alespoň v tomto případě, vědcům zabráněno kostru dále zkoumat a případně zpochybnit statut indiánů jako jediných původních amerických obyvatel.

Jitka Lenková