Je obtížné najít stopy něčeho tak těžko uchopitelného, jako jsou tajemné kulty a posvátná mystéria, která navíc ještě bývala určena jen zasvěcencům.

A tak si dnes jen složitá dokážeme představit, čím vlastně byly krétské býčí slavnosti. Podle fresky z roku 1500 př. n. 1. sloužil býk, snad posvátný, jako živé gymnastické nářadí. A to je také všechno, co o těchto podivných a ojedinělých slavnostech víme. Můžeme jenom předpokládat, že krétské býčí slavnosti nějak souvisely s místní legendou o známém Minotaurovi, nevlastním synovi krále Mínóa. Jeho historie je spletitá jako všechny řecké mýty, nicméně králi Mínóovi daroval bůh Poseidon na znamení přátelství skvostného bílého býka. Mínós zase na oplátku slíbil, že tohoto býka vzápětí Poseidonovi obětuje, ale místo toho si býka ponechal. Poseidon krále potrestal tak, že Mínóova manželka zahořela touhou po tomto býkovi a z jejich spojení se narodil právě Mínotaurus, obluda s lidským tělem a býčí hlavou. Mínós potom nechal pro Mínotaura postavit labyrint, ze kterého nemohl Mínotaurus najít cestu ven.

Nalezená freska s býkem však v ničem této legendě neodpovídá — dotyčný býk je totiž červenobílý. Postava nádherného bílého býka, který se vynořil z vln, se objevuje i v další řecké báji, podle které vzal na sebe tuto býčí podobu sám vládce bohů Zeus a unesl krásnou Európu. Ta potom vládci bohů porodila právě Mínóa.

Dalším starověkým střediskem silného býčího kultu byl Egypt. Nejznámějším posvátným býkem byl černý Apis se čtyřhrannou bílou skvrnou na čele, uctívaný již v nejstarších dobách. Jeho živé zpodobnění, skutečný býk pečlivě vybraný kněžími podle daných kritérií, byl doslova hýčkán, přestože si někdy počínal zuřivě, porážel sloupy, ničil úrodu a dokonce jednou rozdupal i nějakého starce. Kromě toho však měli Egypťané ještě nejméně dva další posvátné býky, Buchise chovaného v Hermonthis u Luxoru a černého kadeřavého Mnevise ustájeného v nádherné komnatě ve Slunečním chrámu v Heliopolis. Dalším střediskem býčího kultu byl také Memfis (Mennofer) v Horním Egyptě.

Neznámá civilizace

Méně se už ví o egyptském labyrintu, který se měl ještě před dvěma tisíci lety nacházet kousek nad Memfisem u jezera Moiris. Jeho rozměry byly obrovské, celkem tři tisíce místností, z toho polovina pod zemí. Kromě toho u labyrintu stála pyramida vysoká 72 metrů. V jezeře Moiris se potom tyčily dvě další nádherné pyramidy zaplavené do poloviny vodou. Byly vysoké 180 metrů. (Cheopsova pyramida má jen" 147 metrů.) Navíc i jezero bylo umělé. Jeho účelem bylo zachycovat vodu z rozvodněného Nilu. Přestože celý tento obrovský komplex viděli na vlastní oči Hérodótos i Strabón, dodnes se labyrint nepodařilo najít. Přitom by mohlo jít o pozůstatek zatím naprosto neznámé civilizace. Podle tradice totiž labyrint vybudovalo dvanáct králů, které se v egyptských dějinách počínaje rokem 3000 př. n. 1. nepodařilo identifikovat. Podle tradice by tito králové měli být také v podzemních prostorách laby­rintu pohřbeni spolu s mumiemi posvát­ných krokodýlů. To ovšem nikterak ne­vylučuje i chov a rituální pohřbívání bý­ků na témže místě. Dostáváme se ovšem do příliš vzdálených dob, než abychom se mohli bezpečně opřít o ně­jaké hmatatelné důkazy.

Teoreticky však můžeme předpoklá­dat, že existovala civilizace nebo kultu­ra, která kdysi uctívala býky, a činila tak v jakýchsi spletitých, nejspíše pod­zemních prostorách, které až mnohem později dostaly název labyrint. Nákresy různých labyrintů totiž nacházíme na skalních a jeskynních kresbách v severní Africe, jižní Francii, na Krétě, Mal­tě, v jižní Indii, Anglii, Skotsku, USA, na mexické a peruánské keramice a pa­trně ještě na mnoha dalších místech. Motiv labyrintu tak patří mezi nejstarší „ornamenty", podobně jako třeba spirá­la, svastika nebo trojzubec.

Býčí skála i na Moravě

Jedno z míst takového prastarého býčího kultu se nachází v jeskyni nazvané Býčí skála v Moravském krasu. Je nepo­chybné, že byla osídlena anebo alespoň občas využívána již v magdalénienu, te­dy ve 13. až 11. tisíciletí př. n. 1. Na jed­né z odboček jeskyně byla navíc nalezena uhlová kresba nějakého zvířete s rohy či parohy, což dnes již nelze přesně rozeznat. Jeskyni také proslavil nález malého bronzového býčka, snad z oblasti předního Kavkazu, řecké přilby a zejména pozůstatků jakéhosi rituálního pohřbu anebo oběti. Na místě byly nalezeny kostry čtyřiceti lidí a některým tělům přitom chyběla hlava nebo končetiny. Vyloučen není ani rituální kanibalismus. Na plochém kameni byly jako na oltáři položeny dvě useknuté dívčí ruce s náramky, které pocházely z halštatského období (750-400 př. n. 1.). Tím však není ještě záhadám spojeným s Býčí skálou konec. Kromě jiného zde byl nalezen jakýsi kruhový násadec na hůl, v němž není obtížné vidět slunce, případně i s devíti planetami okolo. Býčí skála také dostala své jméno dávno před tím, než zde byl nalezen onen bronzový býček, který má na čele ještě vsazený železný trojúhelníček špičkou dolů. Podobné vsadky měl i na bocích. Dostáváme tedy dohromady tři prvky — býky, labyrint ve smyslu spletitých podzemních prostor a Slunce. To odpovídá řadě dalších zpráv, legend i faktických nálezů.

Symbol plodnosti

V Turecku u Catal Hüyüku (5850 př. n. 1.) byl nalezen obraz asi dvoumetrového býka, přes kterého skáče saltem lidská postava. Na Krétě byly kolem roku 1500 př. n. l. používány nádoby ve tvaru býčích hlav, přičemž býci mívali na čele kruhový ornament připomínající kopretinu nebo vír. Torzo plastiky malého hliněného žlutého býčka pokresleného červenými liniemi bylo nalezeno pod hradbami řeckých Mykén. Býk býval ztotožňován kvůli své plodnosti s životadárným Sluncem. Kočár chetitského slunečního boha proto táhli právě býci, o egyptském slunečním kultu nemluvě. Hinduistický bůh Indra se objevuje často na býkovi, býk je ztotožňován se severským bohem hromu Thorem. Býci byli také obětováni. Perský bůh Mithra zabije býka, který utekl bohu světla Ahura Mazdovi z jeskyně. Z kapek krve tohoto býka pak podle Avesty vznikl život. Římský král, podle jména patrně etruského původu, Tarquinius Superbus uspořádal roku 189 př. n. 1. dvoudenní býčí hry (ludi taurii), při nichž byli obětováni býci. V Thajsku jsou býci dodnes rituálně podřezáváni a jejich rohy potom tvoří součást obydlí, snad na ochranu. Ve stejném duchu ostatně probíhá i korida, která je natolik vžitá, že ochránci zvířat zatím marně usilují o její zákaz.

Pověst o Přemyslovi

Jasná symbolika plodnosti se vyskytuje i v pověsti o Přemyslovi. Je docela dobře možné, že to je další podoba býčího kultu, který byl pochopitelně pro rané křesťanství nepřijatelný, a tak kronikář býky zredukoval na voly. Ti navíc ještě zmizí ve skále. To vyvolává asociaci spojení s jinými světy, podobně jako všechny možné pověsti o pokladech a rytířích ukrytých ve skalách. Nelze opominout ani ztotožnění býka, respektive krávy, s kultem Měsíce, jehož srpek připomíná právě býčí rohy. To zdobí také egyptskou bohyni Isis, královnu nebes, a posvátný bůh Apis byl údajně počat právě z měsíčního svitu. Egyptská bohyně Hathor s kravskými rohy s diskem uprostřed byla bohyní nebes a prostřednictvím jejího chrámu v Dendeře se dostáváme k tajemným egyptským mystériím. Starověká mystéria přitom podle odborníků rituálně znamenala jakési znovuzrození, účastník obřadu upadl do jiného stavu vědomí. Mohl tak nahlédnout do jiných světů, naprosto se vnitřně přerodil, stejně jako třeba šamani při svém zasvěcovacim rituálu. Ani tady nechybí býk — Jakuté si vyprávějí o černém býkovi odnášejícím lidi do podsvětí. Do podobného tranzu by se teoreticky měl dostat i alchymista, pokud se mu skutečně podaří jeho Velké dílo.

Tajné společnosti

Znalost mystérií údajně postupně přecházela z jedné tajné společnosti na druhou, od egyptských knězi a indických Devíti neznámých přes templáře, rosenkruciány snad až po zednáře. Zednáři sami potom svůj původ odvozují přímo ze starého Egypta, jehož synonymem jsou právě posvátní býci.

Američtí zednáři se ke svým ideám otevřeně přihlásili obrázkem pyramidy na jednodolarové bankovce. Na české bankovce nic takového není, patrně proto, že zde tradičně panuje jiné psychologické klima. Přesto můžeme najít alespoň náznaky, zejména v díle architekta Plečnika — například obelisk na Pražském nádvoří tolik podobný egyptským vzorům nebo Sloupovou síň, která jako by z oka vypadla paláci v Knóssu, či pyramidu v hradních zahradách. Naprosto cizorodé je v prostředí Pražského hradu ovšem Býčí schodiště se dvěma soškami býků. Snadno bychom pochopili, kdyby se to schodiště jmenovalo Lví nebo Orlí (podle svatováclavské orlice) nebo třeba Královské. Býci však v Čechách žádnou tradici nemají. Že by další odkaz na prastarý kult? Kolik takových „odkazů" se někde po Čechách ještě skrývá? Vykazují místa, označená býky, nějaké zvláštní, třeba psychotronické nebo léčivé vlastnosti? Takové otázky na svou odpověď ještě čekají. Možná je můžete pomoci objasnit i vy.

Jitka Lenková, obr. archiv autorky