Rok pokročil k nejdůležitějšímu pohanskému svátku Samhainu, který Keltové slavili v noci z 31. října na 1. listopad. Začínal tak pro ně nejen nový rok, ale tento svátek stíral hranice mezi světem mrtvých a živých. Proto také církev zařadila na tento čas Svátek všech svatých a Památku zesnulých. Ale nejrozšířenější pohanský svátek se nepodařilo vymítit, lidé prostě slavili svátky oba.

V tomto období jsou venkovní práce ukončeny, dny se zkrátily, tmy přibylo, ponuré počasí vnáší do srdcí stíny melancholie a nostalgických vzpomínek na ty, kteří odešli z pozemského života. Tichou vzpomínku v dávné době prozařovalo světlo lampiček a svíček. O samhainské noci se za okno dávalo malé pohoštění a z vyřezané řepy plálo světýlko svíčky, aby duše zemřelých našly cestu domů a nebloudily po okolí.

Nejtenčím závojem mezi naším světem a světem duchů bylo možné projít, setkat se s bytostmi jiné dimenze a prožít s nimi tuto jedinečnou a jedinou noc v roce. Bůh – král umírá a vrací se do země zemřelých, Bohyně zahájí truchlení pro svého druha, svět se halí do šedivé temnoty a vládu přebírá Bohyně – stařena až do znovuzrození Krále, který spatří světlo světa o zimním slunovratu a je tím světlem, na které čekají všichni živí tvorové.

Podle keltských pověstí se z temnoty vynoří Paní s modrou tváří v černém závoji, třikrát udeří svou holí o Zem a ta ztvrdne jako kámen. Touto nocí začíná Temná polovina roku, kdy je duše aktivnější, než tělo. Po dva měsíce jsou lidé ponecháni bez ochrany bohů, jsou vystaveni tváří v tvář svým nejčernějším a nejtemnějším vlastnostem, které se prodírají z hlubin tmavých zákoutí duše. Bohové mlčí, Země spí, člověk je konfrontován se svým svědomím a duší. Příroda působí jako velké pohřebiště, jsou pochovány všechny zážitky a naděje minulého období.

Pro pohanské národy touto nocí skončil starý rok a nový ještě nezačal. Vnímaly Samhain jako „čas mezi“, který byl mimo jiné velmi vhodnou dobou pro věštění. K rituálům byli zváni i zesnulí předkové, aby odpovídali na otázky svých potomků a alespoň jeden den v roce se těšili z jejich přítomnosti. Všechny oslavy se vázaly k zesnulým, hojně se navštěvovaly hřbitovy a vzpomínalo se. Večeře byla připravena z oblíbených jídel zemřelých, u stolu bylo pro ně prostřeno, večeřelo se v naprostém tichu. Domov zdobily vydlabané dýně nebo řepy se svíčkami, jablka, žaludy, věnce z kukuřičných slupek a jedovatých bylin. Převládala červená a černá barva, a to i ve výběru potravin – červené maso, víno, mrkev, řepa, tuřín.

Za svítání se mrtví vrátili do svého světa a pro živé nastal čas temna a ticha, který posvětila bílá sněhová přikrývka. Vzpomeňte si i vy v tuto noc na své blízké, kteří žijí za hranicí našeho světa, zapalte v okně svíčku a věnujte jim tichou vzpomínku. Možná uslyšíte pozdrav a poselství, které k vám pronikne skrze mlhy Avalonu.

Alena Horáková, www.vestenionline.cz