Jak naši tradiční kuchyni popisují jinde vám přiblížíme prostřednictvím článku z Českého konzulátu ve švýcarském Curychu.

Česká kuchyně je lepší, než by se dalo soudit podle její mezinárodní pověsti a má bezpochyby zvlášt' barokní charakter. Podobně nákladně jako architektura 17. a 18. století, se nám prezentují kuchařské klenoty českých zemí. Řekne-li vám česká hospodyně, že některé jídlo je na přípravu jednoduché a rychlé, tak bud'te ujištěni, že stojí nejméně dvě hodiny u sporáku a zužitkuje zkušenosti zhruba tří generací do rodinného oběda. Češi jsou dobře zakořenění labužníci. Nouvelle Cuisine se svou etérickou filozofií (a rovněž etérickými porcemi na talíři!) neměla v českých zemích valný úspěch - množství přece musí vyhovovat! Spousta českých domácností žije i dnes částečně z domácích zdrojů.

Na zahrádce roste zelenina, a příbuzní z venkova obohacují jídelníček naturáliemi, které se pak různými způsoby konzervují. Věhlasná povidla například - silně odpařená švestková dřeň - která se používají jako nádivka do pečiva a moučných jídel, nebo jako pomazánka. Švestka vládne zemi. Bez švestek nejsou povidla, nejsou sladké švestkové knedlíky se strouhaným tvarohem, pokapané rozpuštěným máslem, nejsou švestkové záviny, koláčky, bublaniny, není slivovice.

Na stůl přichází často pikantně kořeněná jídla s velkým množstvím papriky, cibule, česneku i kmínu. Do tohoto oddělení pikantních a silných chut'ových požitků zařazujme i vuřty, jitrnice, jelita, tlačenky a podobné výrobky zimní zabijačkové sezóny. Tyto pokrmy vyžadují vytrénovaný žaludek a dostatečné množství piva k uhašení žízně. S jídlem tohoto druhy budete konftontováni spíše na Moravě. V každém případě však vřele doporučujeme moravská vína. Nechte se pozvat do vinného sklípku, kde vám majitel vinohradu natáhne skleněným koštéřem ze sudu. Sklípky jsou vestavěny do země, že lze vidět jen vchod. Uvnitř je pak za krátkou chvíli dobrá nálada, zkouší se víno, návštěvníci se baví a zpívají se lidové písně - pozor však, když se opět vrátíte na povrch! Na konec zanechá každý návštěvník na vlhké zdi sklípku - obratným pohybem ruky - minci na památku.

Typické knedlíky jsou přílohou k masu s omáčkou nebo se upraží s vajíčkem jako zužitkování zbytků. Knedlíkové variace jsou bez konce, existují ve všech možných chutích, tvarech a velikostech jako: klasické kynuté knedle, bramborové, krupicové, tvarohové, žemlové a uzeninové knedlíky, sladké knedlíky plněné ovocem nebo povidly.

Do velké oblasti moučných jídel patří ovšem také palačinky - jemné omelety, které se obyčejně podávají se sladkou náplní. Slouží jako královský moučník s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou pokapané čokoládovou polevou, nebo v sobě skrývají sladké tajemství náplně: ořechové, jablečné, nebo nenáročně marmeládové.

Ke konci ještě slovo o dvou pokrmech, které nabývají téměř mytologických rysů: chléb a ryba. Chléb je náš chléb vezdejší - synonym každodenní stravy i blahobytu. Chléb inspiroval řadu přísloví a zvyků a je posvátnou věcí jak při výrobě tak i při spotřebě. Chléb existuje v nejrozličnějších tvarech. Chléb má symbolický obsah o Velikonocích i Vánocích - v podobě vánočky - a chlebem i solí vítali staří Slované své hosty. Chléb - každodenní nezbytná výživa, sůl - znamení čistoty a vzácnosti.

Kdo by se nadál, že v zemi bez moří bude ryba hrát tak důležitou roli jako jídlo všedních i svátečních dnů. Již od dob středověku se zakládaly rybníky, jelikož ryba byla oblíbeným pokrmem v dobách půstu a dokázala omezit hladomor. 24. prosince, na Štědrý večer, přichází na stůl tradiční kapr. Ryba se často zakoupí ještě živá a blokuje rodinou vanu v koupelně až uhodí její hodinka. Tato vražedná činnost se většinou přenechává některému mužskému členu rodiny a rozrůstá se někdy do dramatických rozměrů. V minulých letech se čím dál tím více rozšířila nabídka prodeje, posloužit zákazníkovi (i rybě) odborně a čerstvé kapry z kádě hned po koupi zabít. Potom se v kuchyni přikročí k čištění a porcování ryby, kousky se obalí do strouhanky, vypékají na tuku a podávají se s bramborovým salátem.

Kaprem a bramborových salátem se ve vánočním období už roku 2001 dokonce zabýval i švýcarský tisk. Zaprvé jeden z nejserióznějších deníků, Neue Zürcher Zeitung, článkem Ve stínu kapra, kde autor věnoval sloupek kulturnímu pozadí českého bramborového salátu, se zmínkou o udivených západních turistech v Praze, kteří si kladou otázku, proč zrovna o vánocích, kdy celý svět chystá na stůl ty nejvzácnější lahůdky, se pořádají v Česku prodejní akce tohoto levného pokrmu. Dále psal 23.12.2001 také Blick, neboli švýcarský bratr Blesku: ....co Švýcarům na vánoce znamená vařená šunka, tím je Čechům kapr.

(reedice)