Po několika dnech přemítání jsem se rozhodla uvařit dnes svíčkovou. Poprvé v životě. Jakkoliv tradiční česká jídla moc nevařím, zaujal mě recept na Klasickou svíčkovou podle Dalibora Navrátila. Znělo to prostě slibně. Příprava byla, řekněme, neobvykle obsáhlá. A stejně jsem v půli práce našla v lednici jen jednu cibuli místo dvou a o něco méně šlehačky, než bylo třeba. A co navíc, v obchodě ráno neměli knedlíky. Klasika.

Vše probíhalo vcelku hladce, až na moji stupňující se nervozitu. Obvykle nejsem zvyklá trávit půlku soboty v kuchyni.. a tohle papání teda je na dobré tři hodinky přípravy. Pokud se ovšem nehodláte honit, a to já nehodlala.

V očekávání, že už to masíčko konečně šupnu do trouby a půjdeme si po dvou hodinách kuchyňské práce dát, než se nám to dopeče, aspoň polívku, jsem ne úplně vydusila ze zeleninového základu ocet. Výsledek si jistě domyslíte.  Nakonec se mi dostávalo málo smetany ke šlehání, a tak přišlo na řadu mlíko.

Výsledek? Po necelých třech hodinách bych charakterizovala výsledný produkt, tedy svíčkovou, jako poživatelnou. Nedostatek tekuté šlehačky se projevil na poněkud hustší konzistenci, nevypařený ocet podpořený třemi citrony se nedal zapřít.  K tomu všemu navíc rýže místo knedlíku. Tak to už bylo příliš i, na jinak velmi tolerantní a mým experimentům přístupnou, moji drahou polovičku. V tomto tradičním českém pokrmu jsem fakt neobstála. Myslím, že svíčková u nás nebude na denním pořádku :)

A co vy, čtenáři a čtenářky,  jaké máte vy historky s tímto typicky českým pokrmem? Pochlubte se nám.