Na začátek vepřové se zelím

Generální zkouškou na masopust býval čtvrtek, který předcházel masopustní neděli. Říkalo se mu Tučný čtvrtek, někdy taky zkráceně „tučňák“ a mnohdy se před ním konala zabijačka. Tradičně se v tento den podávala k obědu vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, která se zapíjela džbánem dobrého piva. Pěkná porce masa na talíři měla zajistit sílu a hojnost po celý rok. Pořádný oběd se podával také o hlavním masopustním dni – v neděli. U stolu se ale nevysedávalo nijak dlouho, protože po jídle všichni spěchali k muzice. V zábavě a tanci pokračovali lidé i během pondělí. To hlavní přišlo v úterý, kdy zároveň s úderem půlnoci veškeré veselí skončilo.

Bez dobrého jídla by nebyl masopust

O masopustu měly hospodyně plné ruce práce. O maso nebyla nouze, protože se předtím často konaly zabijačky. S oblibou se proto o masopustu slavily i svatby, ze kterých měla podle pověry vzejít trvalá manželství.

Kromě zabijačkových pochoutek mířily na stůl také škvarkové placky, vdolky, trdelníky, šišky nebo frgály. Důležitou masopustní pochoutkou byly koblihy smažené na másle a plněné povidly nebo mletým mákem. Z koblihového těsta se připravovaly boží milosti bez náplně, hojně sypané cukrem. Ráno na Popeleční středu lidé ještě snídali mastné rohlíky s kávou, ale oběd byl již postní, tedy bezmasý.

Tradice mají svůj hluboký význam zakořeněný v historii, a proto bychom na ně neměli zapomínat. Jsou také příležitostí k setkání s rodinou a přáteli, nejlépe u prostřeného stolu plného kvalitních dobrot.

A abychom si tyto tradiční dobroty připomínali, v následujících článcích nás čekají recepty na boží milosti, masopustní koblihy a také na valašské frgály.