Taky rádi chodíte do antikvariátů? Uprostřed kouzelně zaprášených regálů se najde tolik zajímavých věcí. Ani můj poslední průchod kolem jednoho  "útulku historie" neproběhl jen tak.

V té nejvrchnější vitríně schovaného mini ochozu místního vskutku prťavého antikvariátu se našla tenoučká Kuchařka "Lady" autorky Anastasie B.Seidlové z dob kolem roku 1924. Přesné datum vydání se mi nepodařilo identifikovat, ale už první odstavce předmluvy dávaly tušit, že půjde o pěknou sondu do mlsných měšťanských kuchyní své doby. Moji představu o jednoduchosti a střídmosti české stravy v meziválečném období nekompromisně podlomily hned první nadpisy: Jarní hostina, Letní hostina, Malá lednová hostina, Malé hostiny v únoru... V této kuchařce jde totiž především o hostiny, ať už slavnostní nebo ty "všední". A nejsou to hostiny ledajaké. O mlsných jazýčcích našich prababiček a pradědečků nemůže být pochyb.  Anastasie B.Seidlová květnatou mluvou svoji snahu rovnou v předmluvě popisuje:

... Proto Vás, milé, československé hospodyňky, žádám, držte se starého, českého způsobu a upravujte hostiny doma a kdo by Vám napovídal, že jest s hostinou mnoho starostí a práce, řekněte, že rády podobnou oběť přinesete... Těším se, že malá tato kniha vrátí do českého života staré, české úpravy hostin a mladé hospodyňky že budou se také těšiti tím, že vždy česká kuchyně těšila se té nejlepší pověsti a s úpravou hostin doma zajistí i v budoucnosti dobrou pověst československé kuchyně. Proto vařme dobře a při tom též spořivě. ... V naší milé, československé vlasti není nám třeba objednávati pokrmy z ciziny, máme u nás vše, co potřebujeme a proto naše kuchyně i nadále bude i v cizině vyhlášena za nejlepší a proto volám: Ať žijí vždy v dobré pověsti naše československé hospodyňky co dobré, české kuchařky!

Tak co vy na to, naše milé česko / slovenské hospodyňky? Z řady uvedených jídelních lístků můžeme použít třeba ten na straně 19 :

Jídelní lístek jarní svatební hostiny pro 12 osob:

- Polévka s mozečkovou ssedlinou. Poté sladké víno: madeirské, portské nebo pod. - Candát v rosolu, zdobený bobkovým listem a bílkovými kvítky. - Roastbeuf obložení. K tomu pivo. - Zadělávaná zvěřina s pečivem z máslového těsta a bílkové hvězdičky co ozdoba. - Poulardky (vykleštěné slípky) s mandlovou nádivkou a špenátovým pudingem. - Mladé husy. - Kompot. - Hlávkový a okurkový salát neb zelí. - Ananasový nákyp. K tomu červené stolní víno. - Dva dorty svatební. - Drobné cukrovinky, pečivo, káva.

Teď už se ani nedivím, že někteří z našich svatebních hostů o svatební hostině, zřejmě vybaveni znalostmi svých prababiček, vydrželi celou chladnou noc posedávat na zahrádce zřejmě v domnění, že to grilování snad ještě bude pokračovat. Mezi recepty na závěr svatební hostiny se vyjímají...

Dobré koláče

• Na misce se tře dvacet deka nového másla, připojí se k tomu čtyři žloutky, dvě lžíce cukru a tře se to do pěny. Ve vlahém léce se zmladí tři a půl deka kvasnic, dají se k utřené hmotě a též se připojí lžička soli, citronová kůra, půl kila mouky a dobrého vlahého mléka tolik, aby bylo přiměřeně prostředně tuhé těsto. Dobře se propracuje až od vařečky a mísy odpadává. Nechá se ubrouskem přikryté kynouti; pak se z toho tvoří malounké koláčky, plní povidly, mákem neb nádivkou tvarohovou. Potírají se na povrchu rozkverlaným vejcem, nechají se opět vykynouti, pak se v troubě do červena upekou.

Uznejte, že takové - ať už svatební nebo prostě sváteční - menu, by ani v dnešních poměrech nikoho neurazilo. Když pak projdete řadu dalších autorčiných doporučení, narazíte na suroviny, které bohužel během neblahé komunistické éry upadly do zapomnění. Z něj se krůček po krůčku vymaňujeme až nyní a navracíme se k tradicím. Máme se na co těšit!

(reedice*ilustrační fotografie)