Zamysleli jste se někdy na tím, jaké by to bylo být nevidomý? Na ulici občas potkám člověka s bílou hůlkou, vykračujícího jistě, bez větších problémů s orientací. Jen ta nová tramvaj, co má sedátka jinde než obvykle, jej občas překvapí. Mít kolem sebe jen tmu, zvládla bych to taky?.. ptám se sama sebe. Upřímně, zkuste si zavázat oči a pohybovat se tak chvíli třeba jen po vašem bytě. Není to legrace, natož pak se poslepu najíst! To si ostatně můžete zkusit přímo "oficiálně" v Zürichu, v první restauraci (nejen) pro nevidomé na světě s příznačným názvem Blindekuh.Restauraci provozují místní občanská sdružení, zabývající se a pracující s tělesně (zrakově) postiženými. Jakmile se za vámi zabouchnou dveře, čeká vás už jen černočerná absolutní tma, ve které si nevidíte ani na špičku nosu. Zrakové vjemy jsou naprosto vyloučeny.

Obsluhující jsou většinou úplně nevidomí nebo s vážnou poruchou vidění. V doprovodu průvodce se, za zvuku cinkajících příborů, usadíte ke stolu v místnosti plné lidí. Jak je prostřeno a kde najdete příbor si prostě nahmatáte. Když se vám něčeho nedostává, obsluhu si jednoduše zavoláte jménem. A začíná večeře. "Počáteční minuty jsem zažíval opravdu docela stísněné pocity. Ale hned jak se člověk rozkoukal (tedy ohmatal) a navázal slovní kontakt se sousedy u stolu, atmosféra byla o něco lepší." popisuje své pocity z restaurace pan Cuketka. Bez rukou se v této situaci neobejdete. Od jednoduchého předkrmu po složitější hlavní chod vám nezbyde nic jiného, než si všechno pěkně ohmatat a při konzumaci použít kromě příboru případně i ruku. Zato si ale skutečně pochutnáte. Menu - kolem 1400 Kč - není pro průměrného Čecha nijak levné, výtěžek však jde do fondu pro zrakově postižené. Návštěva takové restaurace je skutečně zajímavou a poučnou zkušeností. Další filiálku najdete v Basileji, obdobná restaurace funguje v Berlíně a v Londýně. Kdy a jestli vůbec, se něco podobného objeví u nás je otázkou. Z článku na blogu pana Cuketky upravila a napsala vEruska, FoodLife.cz