Vždycky jsem se velmi těšila na to, až budu jednou babičkou. Je to příjemná fáze života, kdy děti můžete pomazlit,...
Zpět na článek
Babinet.cz /
Magazín /
Čtenářské příběhy /
Nejsem placená chůva, jsem babička. Dcera si myslí, že budu... /
Vaše názory
Nejsem placená chůva, jsem babička. Dcera si myslí, že budu stále k dispozici, stěžuje si Marta
Další z magazínu
-
Tchyně mě ve společnosti zesměšňuje, protože jsem přibrala a manžel se mě nezastane, píše Míša
S tchyní máme senzační vztah a vždycky jsme si dobře rozuměly. Je to hodně aktivní a vitální...
-
Se změnou práce přišla nejen manželova rezignace na společenský život, ale také ignorace potřeb rodiny, píše Jana
Dlouho se zdálo, že s manželem máme společný náhled na život. Přáli jsme si děti, dům, určité...
-
Kvůli léčiteli jsem přišla o všechny úspory, i o manžela, píše Jana
Už od patnácti let mi lékaři taktně naznačovali, že jednou budu mít problémy s otěhotněním. Mám...
-
Žena přišla o práci a začala pít! Teď je z ní regulérní alkoholička a odmítá odbornou pomoc, píše Ivan
S mou ženou jsme spolu pořádnou řádku let. Vychovali jsme tři děti, které dnes žijí své životy mimo...
Nejčtenější články
- O svaté Barboře, ležívá sníh na dvoře. Jaké tradice se vážou k tomuto svátku
- Berani se těší na vosí hnízda, Raci na rohlíčky. Jaké druhy vánočního cukroví jsou slabostí jednotlivých znamení
- Dopis Ježíškovi není nákupní seznam. Jak reagovat na nenaplněné představy, vysvětluje psycholožka
- Velká hvězdná předpověď na prosinec: Co závěr roku přinese Býkům? A proč by se Panny měly zaměřit na spánek?
- Lidové zvyky a pranostiky spojené se svátkem svaté Lucie
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Naprosto chápu rozladění pisatelky. Chci doplnit, že bych nejednala jinak. Mám ovšem opačný problém. Moje dcera žila dlouhých 25 let mimo ČR a jakmile si s partnerem zařídili potřebné kolem bydlení a práce, narodila se jim dcera-moje vnučka. V té době bylo dceři 38 let. Od té doby uplynulo už téměř 6 let. Až na pár hodin jízdy s kočárkem nebo za přítomnosti dcery jsem měla příležitost být s vnučkou. Nikdy mi ji "nepůjčili", abych s ní mohla jet na výlet, abych ji přes noc pohlídala u sebe doma nebo abych ji mohla vyzvednout ze školky či s ní jet na výlet. Chovají jí jako v ryby v akváriu, na které se mohu čas od času zajet podívat. A to si o tu návštěvu musím ještě říct, ačkoli od sebe bydlíme 7 km A to jsem si myslela, že až skončím ve své náročné práci a budu doma, využije dcera mých služeb. Opak je pravdou. Tak jsem si našla jiné zaměstnání, abych byla ještě někde prospěšná.
Proč tomu Marta nedá řád? Např. že vnouče pohlídá dva večery v týdnu (u něj doma) a 1 víkend v měsíci u sebe. Něco, co by vyhovovalo oběma stranám a co by dalo rytmus i dceři. Ostatní požadavky bez záruky. Podotýkám, že na takovém rozvrhu se musí shodnout obě dvě a bez výčitek. Jinak to fungovat nebude. To stejné s nastavením pravidel návštěv u Marty doma.
V zásadě souhlasím, ale mám pocit, že by to chtělo i kapku pochopení pro dceru. Konečně, dnes už se přece jen mluví otevřeněji o tom, že narození dítěte nemusí přinášet jen radostné chvilky, a že pro velkou část matek může jít o nejnáročnější životní období. Poporodní deprese už také není sprostý pojem. Jelikož mám sama dítě, které spalo do svých dvou let cca 4-6 hodin denně a x hodin denně proplakalo, jevila jsem se svému okolí nepochybně také jako člověk pohodlný, věčně unavený a jako někdo, koho mateřství nenaplňovalo (a v tu dobu tomu tak skutečně bylo). Ano, měla jsem štěstí na chlapa. Ale tohle člověk doopravdy pozná, až když je dítě na světě. Rodičovskou "radu": "Měla sis líp vybrat" tady vnímám jako dosti krutou. Tím nechci vůbec říct, že by babička měla přiskočit kdykoliv si dcera řekne, ale že vztahu s dcerou by mohlo napomoct i více empatie a méně odsuzování. Jinak plně souhlasím s uživatelkou Palomita, dala bych tomu pevný řád.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.