Jinými slovy - pán prostě má chuť na kolegyni a hledá argumenty, kterými to sám před sebou nakonec ospravedlní. Promluvil si otevřeně se ženou o tom, jak ji vnímá? "Všemožně se jí snažím podporovat, aby měla čas a mohla se fyzicky srovnat trochu do latě." - Jak konkrétně svou ženu podporuje? Řečmi a skuhráním? Nebo tím, že třeba vezme děti ven, vyluxuje koberce, uvaří večeři?

No, tím bychom měli ospravedlněnou nevěru - je to chyba pouze manželky :) Marku, představte si činnost, kterou děláte nerad a vůbec se vám do ní nechce. A teď se zeptám, když vám manželka dopřeje dostatek času a bude vás ponoukat, budete tu činnost dělat pravidelně? Sám? S očekávaným výsledkem asi tak za rok či dva? Řekla bych, že ne. Pointa je, že i když si myslíte, že svou ženu podporujete, ve skutečnosti ji v tom necháváte plácat samotnou. Místo slintání nad kolegyní vytáhněte manželku do přirody na svižnou procházku, jízdu na kole, bruslích.. podle toho, co je vám sympatické. Buďte jí partnerem a ne remcalem. Změna životního stylu má být přirozená, nenucená a ve dvou se to lépe táhne.

Taky asi ta kolegyně má na sebe více času, zřejmě s nikým nežije, to je pak vždycky přitažlivější. Já jsem žila dlouhá léta s přítelem a když přišla menopauza, tak taky řešil pouze svoje potřeby a scházel se s milenkami ze seznamky, které byly volné (pro vícero chlapů, ale to už jaksi nevadilo) a měly spoustu času. Nechci kategorizovat, ale došla jsem k názoru, že takto asi jedná valná většina mužů. Snad se v příštím životě narodím jako muž....