Můj muž měl léta úspěšnou firmu, která se zabývala autodopravou. Začátky sice byly...
Zpět na článek
Babinet.cz /
Magazín /
Čtenářské příběhy /
Manžel zkrachoval. Je plný zášti a odmítá si najít další... /
Vaše názory
Manžel zkrachoval. Je plný zášti a odmítá si najít další práci, stěžuje si Gita
Další z magazínu
-
Tchyně mě ve společnosti zesměšňuje, protože jsem přibrala a manžel se mě nezastane, píše Míša
S tchyní máme senzační vztah a vždycky jsme si dobře rozuměly. Je to hodně aktivní a vitální...
-
Se změnou práce přišla nejen manželova rezignace na společenský život, ale také ignorace potřeb rodiny, píše Jana
Dlouho se zdálo, že s manželem máme společný náhled na život. Přáli jsme si děti, dům, určité...
-
Kvůli léčiteli jsem přišla o všechny úspory, i o manžela, píše Jana
Už od patnácti let mi lékaři taktně naznačovali, že jednou budu mít problémy s otěhotněním. Mám...
-
Žena přišla o práci a začala pít! Teď je z ní regulérní alkoholička a odmítá odbornou pomoc, píše Ivan
S mou ženou jsme spolu pořádnou řádku let. Vychovali jsme tři děti, které dnes žijí své životy mimo...
Nejčtenější články
- Astrologie a přírůstek na váze: Které znamení má stravu pod kontrolou?
- Vaše špatné vlastnosti podle znamení: Blíženec umí být chladný, Rak se moc prožívá a Štír neumí odpouštět
- Africký horoskop: Odhalte hluboká tajemství vašeho znamení podle starodávných tradic, které do vás vidí
- Listopadový horoskop: Býci mohou přenastavit hodnoty, Raci se zaměří na svůj vnitřní svět a Berani si zafilozofují
- Znamení horoskopu a intimita: Proč je Štír považován za nejintimnější znamení a Ryby za obětavé milence
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Dobrý den, máte děti, máte zkušenosti, máte (jak vyplývá) stále i úspory. Vy máte práci. Na jednu stranu je to peklo, že podnikat ve střední Evropě, téměř 35 let po odstřižení se od socializmu, je stále dost těžké, ale bohužel je. Nyní i vlivem několika situací tzv. vis major (vyšší moci). Ano, já jsem zažil jen něco přibližného tomu, co Váš manžel. Vsadil jsem ve třiadvaceti na to, že si nedodělám 2 roky magisterského studia a místo toho půjdu na zcela jiný (náročný pětiletý magisterský obor na jinou VŠ). Po oněch dalších pěti letech jsem zdaleka neměl dostudováno, jelikož jsem při studiu narážel na své osobní limity. Bylo to opravdu velmi náročné studium. Musel jsem se při něm také sám živit, narodilo se mně a mé manželce rovněž dítě - a nepodařilo se mi udělat ani po šesti letech studia státnici (zbýval opravný pokusy,ale nešlo se na něj přihlásit ve stejném školním roce). Dost hloupý advokát mě i v této těžké situaci propustil z práce a já jsem nenašel v onom covidovém roce 2020 nic než, že jsem začal jezdit pro košík.cz na IČO. Připadal jsem si, že po samých jedničkách na ZŠ, maturitě na gymnáziu se samými 1 a s téměř 9 lety studia na dost dobrých českých univerzitách, je smutné, že Vám neodepisují na řadu (ani ne zcela nejlepších) pracovních pozic... a cítil jsem něco pravděpodobně velmi podobného jako jste popsala ohledně Vašeho manžela. Také jsem svým způsobem totiž přicházel o spoustu (i) peněz a energie, co byla do něčeho léta vkládána. V případě, že by se mi v dané situaci nepovedlo dokončit tu druhou univerzitu a nemít po (nakonec téměř 7 letech studia toho druhého oboru) žádný papír, o tom, že jsem to podstoupil, žádnou kvalifikaci v daném oboru - znamenalo by to tehdy pro mě to, že budu za pomocí whatsappového chatu "žebrat" o jakoukoliv směnu rozvozu u košíku.cz... a budu mít i po 10 letech hlavy v učebnicích a knihách a desítkách odborných seminárních prací a téměř stovce absolvovaných univerzitních zkouškách příjem okolo 15 tisíc Kč/měsíc za práci, která mi zdevastovala záda. Cítil jsem se rovněž velmi pokořen, před zničením mé důstojnosti. I mně tehdy mé okolí připomínalo, že mám nyní zdravé dítě a super manželku... a i přesto mi bylo trpko... ale nakonec jsem se kousl. Školu jsem dokončil. Dostal jsem se na jinou metu. Život se skokovitě zlepšil, ale spíše "spravil", protože ten stav před oním zlepšením nebyl něco, co jsem měl pocit, že mi po vší dřině a odříkání přísluší. Pociťoval jsem na sobě každý den pocit fyzické smůly a nezdaru. Má rada zní - snažit se tento stav přeci jen překlenout. Může to být veliká škola charakteru a škola osobního růstu. Myslím si, že ještě v důchodu (když dočkám) budu schopen si na toto cca rok a půl dlouhé období "neúspěchu" vzpomenout a uvědomit si, že mě to jako nic jiného (dosud) zocelilo. A to již i před tím byly v mém životě situace, které mne zocelovaly a které byly náročné. Proto mi po přečtení tohoto příspěvku připadalo, že jsem v nitru prošel něčím podobným. A je zkrátka důležité to nevzdat. A je lepší (i když těžké) se nelitovat. Ne moc. Není vždy jen úspěch - což není otázkou jen pár lidí nebo pár rodin. Jít dál. Zkuste to zvládnout. Držím palce a gratuluju, že jste měla odvahu podělit se s jinými o svou aktuální starost. Já na Váš příspěvek narazil (možná že zdánlivě) jen náhodou. Z oněch motivačních názorů mi pomohl ten, že to, že něco k dnešnímu dni vlastně máme, není samozřejmé. Musíme se umět pochválit i za to, že jsme dospěli až sem a měli bychom být rádi za to, že můžeme zítra zkusit zažít zase něco nového/dalšího. Za mě tolik. :)
PS: Také jsem byl protivný. Ono to jinak asi nejde. Snažil jsem se to přemáhat... ale nejde to úplně zvládnout.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.