NIno, ve vašem příběhu je několik faktorů, které mluví pro přehodnocení cesty (vaše únava krátce po porodu, nejisté podmínky, jak to bude letos s cestováním vypadat a jestli někde nakonec neuváznete na delší dobu v karanténě, větši rizika, v porovnání s jinými lety, že když někdo z vás 5 někde něco chytí, třeba jen rýmu, budete muset někde trčet zavření), ale jeden je z mého pohledu naprosto proti: vaše miminko. Loni jme tento příběh měli v rodině. Novopečení rodiče, po moři se jim stýskalo, protože k němu jezdívali rádi a více než jdnou ročně. Měli v plánu jet na sever Chorvatska, nebo možná jen do Slovinska, aby to bylo co nejblíže. Mimonku v té době byly 3 měsíce. Oba rodiče maminky byli ostře proti, my všichni ostatní dospělí jsme to považovali za zbytečné riskování. Maminka nakonec obešla několik lékařů, pediatrů i lékařů z rodiny. Všichni jí řekli, že je to na jejich rozhodnutí, ale oni by s tak malým miminkem k moři v žádném případě nejeli. Miminko si imunitu buduje teprve průběžně. Navíc je velice citlivé na změny prostředí (spór v ovzduší, které jsou v přímořském flóře jiné než v převažující naší), na změny teplot i na změny vody, kterou pije kojící matka (natož kdyby v té době nebylo plně kojené). Cesta v horku, anebo v autě s puštěnpu klimatizací, je pro malé miminko příliš velká zátěž na organismus. Oni plánovali pobyt v luxusním hotelovém komplexu údajně zaměřeném na malé děti, s vlastním lékařským zázemím. Vy, podle vašeho dopisu,asi ne. Jednu věc řekli rodičům miminka všichni ti lékaři a ta rozhodla: lidé, kteří vzali své malé dítě někam na dlouhou cestu a měli to štěstí, že se nic nestalo, vám asi říkají, že o nic nejde. Jenže pravděpodobnosti, že se nic nestane je u tak malého kojence mnohonásobně menší než u větších dětí a u dospělého. Pak jde o čas a o kvalitu lékařské péče. Celý život si pak můžete vyčítat, že to riziko bylo zbytečné. ... Nechte jet vašeho muže s dvěma dalšími dětmi, pokud máte blízko někoho, kdo vám po tu dobu s miminkem pomůže, kdyby to bylo potřeba. Miminko ale nechte doma. A protože nemůže být v tomto věku bez mámy, budete doma i vy. Anebo vaše větší děti řeknou, že chtějí také zůstat s maminkou, a budete někde ne tak daleko, v místech, kde je to pro miminko přijatelnější, všichni. K mpři pojedete příští rok. Zájem vašeho miminka je přece důležitější, než manželovo přetahování se s kolegy. Ono se samo bránit nemůže. (Překvapuje mě ale, že manželovi rodiče to tak nevidí a půjčili manželovi na riskantní cestu s miminkem peníze.)

Zdravím. Kolčava je diplomat,já taková v tomto případě rozhodně nebudu.Jet letos na takovou cestu s miminkem, je hazard a nerozum.Divím se velmi jeho rodičům, že mu na to ještě hodlají půjčit peníze.Ale Vy byste měla mít rozum.Rozhodně nikam nejezděte, svět se nezboří, když rok počkáte.Ať ten dobrodruh jede sám, když bez toho nemůže být. Bez peněz a bez rozumu,je ten Váš trouba.

Říkat chlapovi argumenty typu "pro dítě to není vhodné" je jako házet hrách na stěnu. Stejně neuslyší a nepochopí.. Čtenářka by ho měla v cestě k moři podpořit a naopak mu pomoci.. slíbit, že mu vše nachystá, zabalí, zařídí, děti usadí do autosedaček a pak jim s mimčem v náruči s láskou zamává a za 14 dní je mileráda uvítá zpět :) Jinak nám se osvědčilo pro dlouhé cesty autem delegovat "péči" právě na děti.. takže veškerý nabalený proviant měly u sebe vzadu a naopak musely pečovat o nás.. žízeň, hlad, chuť, ubrousek, kapesník, lžička.. a čím častější požadavky, tím víc se zabavily, protože netušily, co se kde ukrývá a tak hledaly a hledaly.. ano, bordel v autě neskutečný.. ale ta pohoda za to stála. To je jen tip, pokud by pisatelka psychicky nevydržela a do auta nasedla také :)