Platí nájem, nakupuje od jídla až po drogerii, kupuje drobnosti do domácnosti a dává vám peníze kdykoliv si řeknete. Nějak nechápu co byste chtěla víc.

Jedna z těch několika otázek, kterou lidé, než se sestěhují, musejí vyřešit, aby jejich vztah dlouho vydržel, je způsob spoilečného hospodaření. Povedou si každý svůj účet? Jak si r a z něhzdělí, kdo z nich ze svého účtu bude co platit? Nebo si povedou jeden společný a stranou si každý nechá nějaké kapesné? Nebo budou mít každý svůj účet a jeden společný na domácnost, na který bude každý z nich každý měsíc zasílat částku, na které se domluvili, a z něhož se pak budou platit náklady na domácnost, společnou zábavu, společné cestování atd.? (Částka nemusí být za každého stejná, když jeden vydělává více, bude asi i více přispívat.) Vy jste to neudělali a problém je tu. Váš přítel nesídlí ve vaší hlavě, naprosto mylně předpokládáte, že tak nějak odhadne, co si myslíte, z čeho jste naštvaná, co byste si přála, jak jste si to všechno představovala, ale neřekla mu. Toi je u (nás) žen časté, že si myslíme, že muž nám vidí do hlavy, ale je to totální omyl. Takhle to opravdu nefunguje. Každé pohlaví přemýšlí jinak a pokud po svém partnerovi něco chcete, musíte mu to říci! Z toho, co píšete, myslím, že bude rád. Zdá se totiž, že se snaží odhadnou, co je z vašeho pohledu přiměřený finanční podíl z jeho strany na vašem společném životě, a když neprotestujete, ani jste si neřekla o jiné uspořádání, myslí, že je to asi v pořádku. Jestliže jste spolu už pět let a v ostatních směrech vám to klape, nezničte si zbytečně vztah tím, že se nedomluvíte na podílu každého z vás na chodu domácnosti (povinnostech) a na společných financích. Nebojte se, když mu řeknete bez emocí a racionálně (a v dobré náladě vás obou), že je čas domluvit se na organizaci domácích financí, neurazí se. Urazil by se jedině, kdybyste na něho vystartovala naštvaně a vyčítavě. Bez toho, že si uspořádáte společné finance (týká se pak i plánování a vynakládání peněz), vztah vám nevydrží. A ještě jednou: nepředpokládejte, že vám přítel vidí do hlavy. Jestli po něm něco chcete, musíte mu to říci. Jestli máte něco, co vás trápí a s ním to souvisí, musíte mu to říci.

Asi jde o to, že Kamila si myslela, že se jí ohledně financí podstatně uleví, když budou hospodařit dva a ten pán si zase myslí, že pro Kamilu dělá maximum, když platí celý nájem a občas na něco přidá. Každý má svůj úhel pohledu a každý kus svojí pravdy. Těžko do toho může vidět někdo nezúčastněný. Jak to tam funguje. Co je málo a co je až dost. Mám k tomu dvě poznámky. Zaprvé je moc dobře, že si Kamila uhájila svoje samostatné bydlení, byť je zatíženo hypotékou. Kdyby jí vztah nevyšel, kam by z domu jeho rodičů asi tak šla? Taky znám 99% případů, co dopadly špatně a 1% těch, co skončily letitým spokojeným soužitím. Zadruhé bych taky Kamilu ráda upozornila, že je pouhé zdání a omyl jedna věc. Single žijící člověk se s někým sestěhuje s tím, že na tom finančně bude líp. NEBUDE. I když jsou dva na poplatky, na nájem, na energie, je víc starostí a víc vydání. Víc se nakupuje, víc se sní, když se někam jde, jede, mnohdy se to dělí napůl, spotřebuje se víc proudu, vody, zkrátka za sebe můžu říct, že nejvíc jsem kdy ušetřila, když jsem začala bydlet sama. Bez legrace. A nemůžu říct, že bych živořila. Koupím si, nač mám chuť, nemusím vyvařovat, obědy mám v práci a o víkendu si udělám něco podle sebe. Svítím jen tam, kde momentálně jsem, každý rok mám z bytu pěkný přeplatek. Kamila je mladá, to člověk chápe. Mně je už skoro jednou tolik a já už to takhle v single stylu s návštěvami přítele skutečně ponechám.

Zajímalo by mě, jak to vnímá přítel a jestli je podle popisu Kamily lakomý, tak kolik přispívá ona jemu na drogerii, autokosmetiku, benzín, atp. Kamila si "musí" o peníze říkat, ale vždycky je bez řečí dostane, kde je problém?!?!? A ví přítel, kolik má Kamila na účtu, za co a kolik utrácí? Dle mého to on jako chlap vůbec neřeší a myslí si, že je vše v absolutním pořádku. Na to, že je tam pouze nájemník se chová docela slušně i včetně těch financí. Jestli Kamile vadí, že jí nepřispívá na její benzín, do jejího auta na dojíždění do její práce, tak to bych se už zamyslela - být tím přítelem. Nepřijde mi, že je přítel lakomý.

Souhlasím s komentáři, co se ptají: co by ještě chtěla? Její nároky na benzín mě fakt rozesmály :)) Jestli má pocit, že její muž jen parazituje na jejím úspěchu se zařídit, snadná pomoc: Byt ať prodá a koupí společně jinej 50/50. Za Kamilina předpokladu, že nájem i případnou hypotéku bude platit muž... O to asi jde, ne? Kamila vlastně chce, aby on platil vše a ona měla svůj příjem jako kapesné.

Jen zírám co jsou ty dnešní třicítky zač!A nějak nechápu,když se s někým chci sestěhovat,proč si před tím společně nepromyslet a nedomluvit se na finanční stránce a fungování domácnosti.Nechat to na osudu s tím že "se uvidí". Není přece nic jednoduššího,platit inkaso na polovic/bydlím,tedy platím/,na jídlo a drogerii dávat stejnou částku.Paní at si platí svou hypotéku na svůj byt/je a zůstane její/a s ostatními vydělanými financemi at si hospodaří každý jak chce,jsou to jeho/její /peníze.Jestli on nebude problém spíše v tom,že si paní myslela že si velmi finančně polepší.Jen blb by ovšem platil např.tu hypotéku na cizí byt,že.

noral, moje řeč;).... Jináč bych jí/jim doporučila svatbu, příčí se mi říkat o Muži "přítel", těch pár málo mám, ale spím jen s mužem/milencem. A svatbu z praktických důvodů, on to není jen "kus papíru", jak říkají volnomyšlenkáři (podle mě spíš chudáci), on taky řeší mmj právní a majetkové vztahy manželů, že... Většině to nad hrobem dojde :))) :(

Jo... a za rok se tu dočteme o Kamile, která trpí v prechozenem vztahu, nemuze otěhotnět, čeká na žádost o ruku,.....