A to, že je až nezdravě závislý na matce, jste si - samozřejmě - všimla až po svatbě .... ach jo

Tomu nerozumím, co to znamená, připravit prádlo do práce? Že by se jí štítilo vyprat montérky, ponožky, nebo snad vyžehlit košili mužovi do práce? Navíc, když nic nedělá a je na mat. dovolené. A kecy o tom, že jako chlap nevím, co to je, starat se o dítě si nechte pro sebe. Mám tři děti a staral jsem se o ně také, mimochodem jsem i při tom chodil do práce.

Yessica: asi tak... Teďka je každá rada drahá. Řekla bych Holka, zdrhej, dokud můžeš. Teďka s prckem už to je problém. Jednou stejně dojde na to, že buď rupnou nervy manželce a odejde, nebo podlehne manžel a odstěhují se.

Pink: Můj muž si připravuje prádlo do práce tak, že si večer naskládá pracovní oblečení do tašky a nachystá si spodní prádlo, ponožky a tak dál. Samozřejmě peru a žehlím já, ale neumím si představit, že bych mu chystala věci na sebe jako školákovi. Nejspíš by se mnou vyrazil dveře.

Árpy: Nenech se rozhodit. Takový život nemá cenu.Jak se říká dej mu nůž na krk. Buď já nebo maminka. A tady se ukáže jaký je charakter. Ale jak to vidím já? Je to jen mamánek a asi jinej nebude. Trápíš sama sebe. Rozhodnutí je těžké ale to už je jen na tobě. Držím palce.

A nedělá mu maminka taky svačinu? To by byl vrchol. Potřeboval by vojnu jako sůl. Vyzní to hnusně ale je to posera. K tomuto už není co dodat.

Hodně málo informací. Mají oddělené domácnosti, samostatné vaření i koupelnu? Jestli jsou tam jako kaše v hrnci, pak nemá nikdo soukromí a tchyně jede po svém tak, jak jela do svatby svého syna. Nechápu rodiče, kteří nedovolí osamostatnit se svému dítěti a nerespektovat, že už jde o jinou rodinu, do které nemají co zasahovat. Pokud tedy nefinancují, nepodporují.

Z toho povzdechnutí se nedozvíme všechno, co znamená generační baráček ? To jako jen 1 byt ? Každopádně já jsem žila přes 20 let s manželovými rodiči ve 2 generačním, vrch jsme si postavili sami. Tchyně dokonalá hospodyňka a já jsem se snažila také, bylo pár neshod, ale čím déle jsme takto žili a já "dospívala", tím lepší to bylo. Za normální považuju to, že žena vypere a vyžehlí, ale muž, jakožto dospělý jedinec, si ty trenky, ponožky, a kupodivu i oblečení, vybere a vyloví z té skříně sám. Čekala bych to už od náctiletého školáčka... I mě chtěla tchyně pomáhat, a vím, že to myslela dobře, jenže já jsem chtěla být soběstačnou vdanou paní a nenechala jsem si to líbit a byl kravál, z mé strany... a byl klid :-). Kdybych se bála a ozývala se opatrně, ona by nám chodila nahoru snad i ustlat.

Chápu, že soužití generací není ideální ... Ale argument o připravování prádla do práce neberu. Možná že je její manžel mamánek. To však měla vědět už před svatbou. Určitě ale má jiné kvality, jinak by s ním nebyla. A sáhnout do skříně pro trenýrky, ponožky, nátělník a triko, nebo košili fakt není taková dřina, aby to nezvládla do 20 vteřin. A měla by klid.

Veroniko a s cim jste pocitala, kdyz jste se tam stehovala? Souziti dvou generaci ma vzdycky nejaka uskali. Ta hystericka tchyne mozna dela jen to, co delala cely zivot. A dela to z lasky. Jiste vam i pomaha s dcerkou. Na vasem miste bych to neresila tak prekotne, ale sedla bych si s tchyni a tchanem a pokusila se nastavit urcita pravidla. Ocente jeji snahu vam pomahat ale vymezte ji ukoly. Klidne ji to pradlo prenechte, kdyz to rada dela ale jinak si vymezte hranice, kam az mohou rodice zasahovat do vaseho soukromi. Ani vas muz, ani jeho rodice se nezmeni, takze k souziti je treba hodne tolerance ze vsech stran. Klidne to probirejte nekolikrat dokola, nez to zacne fungovat. Ale nezapominejte, ze v tomhle dome vy nejste pani domu a dokud rodice budou zit, nikdy nebudete.

Umím si to představit. Moje tchýně zase po mně chtěla, abych jejímu synovi, když někdy marodil, podávala léky, aby na ně nezapomněl. Vzhledem k tomu, že muž i tchyně ode mě očekávali, že v domácnosti a na zahradě udělám první poslední, což jsem taky léta skutečně dělala, by mě tahle občasná službička fakt nezabila. Když jsem jí na rovinu řekla, že naše pubertální děti si léky taky berou samy, byla samozřejmě dotčená. My s tchány sice nebydleli na jedné adrese, ale museli o vše vědět jako první a rádi taky u všeho byli. Protože v našem případě šlo o nerovné manželství poměrně samostatné holky se značně citově závislým jedináčkem, bylo to někdy k smíchu i k pláči. Taky jsem to byla já, kdo nechápal ten úžasný vztah rodičů a dítěte, neb sám ho nezažil, taky jsem to byla já, kdo byl nevděčný za pomoc. Ono mít pořád někoho za zadkem a obrnit se proti nevyžádaným radám, to chce skutečně buďto rezignovat na svůj rodinný život a naučit se vůči veškerým zásahům být naprosto flegmatická, nebo si občas cvaknout něčeho ostřejšího a umět to vypustit. Dneska se já i všichni okolo divíme, že jsem tohle prapodivné soužití dokázala ustát skoro čtvrt století. A můžu dát Veronice černé na bílém, že pokud něčeho lituju, pak jen toho, že jsem neodešla dřív. Ono tady totiž neplatí - čím dál líp. Tady je to - čím dál hůř. Dneska to je oblečení manžela a zítra to bude vrtání do toho, na kterou základku dáte dceru. Bude to pořád něco. Tenhle typ maminek se nikdy nesmíří s tím, že syna nemá jenom pro sebe a bude bojovat o jakoukoli pozici v tomhle nerovném soužití. Dokud snacha neodpadne, dokud tchyně bude mít sílu k mladým dojít, bude to takové. Tady je prostě hlavní chyba v tom, že syn nedovede říct, mami, chápu, že máš nutkání mi pořád v něčem pomáhat, před kamarády jsem to tutlal, že mně připravuješ oblečení, ale před manželskou se už skutečně cítím hodně trapně, prosím tě, nedělej to. Jsem už dávno dospělý.

Nedovedu si představit že před svatbou paní neodhalila že její manžel je mamánek.Stará matka slouží dospělému chlapovi,chystá mu co si má obléci do práce?Je nesvéprávný?

A o co konkrétně pisatelce jde? To jsem z článku moc nepochopila. Že mu maminka chystá oblečení? Možná jim i vaří, pere.. kdo ví. Byla jsem v obdobné situaci, kdy mi manžel (tehdy ještě přítel) řekl, že od rodičů z domu neodejde, že je mu tam dobře. Přijala jsem to jak fakt, pouze jsem se věcně zeptala, zda chce žít se mnou, nebo se svou matkou, protože se může stát, že jednoho dne budu chtít z toho domu pryč. Nevyčítala bych mu ani jednu odpověď. Chlap musí vědět, která žena je pro něj důležitější a jestli je připraven odpoutat se. Rozhodl se pro mě. Zůstali jsme pak bydlet u tchánovců ještě několik let, ale to jeho nastavení v hlavě, že se rozhodl a vybral si, bylo znát hodně. Změna myšlení někdy udělá svoje i bez změny prostředí.

Pisatelce jde patrně o to, aby její tchýně nechala svého syna konečně dospět. Protože jsem doma měla něco podobného v bleděmodrém, umím si představit, proti jaké mašinérii sama stojí. Tady nejde o těch pár hadrů. Tady jde o princip. Ono těch zásahů bude víc. U nás to bylo tisíc drobností....vzpomínám si třeba, jak si krájel všechny moučníky z prostředka a na nás zbývaly kraje, i byl schopný nevzít si talíř a jíst nad plechem. Doma mu to tolerovali, a ještě z toho asi měli radost, podívej, tatínku, jak nám Ludánek krásně papinká.....i jako zcela nezkušené mladé a pár let vdané tele jsem mu řekla, že buďto bude jíst jako normální člověk i okraje a dá si porci na talíř, nebo teda nepeču vůbec. Zabralo to. Ovšem bylo to jedno malé vítězství z velké řady prohraných bitev....moje dcera - poučená ze vztahu nás rodičů - má ke svému manželství velice sportovní přístup. Její muž OD ZAČÁTKU v pátek hodí pracovní mundůr do pračky a po usušení ví, že pokud si to nevyžehlí, půjde ve zmuchlaném. Jo, zeť pracuje manuálně a je to bezva člověk. Když jsem se toho všimla prvně, jen jsem nadechla a vydechla. A potom jsem si řekla.....je to jejich věc. A to je právě to, co milá maminka z našeho článku neumí. Nezasahovat do ničeho. A abych tedy ještě dodala k tomu A to B....moje snacha považuje žehlení za přežitek a můj syn s ní souhlasí. I k tomu mlčím. Jen si říkám....jak jsou dneska ti mladí chytří! Já žehlila, pekla, vařila, lítala kolem manžela a dětí jako fretka. Nikdo si neumí představit, jak si teď, pár let do důchodu, užívám to, že nemusím vlastně nic. Jen pokud chci a mladí požádají, pomůžu s vařením, hlídáním, samozřejmě zahrada je mé hobby dál...ale život přece není jen o práci a povinnostech....Ono víte, všechno vyplave totiž až ve chvíli, kdy ten lempl má toho druhého tak nějak jistého, i když co je dneska jistota...já si taky myslela, že se bývalý muž změní, že mně bude pomáhat, kdepak, ti uměli jen nakládat práci. A jak jsem zvládala, naložili ještě navrch. Ten si neuklidil ani talíř. Myslím, že Veronika stejně jednou odejde, protože tady fakt houby zmůže. Bude se jen trápit a ustupovat. Bude se snažit pochopit ten úžasný vztah rodičů a syna a bude raději hledat chybu u sebe, než aby udělala cirkus a srovnala to do latě. Ten semknutý klan asi po čase udolá každou, která k nim přijde bydlet. Měla začít hned od prvopočátku. Čím později, tím hůř se změna prosadí. Co si pozvat nějakou návštěvu na dobu, kdy maminka přijde chystat oblečení...ale, Pepo a Anežko, to je naše maminka, seznamte se, ona přišla nachystat mému Ondrovi oblečení na zítra, oni jsou tak celý život zvyklí, mají se moc rádi, víte? Udělala bych z nich blbce, třeba by se chytli za nos a uznali, že to je jaksi přes čáru. Pokud s tím Veronika chce něco udělat, musí začít u svého muže. Ne u tchýně. On musí v první řadě chtít. No, já můžu tak akorát být zticha, jak já si život zařídila. Kývající osel. A do porodnice volala podvakrát paní tchýně. Ne můj bývalý. Ten stál jako trotl vedle ní. Asi neuměl telefonovat a zeptat se, no. To taky před svatbou prostě nezjistíte....

Je to přesně tak. Jak si synka doma naučili, takový bude i později v manželství.Těžko se to mění,moc to nejde. Moje dcera si určitě nevzala "mamánka", aspoň ,že tak. Ale u nich to zas bylo tak, že žena se stará o vaření a tak a muž o to ostatní. Musím se smát, když dcera vyžaduje po svých třech synech,aby si alespoň po sobě uklidili nádobí, ale jejich otec ho klidně nechá na stole.Je pravda, že je klidně schopen uvařit oběd i pro širší rodinu, ale ta kuchyň pak za to taky stojí.Je to prostě tak, co se v mládí naučíš..........

kalupinka: "ten stál jako trotl vedle ní".. hmm, evidentně měl dost prostoru u své maminky i u vás, aby se mohl projevit :D Neberte to jako osobní útok, jen mě to rozesmálo a pobavilo ;)

Můj manžel jistě nebyl z domova zpovykaný a rozmazlený,matka mu zemřela když měl 21let a žili pak ve společné domácnosti s otcem,než se oženil. Ale všimla jsem si že po nějaké době trvání našeho manželství,nějak zpohodlněl co se týká uklízení si po sobě nádobí,prádla a pod.Začala jsem tedy nechávat jeho použité nádobí tam kde ho zrovna nechal,láhev od piva na stolku před televizí,párátka vypadlé z hu.........úst jak u televize usnul,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,a když to tam začal nacházet i druhý a třetí den,neměl si kam dát už ani hrnek s čajem,pochopil.Stačilo jen vydržet.

Ja byt Veronikou, tak si tady prectu vsechny prispevky a budu reagovat. Anebo ze by byly ty pribehy smyslene???!!!

Noral, tuto metodu jsem kdysi zkoušela u syna v třeskuté pubertě, ale neuspěla jsem. Vydržel určitě mnohem déle.

Hm, to se tedy redakce moc nepředvedla s příběhem. Informací je tam tak asi...nula :D. To máte fakt tak málo přispěvatelů, co posílají svoje starosti, dotazy, nářky atd., že otisknete zhruba tři odstavce od Veroniky, která má dar vyjádřit se písmem asi jako moje osmiletá neteř? Kromě toho, že má za manžela nekňubu, co si neumí nachystat hadry, a dítě, nevíme nic. Veroniko, v čem přesně spočívá ta hysterie? A jak dlouho před nastěhováním se k tchánovcům (hahahaaaa, geniální nápad) jste věděla, že je maman? Jak dlouho se znáte? Bydlel někdy bez maminky? Umí si aspoň udělat snídani? Tak moc otázek a tak málo času :D.