V klidu, prostě tohle pusťte z hlavy. Každá ženská je sama se sebou nespokojená, tak buďte rád, že je to jen takhle. Kdyby měla výhrady proti svému obličeji a nechala se přešít jako Donatela Versace, bude to horší :D

Nezmatkujte, nenavrhujte, konejte. Jistě jste oba plně vytížení, to chápu. Asi ani nemáte moc volného času. Ale co takhle třeba zorganizovat nějaký aktivnější víkend, nějakou změnu, kdy byste mohli třeba trochu aktivně trávit čas. Nepíšete nic o širší rodině, jestli třeba máte hlídání atd. Ale i s dětmi lze ,myslím že změna by Vám oběma prospěla. Jinak jí dál vyjadřujte podporu i obdiv a ani snaha o pravidelnější stravování by nebyla na škodu. Tohle k ničemu dobrému nepovede. Na sebe by si měl člověk najít čas vždycky

Jestli váš příspěvek, Stanislave, čtu dobře, problém není, že vaše žena nenechá na štíhlých ženách nit suchou, a už vůbec není problém váha. Problém je, že vaše žena je z něčeho nesvá, nešťastná, možná dokonce v depresi (a ta pravděpodobnost není až tak malá). A to "něco" NENÍ váha! Podle toho, co popisujete, si skoro najisto tipnu, že přibrání je důsledek, nikoliv příčina! Něco způsobilo ztrátu životní pohody vaší ženy a v důsledku toho a) je pryč i domácí pohoda, b) vaše žena tloustne. U vaší ženy se oproti minulosti objevil problém, který teď nejen ovlivňuje prostředí, ve kterém žijí vaše děti, ale může pro ni být i nebezpečný. Že totiž neměla přes den čas se najíst, když skáče kolem dětí (rozumím-li tomu, nejde ve všech třech případech o kojence), není objektivní příčina, ale nedostatek vůle a chuti. Typické v nespokojenosti, ještě typičtější v depresi. Je-li s dětmi doma, asi pro ně vaří, může tedy něco pravidelně slupnout s nimi. (Že nemá čas se pravidelně najíst třeba manažer, který jde z jednání do jednání a nevaří při tom, se může stát, ale doma s dětmi - které už nejsou jen na mateřském mléce - vždy sníst můžete, je to i pro děti dobrý zvyk, že jedí společně s těmi rodinnými příslušníky, kteří jsou doma.) Že se pak večer nacpe, je výhradně jen výsledek nedisciplíny, nedostatku vůle - a právě při depresích, anebo i jen hlubokém nedostatku pocitu štěstí a spokojenosti v životě, to bývá běžné. Něco se s příchodem posledního dítěte změnilo a vaše žena není šťastná. Všechny ostatní znaky, které popisujete (nechuť do sportu aj.) tomu také odpovídají. Může to mít více příčin a některé patří do rukou lékaře, mohou pro ni být nebezpečné! A. Může přetrvávat hormonální nerovnováha po těhotenství, možná dokonce měla poporodní deprese. Za ty nikdo nemůže, ale je to vážná věc a je nutné ji řešit. Poporodní deprese, stejně jako deprese z jiných příčin, je důsledek rozházení poměrů hladin chemikálií v centrální nervové soustavě a to pak ovlivňuje všechno ostatní v organismu a jen zřídka si s tím organismus poradí sám. Je to vážná nemoc a potřebuje léčbu. B. Možná je toho pro vaši ženu se třemi malými dětmi najednou moc už moc, i když jste si nevšimnul. Možná nechce ve vašich očích ztratit kredit osoby, která zvládne vše. Anebo vám to dokonce mnohokrát dala najevo, že nezvládá a potřebuje více úlevy, ale vy to neberete vážně. Možná potřebuje reorganizaci povinností, více vašeho zapojení, nebo najmutí pomoci v domácnosti, možná potřebuje častěji mezi lidi, třeba částečný úvazek ve vaší firmě. Možná je ale nespokojená z toho, že byla zvyklá vždy všechno zvládat a najednou to nedává. C. Možná na vás nevidí, že byste ji a její potřeby vnímal. Možná by vás ráda viděla častěji doma, možná by s vámi ráda trávila více soukromého času, možná má pocit, že vás ztrácí ve prospěch nějaké vaší kolegyně v práci. Možná má pocit, že váš životní styl se ani s třemi dětmi skoro vůbec nezměnil, jste šťastný, žijete si dál svůj život, jako by se nic nezměnilo, zatímco pro ni se změnilo skoro všechno. ... I důvody B a C by postupem času mohly přerůst v depresi. Váha je skoro určitě důsledek ztráty spokojenosti, ne příčina. Pořádně popřemýšlejte, kdy to začalo. Přestaňte se ženou mluvit na téma váha, hubnutí a zášť ke štíhlým ženám a zkuste v nějaké chvíli pohody a v naprostém klidu (bez dětí) zjistit, co ji tolik trápí. Pokud vám to řekne, pořádně naslouchejte. Projevte o ni strach. Kdyby se vaše žena neotevřela vám, bylo by dobře, kdyby se vyzpovídala někomu nezávislému. V první chvíli asi sama (pokud jde o depresi, tedy nemoc, psycholog to pozná a předá ji lékaři), a pokud o depresi nejde, můžete pokračovat v párové terapii. Tam byste jistě došli k řešením, co v chodu domácnosti a organizaci společného volného času (a ve vzájemné pozornosti) můžete změnit, aby u vás doma znovu vládla pohoda pro všechny, i pro vaše děti. Protože vyrůstat s frustrovanou, nešťastnou maminkou je pro vaše tři děti přece škoda.

kolcavo, žasnu, jak jsou ženský komplikovaný stvoření. U chlapa je to mnohem jednodušší, tloustne, protože je prostě pohodlnej a nemá rád cvičení - jsem tedy chlap a můj muž nemusí zjišťovat, co je zdrojem mé nespokojenosti :)

:))) Palomito, to je tak vždycky, když se něco vytrhne z kontextu :) ... a vy to dobře víte, protože jste chytrá ženská (oprava: chlap, samozřejmě). Stanislav nám ten kontext ale popsal. Hezký den.

Není to tak komplikované, jak to vypadá, Palomito.První, co mě napadlo, že paní má už toho kolotoče kolem rodiny tak akorát dost. Jestliže měla tři děti brzy po sobě ,tak ani není divu. To už můžete počítat na léta. I když je schopná a zvládá to, nemusí ji to po několika letech ale vůbec uspokojovat. Stanislav nepíše, jak jsou děti staré , nebo jaké mají možnosti hlídání , ale s manželem podnikatelem to asi zas tak slavné s časem nebude. Jestli už mají věk na školku, neváhala bych. Změna je život a jistě by si našla alespoň práci na zkrácený úvazek, nebo alespoň čas na vydechnutí a změnu. A dlouho bych s tím nečekala.

Já teda žasnu. Hlavně Kolčava. Paní je evidentně nespokojená se svou postavou, ale líná s tím cokoli dělat, raději bude prudit lidi kolem sebe a nejvíc manžela. ( Jasně že má asi i zdravotní problémy, ale musela by chtít s tím něco dělat. Od doktorů, přes změnu jídelníčku až po cvičení ) A co z toho dokáže Kolčava udělat je na Nobelovu cenu za literaturu ...

Jde - pouze o hubnutí (vyloučit důvody, které píše Kolčava výš), mohla by pomoci návštěva lékaře (pro začátek manželčina praktického lékaře). Lékař by provedl odběry krve, ukázalo by se, jestli za potíže nemůže např. štítná žláza a mohlo by se přistoupit k léčbě. I kdyby byla paní zcela zdravá, může lékař předepsat lék Mysimba. Je to lék na hubnutí ,patří do řady lehkých antidepresiv, potlačuje chuť k jídlu (návaly ˇžravosti") a motivuje k radostnějšímu myšlení a radosti z pohybu. Nevýhodou je cena, kolem 2-2,5 tisíce na měsíc, ale pro podnikatele by snad nepředstavovala problém. Lék je pouze na předpis.

Podle popisu situace se obávám, že nejde o zhubnutí, ale o to, že prostě chce být s něčím nespokojená a tu nespokojenost demonstrovat. Zhubne a pustí se třeba do plastických operací, protože bude pořád nespokojená. A čím jich absolvuje víc, tím bude nespokojenější. Já bych to raději nechal jak to je, ať se nestaně něco horšího :-)

Ona ale JE s něčím nespokojená, to vůbec ale neznamená, že by to chtěla. A opravdu souhlasím ,že to zřejmě vůbec není její váha. Ale když se to "nechá být" ,nevyřeší se to , tak to nezmizí a dřív , nebo později se opravdu stane "něco horšího". Změnu to chce každopádně,jakou, na to musí přijít oni.

Ženský, když jsou nespokojený, tak k tomu nepotřebují žádný důvod. Prostě jen tak "samy od sebe". Pro mě to znamená se takovým raději vyhnout, protože je to dané nastavením osobnosti a to je neopravitelné :-) :-)

Baví mě číst odpovědi normálního chlapa. Vždy výstižné, věcné a navíc vtipné :-) Palomito, ani já jsem netušila, jako složitě ženy uvažují :-) Stanislave, odpověděla bych Vám stejně jako starykocour.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsem prošla něčím podobným. Až pohybové potíže mě donutily něco dělat: z jídelníčku jsem škrtla sladké a tučné již před časem( diabetes), na přílohy (pečivo, těstoviny, brambory atd) koukám jako na drahé a vzácné potraviny, kterými je nutno šetřit a nahradila jsem je zeleninou v jakékoliv formě a dalšími netučnými a nitzkokalorickými potravinami. Hlavně jsem ale přešla k 4-5 jídlům denně a snažím se jíst v pravidelných intervalech, takže netrpím hlady. Podařilo se mi za cca 8 měsíců zhubnout 10 kg. Jsem s tím spokojená, nejsem totiž příznivkyně rychlého hubnutí.

Hm asi nemůže mít člověk všechno.Takže bylo potřeba někde ubrat,bud na kilech nebo v poctu děti.

No, myslím, že se hlavně a především bojí toho, že jednou si ten její vyhlídne nějakou pětadvacetiletou přiblblou nádheru - chápu, stalo se mi to samé. Je to takový "novodobý" styl života. Využít co je, odkopnout, další..... Vždyť to tak mají téměř všichni - když se rozhlédnu po mých vrstevnících... Máme se moc dobře, život je moc dlouhý a aktivní vydržíme také déle.... to všechno nám vlastně tak trochu nahání strach. A paní je ve věku, kdy si toto už začíná uvědomovat. Ať si pán povidá co chce, jakmile na něj ve 40 nastoupí pětadvacítka, tak to nedá. A pak se může vymlouvat na to, že si to vlastně ta žena zavinila sama.... Ano jistě, jakto, že jí nevydržela pleť a postava jako ve dvacetipěti???? Jakto, že jsme unavené z dětí a nemáme na sebe čas? Je to přiblblej kolotoč marnosti. Teď už i to, jak žena vypadá je především o penězích. Ty stovky zbytečných plastických operací, tisíce za kosmetické procedury..... Ve výsledku musíme najít ten klid především uvnitř sebe samých - a to o kilech není....