Moje mladší sestra je osm let šťastně vdaná. Nebo si to alespoň naivně myslí, že jde o šťastné manželství. Ale její manžel asi ani zdaleka není...
Zpět na článek
Babinet.cz /
Magazín /
Čtenářské příběhy /
Lenka (40): Vím o tom, že švagr má milenku. Trpím tím za... /
Vaše názory
Lenka (40): Vím o tom, že švagr má milenku. Trpím tím za sestru a nevím, zda-li mlčet
Další z magazínu
-
Tchyně mě ve společnosti zesměšňuje, protože jsem přibrala a manžel se mě nezastane, píše Míša
S tchyní máme senzační vztah a vždycky jsme si dobře rozuměly. Je to hodně aktivní a vitální...
-
Se změnou práce přišla nejen manželova rezignace na společenský život, ale také ignorace potřeb rodiny, píše Jana
Dlouho se zdálo, že s manželem máme společný náhled na život. Přáli jsme si děti, dům, určité...
-
Kvůli léčiteli jsem přišla o všechny úspory, i o manžela, píše Jana
Už od patnácti let mi lékaři taktně naznačovali, že jednou budu mít problémy s otěhotněním. Mám...
-
Žena přišla o práci a začala pít! Teď je z ní regulérní alkoholička a odmítá odbornou pomoc, píše Ivan
S mou ženou jsme spolu pořádnou řádku let. Vychovali jsme tři děti, které dnes žijí své životy mimo...
Nejčtenější články
- O svaté Barboře, ležívá sníh na dvoře. Jaké tradice se vážou k tomuto svátku
- Berani se těší na vosí hnízda, Raci na rohlíčky. Jaké druhy vánočního cukroví jsou slabostí jednotlivých znamení
- Dopis Ježíškovi není nákupní seznam. Jak reagovat na nenaplněné představy, vysvětluje psycholožka
- Lidové zvyky a pranostiky spojené se svátkem svaté Lucie
- Svatomikulášská tradice. Jaké pověsti jsou s tímto svátkem spojené
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Nevím, jestli mohu věřit vašemu tvrzení, že svého švagra s jeho milenkou opakovaně potkáváte úplnou náhodou v různých městech. Pokud je to pravda, znamená to, že se švagr se svou nevěrou vůbec neschovává, že svou bokovku považuje za veřejnou věc, což je pro vaši sestru obzvlášť ponižující. (Pokud vaše vídání toho páru není úplně náhodné, ale tak trochu je šmírujete, nesoudím vás, zájem o sestru vás může vést k tomu, že chcete vědět, jak se věci opravdu mají, a jdete tomu zjištění naproti.) Nevím, jak bych takovou situaci řešila, ale vím, jak je v Česku s oblibou "řešena". Anonymem. Domnívám se, že to je asi nějaká česká specialita, nicméně práskací anonymy jsou tu nesmírně oblíbené. Vím o případech, kdy anonym, nebo anonymní obálku s usvědčujícími fotkami, použije sama nedočkavá milenka, která už má dost čekání, až její úlovek konečně opustí manželku, a chce to urychlit nebo aspoň podváděné manželce způsobit bolest. Podezírámn, že od nedočkavých milenek nejspíš pochází většina těch anonymů. Možná i vaší sestře jednoho dne ve schránce přistane obálka fotek vašeho švagra v příliš důvěrných situacích s milenkou. Myslím, že jste promeškala skvělou příležitost objevit se u toho hotelového výtahu půl metru od švagra líbajícího ženu, která opravdu není vaše sestra. Nedivím se vám ale, byla jste asi v šoku a ideální řešení vás v tu chvíli nenapadlo. To by byla situace, kterou by si vychutnal nejeden režisér! Nemusela byste bývala říci ani slovo, úplně by stačilo se na švagra upřeně (nejlépe upřeně a pobaveně) dívat a nechat ho vydusit se ve vlastní šťávě. Dovedu si ale představit scénáristku, která by vaší postavě u toho výtahu předepsala něco jako: "Petře, to bude jistě ta smradlavá kolegyně, co o ní mluvíváš, že se ti z jejího tělesného pachu, nebo jak to nazvat, zvedá kufr a běžel bys zvracet a co se potí jako kr.va, no prostě hnus, jak říkáš, a co s ní ty chudák zase musíš jet na služebku." Tohle by slečna asi nevydýchala, na to jsou ženy citlivé. "Smradlavá", "zvedající se kufr" a "hnus" by asi stačily a slečna by ten problém dříve či později vyřešila sama. Že by se pak švagr možná vrátil domů s pěti otisknutými prsty na tváři, by vás trápit nemuselo. Švagr by si pak při nevěrách jistě dával větší pozor, i když by jich asi nenechal. Pravda je, že když zprávu o švagrových nevěrách sestře řeknete, sestra se na vás naštve, a když jí ji neřeknete a nevěra se provalí později (a ona se provalí), a ukáže se, že jste o nevěře věděla, sestra se na vás naštve, pokud jí dojde, že jste o nevěře věděla a nechala ji v té ponižující situaci.
To je těžká situace, Lenko.A vůbec nezáleží na tom, jestli s ním Vaše sestra zůstane , nebo ne, to je jejich věc. Ale vědět by to měla.Byla jsem kdysi také v podobné situaci. Nejvíc jsem měla opravdu špatný pocit z toho, že všichni kolem to věděli, jen já ne a nikdo mi nic neřekl. Osobně doporučuji jí to říct, jak s tím naloží, je jen jejich věc
Jen jí to řekněte, sestra Vás za to bude vroucně milovat :D :D :D
Jak tvrdí kolčava, naštve se v obou případech,to si nevyberete. Já byla naštvanější na ty, kdo mi o tom neřekli.
Zajímalo by mě, jestli ty, které od svého okolí zjistily, že je partner podvádí, jsou nyní šťastnější a spokojenější, než byly před oním zjištěním a zda jim ta "pravda" skutečně stála za to.
Palomita: co vím, tak nejsou. Ony to totiž nevěděly proto, že to podvědomě vědět nechtěly :-) A podat někomu důkaz, že se mýlil, byť se vlastně mýlit chtěl, bývá dost ošemetné :-)
normální chlap: no já si to právě vůbec nedovedu představit. Jsem šťastná tady a teď. Neřeším, jestli je mi chlap (ne)věrný, protože to nechci řešit. Beru to tak, že prostě JE věrný :) Stále je pro mě důležitější, že jsme spolu. Vím, že bych už spokojenější s nikým jiným nebyla. Proč to bortit kvůli nějaké blbosti, či blbce? Pokud by manželství nefungovalo, pak asi není co řešit, ale s malými dětmi, ve spokojenosti, jak je uvedeno v článku.. proč do toho rýpat? Nechápu, co na tom lidi tak baví. Mně by tedy odhalená nevěra zničila nejen manželství, ale celý život. Děkuji, nechci.
Nevěra má šanci zůstat neodhalená, pokud jde jen o momentální úlet, který se neopakuje. Pak ano, o tom manželka opravdu vědět nemusí. Dlouhodobá praskne, dříve, nebo později, tomu nezabráníte.
miky 55, vidíte a já jsem byla svědkem několikaleté "kvartální" nevěry, která možná ještě trvá a nikdy nic neprasklo. Asi záleží, jak moc jsou v nevěře zaangažovány city. Neschvaluji to, nelíbí se mi to, ale abych zničila x lidských životů, na to se opravdu necítím oprávněna. Tohle by si měl každý vyřešit sám za sebe.
Palomita: ano, taky to tak vidím. Jenže on se vždycky najde nějaký dobrák, který "musí s pravdou ven" :-)
Co znamená "kvartální"- jednou za čtvrt roku?
miky 55, asi, nevím, já jim při tom nesvítím. Prostě to neměli jako paralelní vztah, ale když byla příležitost.. takové ty teambuildingy, vánoční večírky, atp.
Měla jsem podezření,ptala jsem se několika lidí,zda je možné aby se na určitém místě manžel scházel s milenkou,a nikdo nic nevěděl.Dokonce mi několk lidí řeklo že je to vyloučeno,protože ono místo je drbárna a ihned by se o tom vědělo.Po našem rozvodu z nich vylezlo že o tom všichni věděli.
Vždyť to povídám. Ani se neptám, co jste si o těch lidech myslela pak, protože to vím. A bolí to mnohem víc, jsou-li to příbuzní, natož sestra. Kdo jiný by měl být upřímnější?
Na můj dotaz proč mi to neřekli,už jen proto že jsem měla podezření a ptala se jich,většina mi odpověděla že se do toho nechtěli plést.Takže vlastně jsem byla za blbce.
Palomita: a to byste raději žila s nevěrníkem, který se v jiném městě vodí za ruku (a předpokládám, že nejen to) a vůbec se tím netají? Odhalená nevěra není zničený život, je to šance najít někoho, kdo věrný bude.
já bych to asi řešila tak, že bych se sestry při nějaké příležitosti jakože jen tak náhodně zeptala, jestli by to chtěla vědět, kdyby někdy něco... A podle její odpovědi bych jí to pak řekla nebo ne. Kdyby něco takového věděla moje sestra a neřekla by mi to, byla bych zklamaná, že mi lhal nejen manžel, ale i ona....
Moje sestra by mi nikdy nic takového neřekla,má zásadu at si každý přijde sám na to že se děje něco nekalého.Naše máma kdysi dávno řekla své sestřenici/vyrůstaly téměř jako sestry spolu/že by měla něco dělat s tím pitím alkoholu svého manžela,ona by prý to nesnesla.A sestřenice se na ni obořila at se jí neplete do manželství a stará se o sebe.Máma nikdy nepochopila že měla sestřenice pravdu.
Gagos: ano, pokud to co dělá manžel negativně neovlivňuje rodinu, nechci to řešit a už vůbec ne vědět. Spousta lidí žije dobrovolně v bludu a nikdo to neřeší. Kolik lidí věří v Boha, Jehovu, Alláha a já nevím, co všechno a vyčítá jim to někdo? No tak já věřím a vím, že mi je manžel věrný a nezpochybňuji ho a ani nechci, aby jej zpochybňoval kdokoli jiný. :)
noral: No, já bych to asi řekla, velmi blízké kamarádce, nebo sestře, pokud by se přímo zeptala a chtěla to vědět. Jinak jsem taky za, že je to především mezi manželi a měli by se s tím popasovat oni dva sami bez zatahování a/nebo vměšování dalších lidí.
Palomito, já taky věřila.Nebyla jsem naivní,vím, že mužský jsou už prostě takoví, takže nevěru bych předpokládala. Ale nevěřila jsem , že by dokázal opustit děti,. protože je měl rád a naše manželství rozhodně nebyla nuda a rutina. Ale když narazíte na potvoru těžkého kalibru- je Vaše snaha i tolerance marná.Nahrála na něj těhotenství- nebyla to pravda.A opravdu není jedno a to samé víra v nějaké náboženství , nebo v manžela, i když i takoví se prý velmi sporadicky vyskytují.
miky 55, to se, bohužel, může stát kdykoli a komukoli. Já jsem reagovala na situaci, kdy manželství je v pohodě, zalité sluncem a manžel(ka) nemá v úmyslu rodinu opustit. Pak nevidím důvod, proč do toho jako třetí osoba zasahovat. Jakmile se to provalí, už to nejde vzít zpět a jen velmi málo lidí v sobě najde tu sílu a překoná to.. osobně si také tolik nevěřím i když snaha by byla. Proto raději nechci vědět a věřím, že je vše tak, jak má být a ani se ostatním nepletu do jejich dvoučlenného svazku. A víra je víra, buď věříte, nebo ne, je jedno komu, co a v co. ;)
No to jste se, děvčata (miky a Palomito), dostaly do zajímavé ffilozofické diskuze:) O rozdílnosti, nebo shodnosti, víry v člověka (např. v manžela, ale totéž je víra v obchodního partnera, ve spolupracovníka, nebo ve spoluhráče v týmovém sportui) vs. víra v ideu nebo soustavu idejí. Z mého pohledu máte pravdu obě. Vírav každém případě je nadřazení nějaké ideje faktům. Bez ohledu na fakta (buď je ani nehledám, nebo jim nevěřím, pokud jsou v rozporu s ideou, které věřím). V tom jsou jistě víra v sadu idejí (např. náboženství) a víra v člověka stejné. Ale hóóódně se může (i když nemusí) lišit motivace. Víra v sadu idejí je motivována potřebou mít v životě, který může být složitý, zmatečný, nebo i hodně krutý, pevný bod, naději. Může být také důsledkem bázně, strachu (všechny ideologie jsou zneužitelné jako účinný způsob manipulace), u manipulovaných také často důsledkem nedostatku, zdvořile řečeno, vlastní intelektuální kapacity. To všechno se sice může být i příčinou víry v jiné lidi, ale u většiny jedinců víra v jiné lidi, pokud možno podložená dobrým uvážením předchozích zkušeností a faktů, je prostě motivována zodpovědností. Vztahy ve společnosti vůbec nemohou fungovat, pokud si lidé navzájem ani elementárně nevěří. Obchodní vztahy se rozpadnou, jakákoliv spolupráce se rozpadne, ekonomika se rozpadne. Projevem zodpovědnosti je zbytečně neútočit na vzájemnou důvěru. To ale tak nějak vyžaduje, nutně vyžaduje, podobnou míru odpovědnosti "ke společnému projektu" (ať je to vítězství na mistrovství světa v kolektivním sportu, anebo založení a udržení rodiny) na straně všech zúčastněných. My nežijeme právě v éře, v níž by zodpovědnost byla nějak podporována. "Užívejte si, důsledky neřešte, žijete jen jednou, že třeba ubližujete jiným, není vaše starost, kašlete na to", je slogan doby. Bohužel se ubližování v případě provalených nevěr často týká těch, kde to jasně JE starost nezodpovědného: tj. vlastních nezletilých dětí. Za ně, za jejich vývoj, rodič zodpovědnost nese a že by nějaké dítě od věku školní docházky nejméně do konce puberty (ale často i kdykoliv později) nebylo postiženo rozpadem rodiny, anebo rozpadem pohody v rodině, kde předtím pohoda byla, je nesmysl. To se nikdy neděje, i když dospělé soustředění na své štěstí, a ne na pohodu svých dětí, si to rádi nalhávají.
Oprava: ... dospělÍ soustředění na své štěstí...
Hezky jste to napsala, neživíte se jako psycholožka? Co byste tedy Lence radila? Podle toho, co píše, je to dlouhodobější záležitost a to zavání malérem.
Moc se mi líbí ta pasáž kolčavo, kdy píšete "o míře zodpovědnosti na společném projektu",. Tu dotyčný viditelně nemá. Myslí si , že může mít obojí. Šťastné manželství i milenku.Omyl pánové, nemůžete. Ne dlouhodobě.A vždycky to nejvíc odskáčou děti, ať chcete, nebo ne.
Děkuji, miky. Vážně nevím, co bych jí - takto bez znalosti podváděné, bez rozhovoru a na dálku - radila. Myslím, že to velmi záleží na příslušné osobnosti. Obecně, asi bych zvolila doporučení Gagos a zeptala se podváděné při vhodné příležitosti, jestli by takovou situaci chtěla vědět. Z informací, které máme, nemůžeme úplně vyloučit, že podváděná sestra manželovu nevěru tuší, nebo o ní dokonce ví, a její velmi milé chování k manželovi se součástí taktiky udržet ho (až začne milenka tlačit, aby opustil rodinu, je naděje, že se rád vrátí domů), nebo držet tvář před dětmi a navenek. Nejde ani úplně vyloučit, že si určitou míru volnosti manželé domluvili (a okolí to samozřejmě neříkali). Málokdy to končí dobře, ale jsou výjimky, kdy to funguje. Prostě, nesdílíme s nimi rodinný stůl, natož lože, a nevíme, co si domluvili. Zatím má Lenčina sestra zdánlivě šťastné manželství, malé děti klidné rodinné prostředí. Proto se mi zdá škoda, že Lenka promeškala tu skvělou příležitost elegantně, třeba i beze slov, konfrontovat manžela při náhodném setkání. Jestliže to s udržením rodiny manžel myslí vážně, určitě nechce, aby nejbližší příbuzní jeho ženy o jeho paralelním vztahu věděli. Když už ho nedokáže ukončit, měl by aspoň umět dodržovat psychické, sociální i zdravotní bezpečí pro tu svou rodinu, kterou opustit nechce. Psychickým a sociálním bezpečím myslím to, že svou manželku a své děti neponižuje tím, že se na veřejnosti objevuje s jinou ženou v evidentně partnerském vztahu a nehazarduje s tím, že a) lidé si dříve či později v přítomnosti manželky začnou šeptat, dívat se stranou apod., b) dříve či později se to od někoho dozví. Zdravotní riziko je jasné: asi to nebude rovnou HIV, ale nákaza papillomaviry, nebo chlamydiemi, se všemi důsledky (včetně možné budoucí neplodnosti, nebo dokonce rakoviny děložního hrdla), anebo aspoň nějaká mykóza jsou docela pravděpodobné, pokud se manžel nechrání (proti přenosu papillomavirů ovšem ani kondom nestačí). Z čehož také plyne, pokud už podváděná sestra nějaký nečekaný výtok pozoruje, měla by jít na vyšetření hned a pokud sama byla věrná, výsledek by manželovi měla sdělit přímo. Pokud to manžel se zachováním rodiny myslí vážně, jistě se lekne a svůj nakažlivý vztah ukončí. Pokud ho neukončí, nemyslí to s udržením rodiny vážně - nemyslí to vážně dokonce ani s neohrožováním zdraví mámy svých dětí a pak opravdu není o co stát.
Vy jste velmi rozumná ženská, vážně.
Normálně nepřispívám komentářem, ale tentokrát mi to nedá. Stal se mi stejný příběh a snad i se vším co radíte. Podváděná manželka jsem byla já. Sestra byla jednou z těch, co se můj manžel snažil svést a věděla i o jeho letitých záletech. Nemohla s tím žít a řekla to rodičům. Protože jsem byla podruhé v jiném stavu a nic jsem netušila, manžel byl pro mě panem dokonalým, rozhodli se mi nic neříkat. Ale manželovi řekli, že vědí...Od té doby začal v mém manželství teror. Manžel stále poukazoval, jak ho má rodina nemá ráda a že by se ani nedivil, kdyby na něho "chudáka " vytáhli ještě nevěru...A to má vše prý za to, jak v práci dře a snaží se nás zajistit..... Mezitím, mi všichni nenápadně domlouvali, ať trochu rodinných povinností předám manželovi, ať se věnuji také občas jen sobě, že doma dělám vše sama a manžel má moc volného času. O co víc jsem se ho před rodinou zastávala, o to víc on mou rodinu pomlouval. (I tak by mohla Lenka u sestry dopadnout, pokud záletník bude vědět, že ví..)Došlo to tak daleko, že jsem s rodinou už skoro nemluvila. Pak mi přišel anonym ;-). Navíc náhoda tomu chtěla, že manžel nechal otevřený PC se soukromou poštou. Nemusela jsem nic hledat, vyskočilo to na mě hned. Byl to obrovský šok, bolest a zrada. Přesto jsem si pohrávala s myšlenkou mu odpustit, kvůli rodině-dětem. To už moji rodiče nevydrželi a vše mi řekli. Nakonec se k nim přidali i kamarádky a sousedi. Rozvedla jsem se a na několik let ztratila v nějaký vztah důvěru. Děti jsem vychovala sama a jsem na dnes velice hrdá.Rozvod byl těžká zkouška, ale cítila jsem, že mi spadl obrovský kámen ze srdce. Když jsem se nad tím zpětně zamyslela, tak v hloubi duše jsem manželovu nevěru tušila, dokonce se mi o nich i zdálo. A bylo mi z toho velice těžko na duši. To že moje rodina věděla a neřekla, mě překvapilo, snad i naštvalo. Vysvětlili mi, proč to udělali a z jejich tváří čišela bolest, až mi jich bylo líto. Dodnes se stydím za se sebe, jak jsem chovala, jak je zatratila (vůli jednomu lháři) . Dnes máme v rodině krásné vztahy. Po 10 letech mám hezky partnerský vztah i já. Mám vedle sebe člověka, kterému mohu s jistotou věřit a sny mám už jen hezké . Je to obrovská úleva !!! Lence nevím jak poradit. Nakonec mé kamarádce byl manžel také nevěrný, byl to ale jednorázový úlet. Věděla jsem, neřekla jsem…Přišla na to sama, já jen poradila ať za něho bojuje, protože on za to stál. Když čtu nyní článek Lenky, nevím …Myslím, kdyby mi to rodina hned řekla na rovinu, nevěřila bych. Musela jsem na to přijít sama. Na druhou stranu, kdybych uvěřila, zůstala bych sama jen s jedním dítětem, ne se dvěma. Ale zase bych neměla tak šikovného syna;-(. Divím se co nyní napíši !! Ale je mi Lenky sestry nějak líto. Asi bych to sestře neříkala, dokud jsou děti malé a vše jinak funguje a sestra je spokojená. Ať si tu rodinu ještě chvilku užije. Nevědomost nebolí. Čas ukáže. Pokud něco ovšem tuší a trápí jí to, nebo by chtěla třeba další dítě, opatrně bych jí na pravdu navedla. Vyprávěla bych jí její příběh, jako příběh kamarádky. Pán se asi nezmění, ale zřejmě v tom umí velice dobře chodit. Řekla bych sestře, že jí má manžel jistou a mohla by dopadnout jako ta kamarádka. Možná by Lenky sestra měla začít chodit nafintěná občas večer pryč. I kdyby měla spát u kamarádky, či v zahradní chatce. Záletník by se měl starat o děti a znejistět.
Já bych to osobně svojí sestře řekla. A riskla bych i to, že na nějakou dobu budu na té černé listině já, kdyby to náhodou chtěla pochopit tak, že jí jejího chlapa závidím nebo tak něco. :-) Je to věc názoru a osobních postojů a taky toho, co bych si přála pro sebe. Kromě toho, o mě se to veřejně mezi rodinou a známými ví, že nevěru absolutně netoleruji, neschvaluji a za žádných okolností nebudu nikdy krýt. Takže když by milý záletník zjistil, že já vím, tak může jenom běžet, aby to podváděné oznámil dříve, než si s ní dám kafe já. Jaký k tomu zaujímají postoj ostatní, kteří by raději mlčeli, nebo se nenápadně ptali, jestli to ta dotyčná chce vědět, je pro mé životní zásady irelevantní :-). Každý žije podle svého svědomí a vědomí, to je jasné. Takže, já bych to vyklopila, už jenom z toho důvodu, že bych nechtěla, aby sestra, až by to jednou prasklo, byla ze debila, že všichni věděli a neřekl jí to nikdo. Jestli bych si sama pro sebe něco nepřála, tak být za naivního, nevědomého blbečka. Ale každopádně to souvisí s mojí absolutní netolerancí nevěry. Tohle mám, jak doufám, vyjasněno s manželem. Když by chtěl někoho jiného, začal se nudit, přestal mě milovat nebo cokoliv...ať mi to prostě řekně, budeme to řešit, nějak. Ale nechtěla bych být podváděná. Takže za mě: prostě říct, co vím. To radím pisatelce. A připravit se na to, že se hromy blesky snesou možná na ni, bohužel. Aspoň na začátku.
pat, za sebe děkuji, že jste se rozhodla příspěvek napsat :) Moc mě potěšil. Ne to, čím jste si prošla, ale kam jste se dokázala dostat. Držím pěsti ať se daří i nadále.
Palomita, děkuji. Je mi neskutečně líto dětí z rozvedených rodin. Nesou si to v sobě celý život.
pat, každé dítě si své dětství nese v sobě celý život. Bez ohledu na to, v jaké rodině vyrůstalo. Podstatné je, aby děti viděly, že se umí jejich maminka ozvat a být šťastná a spokojená a činit šťastné a spokojené i své okolí, tedy je ;)
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.