Na to se dá říci jediné. Idioty nezměníte, takže je prostě ignorujte. Vám a Vašemu muži přeji hodně sil a trpělivosti. Kdo se mu směje, je prostě blb.

To je smutné. Přesto věřím, že takových lidí je menšina, jen si jich víc všímáte, není se čemu divit. Já zase při pohledu na handicapované rychle nevím kam s očima, snažím se chovat normálně, přesto se cítím trapně, že je to okaté. Také přeji hodně sil :)

Manžel se s tím určitě naučí žít, stejně jako já se svou obezitou. Mám hormonální poruchu a i kdybych se na hlavu postavila jiná nebudu. Ve společnosti na mne často zírají, jako bych měla dvě hlavy! Je to tak jak to je, pokud se někdo okatě směje - je to vůl! Manželovi radím začít nosit tmavé brýle, část handicapu zakryje a navíc se bude moci dívat, obrazně řečeno, i děvčatům pod sukně!! Přeji veselou mysl a šťastné žití!

Taky se divím, že se tomu má někdo potřebu smát, to musí být nezpochybnitelná známka duševního ochrnutí a spíše by mi takového člověka bylo líto. Více by mě ale zajímalo, jaký chytrák zase nakecal paní Jaboko, že má hormonální poruchu a nemůže kvůli tomu zhubnout. Jako jaké hormony konkrétně? Inzulín? Glukagon? Tyroxin? Trijodthyronin? Cholecystokinin? Ghrelin? Leptin? Adiponektin? Adrenalin? Estrogen? A co s nimi máte tak v nepořádku, že by to nešlo změnit? Ano, hormony jsou pro funkci metabolismu velice důležité, dávají povel k tomu, co se kdy má pálit, budovat a kolik a do čeho ukládat. Ale vždy jsou závislé na vnějších stimulech. A i kdybychom měli nadprůměrné hodnoty klidně všech těchto hormonů, nebo na ně byli sebecitlivější, tak pokud si je nepícháme injekcemi do těla externě v dvacetinásobných dávkách jaké tělo člověka dokáže vůbec kdy vyprodukovat (typicky vrcholní kulturisti), tak jsou tyto výkyvy naprosto zanedbatelné. A bude vždy platit, že pokud přijímáme potřebné množství živin, tak s nimi tělo musí pracovat v souladu s vlastními potřebami. Pokud budeme cvičit, tak tělo bude muset investovat část živin do obnovy a tvorby svalů i kdyby sebevíce nechtělo a o to méně energie zbyde na uložení do tuku, a čím více máme svalů tím více potřebují energie pro každý pohyb a pokud jí do těla nedostaneme jídlem v potřebném množství (energetický výdej je vyšší než příjem), tak si ho vezme z vlastních zásob (tuků) čím méně tuků v těle máme, tím méně se tvoří estrogenu a celkově se mění poměry všech enzymů a hormonů v těle v závislosti na našem výkonu, aby naše těla mohly být efektnější a výkonnější. A tyhle pravidla nedokáže zvrátit žádná existující nemoc na této planetě. Inteligenci a vůli na to mít krásné tělo má každý pohybu schopný člověk. Jediné co musí obětovat je vlastní komfort, stud a účelové lži typu "i kdybych se na hlavu postavila jiná nebudu".