Sandro, váš manžel se nechová dětinsky a vůbec neplatí, že (cituji): "Tohle dětinské chování může aplikovat snad jen muž." Váš muž se naopak chová jako dospělý člověk svéprávný člověk, ke kterému se někdo chová, v lepším případě, jako k malému dítěti, v horším případě jako vysoká šarže k vojákovi nejnižší šarže a v nejhorším případě jako k zajatci. Nemusím si nic domýšlet, cituji vaše vlastní slova (!) : "...holt maminka nastavila taková pravidla, aby vše fungovalo a všichni byli spokojení. Ale můj muž nedávno přišel s tím, že ho již hospodářství zmáhá a že jej stejně nikdy nechtěl. Což je pravda. Tento životní styl jsem si vysnila já a on mě vždy láskyplně podporoval." Váš skvělý muž vás léta podporoval, měl asi rád kluky, nechtěl se rozvést a věřil, že jednoho dne i vy ... snad ... dospějete a pochopíte, že on je dospělý a svéprávný člověk e stejnými právy na život jako vy a že není žádný, opakuji žádný, důvod, aby žil, jak vy diktujete. Aby žil, jak vy jste nastavila pravidla (vaše slova). Aby žil, jak vy jste nastavila pravidla, "aby všichni byli spokojení" (vaše slova), ale vůbec vás nezajímalo, že nejsou. Váš muž - a opět cituji vaše slova - (hospodářství) "nikdy nechtěl, což je pravda...". Takže vy víte, že nebyl spokojený, ale nerespektovala jste to. Považovala jste to za dětinské. Vy přece víte nejlépe, jak má být spokojený. Máte spolu už šestileté dítě, z čehož plyne, že váš muž by si zasloužil metál za trpělivost a chápavost vůči vám, když to tolik let vydržel. Jeho trpělivost ale evidentně přetekla. Opakuji: váš muž je dospělý a svéprávný jako vy , a má tedy stejné právo na podíl na rozhodování o životě jeho rodiny jako vy. Podezírám, že váš muž se s vámi o změně snažil mluvit mnohokrát (proto také víte, že hospodářství nikdy nechtrěl, ale ustoupil vám), ale, jak píšete, "vyřešili jste to" (opět vás cituji): "jako jsme vyřešili vždycky všechno", což přeloženo podle všeho znamená: já jsem řekla, jak to bude, nastavila jsem svá pravidla a manžel zase ustoupil. Celá léta zřejmě hledal cestu, jak vám sdělit, že musíte začít brát ohled i na něho. Že ho musíte respektovat. (Vědomě používám výraz musíte, protože to tak je: vzájemný respekt je nutnou podmínkou, aby vztah dobře fungoval.) Že byste mu měla přestat kazit život. Život běží, ta léta mu nikdy nikdo nevrátí. Vašeho manžela ctí, že se dosud asi nechtěl rozvést, zatím zkouší jiné nástroje. POkud ale ani současné jeho tiché protesty proti pravidlům, která jste stanovila vy a jen vy, nepomohou, i ten odchod má pravděpodobně v arzenálu, který pod tlakem použije, pokud ho k tomu budete dál dohánět. Chyba není na jeho straně, chyba je na vaší straně - a to, řekla bych, téměř výhradně. Ne v tom, že chcete od kluků disciplínu, to je v pořádku (i když v sedm spát, bez výjimek, je pro šestileté dítě trochu brzy). Asi si ale neuvědomujete, že ve vašich synech se disciplína, kterou vnucujete i jejich tátovi promítne v tom, že si jednou sami najdou partnerky-generály, a s těmi se pak střetnete pořádně na kordy.

Kolcavo, zásadně nesouhlasím s tím, že by bylo možné, aby jeden rodič podrýval autoritu druhého. Před dětmi je naprosto zásadní vystupovat jako jeden člověk a nikdy, NIKDY nepodlomit před dětmi autoritu a rozhodnutí druhého. Až děti půjdou spát, mohou si to rodiče vyjasnit, ale nikdy nesmí znegovat rozhodnutí toho druhého před dětmi. Neexistuje žádné, že maminka řekne, jde se spát v sedm a tatínkem na prosebný pohled děti odpoví, tak ok, můžete až v osm. Kromě toho, napsat, že chyba je téměř výhradně na straně matky v tomto příběhu, je docela vtipné. P.S. okamžitě po Večerníčku jsem chodila spát až do svých devíti let. Do postele v sedm večer mi přijde pro prvňáčka naprosto v pořádku.

Ely, v tom se shodujeme. Samozřejmě, rodiče si nemají navzájem podrývat autoritu. A přesto to Sandra dělá - a podle všeho po úplně celý život jejich synů! Po celý život jejich synů podrývá autoritu jejich táty, a to patrně vším, co dělá. Stanovuje u nich doma pravidla pro všechny, i pro tatínka, tatínek do toho nemá co mluvit. Když promluví, Sandra ho nerespektuje. Vy jako chytrá a vzdělaná ženská přece dobře chápete, že problém tohoto páru není ve výchově dětí k disciplíně, ale v chování jejich mámy k jejich tátovi, a to i před dětmi, a až odtud se odvíjejí ostatní problémy. Takto jim a) společný život nevydrží, ke škodě dětí, b) kluci nemají doma dobrý vzor. Může to skončit i hůře, znám takový případ z posledních měsíců. Manželka také pro rodinu organizovala co nejnabitější pracovní život. Sama se ale na podnikání a okolních aktivitách nepodílela jinak než rozhodělováním práce. Manžel měl zaměstnání na plný úvazek, vedle toho provozoval obě živnosti napsané na manželku, opravoval dva domy, na které si na ty živnosti vzala úvěr. O výchovu synů se starali jeho rodiče, pak už i kluci a manželovi rodiče-důchodci (bez nároku na odměnu) museli pomáhat v živnostech. Manželce se stále nezdálo, že jsou dost vytížení. Muž se honil mnoho let, spal prý tři hodiny denně, pak zkolaboval a po návratu z nemocnice, když mu lékaři důrazně uložili, že musí zvolnit, ale doma s tím neprorazil, požádal o rozvod. Zpomalil, našel si novou partnerku a když čekali prvního potomka, dostal další infarkt a tentokrát zemřel na místě. Ani ne v padesáti. Sandřin manžel si stěžuje i na to, že je z práce v hospodářství - po návratu ze zaměstnání - znavený, Sandra ale "v žádném případě nedovolí", aby se zvířat, polí, sadu a lesa zbavili. Plyne mi z toho, že sama svůj koníček (hospodářství a pekárnu) nezvládá a manželovu práci k němu potřebuje, i když on už potřebuje zvolnit. Kluci jí jednou nepoděkují, jestli ho uštve. A podle toho, co Sandra píše, nevěřím, NEVĚŘÍM, že manžel se Sandru na to, že její pravidla nastavená pro celou rodinu jemu nevyhovují, nesnažil upozornit dříve a jinými prostředky, než že její pravidla začal bojkotovat.

Předpokládám, že Sandra jako ženská doma vaří uklízí a pere, žehlí, stará se víc o děti, pečuje o prarodiče a tak mně přijde docela logické, že chod domácnosti víceméně řídí ona. Pokud tatínek najednou bourá pravidla dětí, pak ať si oba tedy ty role vymění. Jestliže kluci mohou chodit spát, jak chtějí, ať si je ráno tatínek budí, chystá jim snídani atd. Aby viděl, jaké důsledky má taková výchova, dělej si co chceš. A ona ať jde stíhat ty jeho aktivity, když na nich lpí. A uvidí se. Nebudou stíhat ani jeden. Ona to zvládá, poněvadž si to zorganizovala. Pokud jí to někdo překopává, pak ať se o domácnost, děti, staroušky a zahradu stará sám. A ona ať jde do práce nebo ať se stará o pole, pekárnu, les a zvířata. Jsou jako malé děti. Jeden druhého tlačí někam jinam. Skončí to tím, že jak děti vyrostou, půjdou kamkoli pryč, jen aby nemusely být doma. Otázka pak bude nasnadě: pro koho se tak celý život honili a štvali? Mít a obstarávat pole, les, zahradu, dobytek.....je dneska skutečně docela náročné. Jo, domácí maso, domácí zelenina, ušetří se. Ale vyplatí se to skutečně, ta úspora? Za cenu dřiny, času, únavy, zdraví? Kluci to tam budou tak nenávidět, že to jednou stejně prodají...!

Paní Sandro, obdivuji pracovitost a vůli vás obou. Osobně se přiznám, že bych neměnil ani s Vámi, ani s manželem. Vše si dokážete zorganizovat, což je velké plus. Ale něco v příběhu postrádám. Připadá mi, jako by ve vašem životě (v životě obou) skončila radost před 6 lety a vystřídaly ji kruté povinnosti. V této chvíli se nic jiného dělat nedá. Máte toho dost, tak aby nic nechátralo, dřina musí být. Manželova péče o hospodářství, Vaše péče o děti. Ale podrývání Vaší autority bych jako primární neviděl. Podle mě byl důležitý okamžik, když se manžel chtěl části hospodářství zbavit. Že by byl lenoch? Viděl bych to jinak. Čas, který by vznikl, chtěl nejspíš investovat do rodiny. Ideální doba k rodinným vycházkám nejen po okolí. Teď by děti měly vnímat, že mají nejen starostlivou a pečlivou mámu a upracovaného tátu, ale také domov. Ne dům, ale domov. Místo, kde prožívají šťastné dětství. A tohle je asi rozdílný pohled vás obou. Vy ctíte pořádek, manžel je spíš přítelem pokojnějšího režimu. Potřeba je obojí. Jen najít správný poměr mezi oběma póly a správný okamžik přesunutí z jednoho na druhý. A ještě bych chtěl zmínit jednu okolnost. Šťastnou rodinu reprezentují šťastní manželé. Šťastní, ne upracovaní. Mohl bych psát ještě víc, ale mnohé napsaly už pisatelky přede mnou.

Je to opravdu podrývání autority? Třeba odvždycky nesnášel ten váš dril a vojenskou kázeň, ale přesto se snažil "držet basu" a doufal, že Vás to šílení přejde. Když zjistil že ne, zlomil na Vámi hůl a snaží se aspoň klukům poskytnout to, co Vy jste jim odpírala. Osobně patřím k hodně činorodým lidem, ale ta Vaše pravidla by mě asi unudila k smrti, kdybych je měl dodržovat :-) Nezlobte se, ale cítím spíš s Vaším mužem než s Vámi :-)

Je to jeho forma protestu proti dosavadnímu způsobu života, který mu prostě přestal vyhobovat.....

Já já já... Žádné my. Z každé věty čpí pýcha. Nezaměňovat za hrdost. I jiní žijí kvalitní život. Srovnejte si v hlavě proč, nebo spíš kvůli komu, to všechno děláte. Jsem přesvědčená, že se jen snažíte působit na širší okolí (mimochodem jim je to jedno), musíte se pořád něčím zabývat, protože sama se sebou nevydržíte.

Sandro, a mate take naplanovane nejake spolecne aktivity s manzelem a s detmi. A co vas sexualni zivot? Taky jedete podle planu? Vasemu muzi se vubec nedivim. Uvedomte si, ze vy nezijete, ale jedete na plny plyn!! A proc a pro koho? Ta nejkrasnejsi leta s detmi vube neprozivate, ale prezivate! U vas bych si pripadala jako na vojne! Jenze ta aspon za nejaky cas skonci, kdezto u vas je to naporad! Mela by jste se nad sebou zamyslet!