Nejsem malá holka a vdaná také nejsem první rok. Já dokážu všechno pochopit, snad i odpustit, když to bude nutné. Ale dívat se, jak se můj...
Zpět na článek
Babinet.cz /
Magazín /
Čtenářské příběhy /
Renata (44): Máme tři dcery. Manžel touží ještě po... /
Vaše názory
Renata (44): Máme tři dcery. Manžel touží ještě po chlapečkovi
Další z magazínu
-
Tchyně mě ve společnosti zesměšňuje, protože jsem přibrala a manžel se mě nezastane, píše Míša
S tchyní máme senzační vztah a vždycky jsme si dobře rozuměly. Je to hodně aktivní a vitální...
-
Se změnou práce přišla nejen manželova rezignace na společenský život, ale také ignorace potřeb rodiny, píše Jana
Dlouho se zdálo, že s manželem máme společný náhled na život. Přáli jsme si děti, dům, určité...
-
Kvůli léčiteli jsem přišla o všechny úspory, i o manžela, píše Jana
Už od patnácti let mi lékaři taktně naznačovali, že jednou budu mít problémy s otěhotněním. Mám...
-
Žena přišla o práci a začala pít! Teď je z ní regulérní alkoholička a odmítá odbornou pomoc, píše Ivan
S mou ženou jsme spolu pořádnou řádku let. Vychovali jsme tři děti, které dnes žijí své životy mimo...
Nejčtenější články
- O svaté Barboře, ležívá sníh na dvoře. Jaké tradice se vážou k tomuto svátku
- Berani se těší na vosí hnízda, Raci na rohlíčky. Jaké druhy vánočního cukroví jsou slabostí jednotlivých znamení
- Dopis Ježíškovi není nákupní seznam. Jak reagovat na nenaplněné představy, vysvětluje psycholožka
- Lidové zvyky a pranostiky spojené se svátkem svaté Lucie
- Svatomikulášská tradice. Jaké pověsti jsou s tímto svátkem spojené
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Já se mu nedivím. Mít doma čtyři ženské, to musí být na palici :-)
Já chci, já chci, já chci. Nemám ráda tyhle typy. Haha, se pěti dcerami skončil jeden z mých vzdálených strýců, protože byl už po první dceři jak posedlý tím, že mu manželka MUSÍ dát syna, prostě musí! A po každé dceři debilní kecy, že zase holka, bla bla. Teta rodila čtvrté dítě v 40, a překvapivě, strejda umí dělat jenom holky :D. Jak reagoval na pátou, to netuším, protože se se mnou přestal stýkat po jedné oslavě, kdy jsem si ho dobírala, že pohlaví dítěte určuje geneticky otec, takže by mohl přestat s těmi žvásty o tom, že teta neumí syny. V pánovi v příběhu vidím podobného omezence. Paní bych tedy radila, ať se na to vykašle, šance na další děvčátko je vysoká, její věk taky, sorry, rodit v 45, a to čtvrté dítě, děkuji, nechci. Ani, mají doma babinec, někdy asi i slušný kurník :D, ale holky jsou zdravé, ne? Záleží snad na něčem jiném? A jo, on asi to rodové jméno nikdo neponese dále? Hele, chlape, jestli se nejmenuješ něco jako Habsburk, nebo nějaký "von", tak tvoje jméno bude za pár let každému úplně u zadku. Být paní, tak přitáhnu papír z gyndy, že další těhotenství bude skoro smrtelné a manžela bych s tím vyfotila :D. A nitroděložní tělísko.
Ely: jeden říká "já chci, já chci" a druhá zase "nechci, nechci". Předpokládám, že se budou muset nějak dohodnout :-) Jinak je to celé jen o pravděpodobnosti, i kdyby se paní uvolila, bude to zase padesát na padesát, takže pán nebude mít nikdy svého kluka jistého a při páté ženské v rodině aby rovnou odešel do uzavřeného oddělení nejbližší psychiatrické kliniky :-) Pokud tedy nebudeme brát v úvahu "dědkovská moudra" podle kterých některý druh fyzické zátěže, například práce jako obsluha radaru nebo pobyt v hyperbarickém prostředí hubí spermie s chromozómem Y.
Já se mu také nedvím, muži obvykle chtějí pokračovatele rodu. Většina také chce malého chlapa, aby ho učili chlapské věci. Vás chápu, protože v 45 (pokud by se těhotenství podařilo brzy a dopadlo dobře) má člověk mnohem méně sil než ve 20 a 30, a pokud by šel na vysokou, bude vám k sedmdesáti, až ji dodělá, přičemž do té doby se s vámi, rodiči, může stát cokoliv, což je k vážné úvaze, stejně jako fakt, že pokud se miminko narodí (a může to být zase holčička), bude už vyrůstat de facto jako jedináček. Mezi racionálními důvody jsou prostě i vážná proti. Kdybych byla ve vaší situaci, sama bych si ale asi řekla, že když manžel tolik chce, mít doma ještě jednou, určitě naposledy, drobečka v těch nejkrásnějších letech objevování, by byla nádhera a dar, a že dcery by asi také byly rády a pomáhaly by se vším, a že pohoda doma je důležitá a riskovat manželství po tolika letech a v tomto věku je nerozum. Protože jestli váš muž po synovi strašně touží a vy se odmítnete byť jen pokoušet, v manželství se to někde projeví. Ještě aby tak šel a pořídil si ho jinde.
Normální chlap, já vás chápu, ale bude to ten, kdo říkal "nechci", kdo bude v 45 rodit čtvrté dítě. :( Svého muže miluji, ale po čtyřicítce už do dítěte nepůjdu, a to za žádných okolností, a rozhodně se postarám o to, aby se to nemohlo stát :). Žena, která nechce, neotěhotní :D.
Ten toho nadělá. Ať počká pár let a pak si to vynahradí jako dědeček. Žena ve 45 letech je už prostě na dítě stará. Dítě je závazek na 18 - 30 let. A to nemluvím o zvýšeném riziku různých vad a nemocí (to by se pánovi určitě nelíbilo a nechal by v tom ženu sám - takových je! Jistě, nemusel by, ale...). Ve svém věku by se už měli věnovat jen sobě. Ono se i klidně může stát, že pokud se syn narodí tak otec prozře, zjistí, že doma už není takový klid na jaký si už jistě zvyknul a odejde i tak. Paní R pak zůstanou na krku 4 děti (z toho 1 mrně), do práce jen tak nenastoupí (po mateřské ve svém věku už ani nemusí žádnou dobrou práci nejít) a bude zle. Mimoto znám jednoho, kterému se syn povedl asi na 7. pokus. Já na místě tazatelky bych se asi nechala tajně sterilizovat, pak se s mužem jako pokoušela a prostě smůla. Nemám sice ráda podvody a lži, ale tady to asi jinak nepůjde když s ním není rozumná řeč a chová se jak malý rozmazlený harant.
Kolcavo, já vás normálně fakt ráda čtu, ale tentokrát je to takové ve stylu "hlavně, ať něco napíši". Co to je za hlouposti, ta poslední moudrost "vy se odmítnute byť jen pokoušet"? To jako opravdu, v 44 se pokoušet o dítě, byť naoko, aby měl pán pocit, že bude syn? To jsou fakt řeči. A jestli půjde a pořídí si dítě jinde, a opustí tři jiné, tak je to nebetyčný kretén.
Ely, a) děkuji, b) ano, myslím to úplně vážně, ne jen jako, "že něco napíšu". Renatin manžel není nebetyčný kretén, je to podle jejích slov fantastický člověk. Jenže i fantastické muže, a to nejednoho, postihnou myšlenky typu, vždyť já jsem nesplodil syna! Vy jste mladá a syna asi máte, tak vám to nehrozí. Renatin muž, kterého přepadla neodbytná touha po synovi, by si jistě nepředstavoval, že opustí tři děti. Představoval by si pravděpodobně, že si syna pořídí jinde a všichni tak nějak budou žít jako dřív, jenže ono to tak nefunguje. Souhlasím se všemi argumenty no.potes a také bych je byla měla, kdybych se v Renatině věku dostala do stejné situace (naštěstí můj muž se až panicky bál odpovědnosti za výchovu dalšího dítěte v tom věku ..., ale syny jsme oba měli). Také bych ale byla nalomená, protože a) rané dětství dětí je krásné a neopakovatelné období (jasně, s vnoučaty to může být ještě lepší, pokud je máte blízko a s jejich rodiči jste zadobře), b) fantastického muže se ženská jen tak nevzdá, už vůbec ne po letech manželství a ve věku nad 40, a pokud jemu na něčem strašně záleží, je potřeba rozhodnutí vážit opravdu na lékárenských vahách. Upřímně (ano, upřímně), pokud by se mí lékaři nevyslovili jasně proti dalšímu těhotenství a manžel by na racionální důvody proti (věk nás obou) nedal, , nemávala bych mu podvodně vydyndaným papírem z gynekologie před očima, ale nechala mu naději, že to vyjde.
Jakékoliv hry, bez smyslu pobavit se, v partnerství nedávám,nemanipuluju. Tolik ke všem co tu navádějí ke lžím. Nechápu co pisatelka řeší, to se spolu nikdy nebavili upřímně, co to mají za vztah? Normálně bych na manželovo přání reagovala hned při první zmince: To nedám, ani omylem! Bylo by po problému. Jsou věci kde se samozřejmě diskutovat musí, toto v této situaci bez diskuse!a vím, že můj muž by to okamžitě pochopil. Pisatelka přece neřeší jestli mít vůbec děti, ale čtvrté a ještě s podmínkou pohlaví! Souhlasím s no.potes kromě posledních vět.
Kolcava: A kdyz se narodí zase holka a pán bude mít stejné kecy, zase poradíte, ať se to zkusí ještě jednou? Mají dětí už dost a žena není rodící stroj, který chrlí děti na požádání...
Gagos, vzdyt v tom veku nadeje, ze to vubec vyjde, je tak mala. A to jsem jeste predeslala, "kdyz by manzel na racionalni duvody neslysel". Take kazdy mame k detem a k jejich poctu v rodine jiny vztah, ja jsem tri az ctyri chtela, takze muj pohled je subjektivni. Bohuzel jsme deti i ztratili a o to jsme asi stastnejsi a vdecnejsi, ze jsme nezustali bez vlastnich deti.
kolcava To co píšete je sice hezké, ale proč by ústupky měla dělat pouze žena ke spokojenosti muže? Kdyby pánovi na své ženě tak záleželo tak by ji přece stále nenutil. Párkrát by jí to navrhl a pak její stanovisko respektoval. Měl by si laskavě uvědomit, že tady jde o její zdraví a bolest, ne jeho! Ať je rád, že má 3 zdravé děti a milující ženu. Někteří nemají ani to. Člověk by měl být vděčný za to co má a ne věčně hořekovat. Ani to zdraví a stabilní rodina nejsou samozřejmostí a může to ztratit. Také mě napadá, jestli jeho chování není způsobeno dobíráním si jeho ostatními muži. Nebo v práci slyší své kolegy co o víkendu podnikali se svými syny a jemu je to líto. A jak píše Garos - co když to bude zase holka? Paní půjde na potrat? Dá to k adopci? Či to zkusí na 5. pokus? Prostě od něho je to sobectví.
Kolcavo, nezlobte se, ale rodit dítě v 45 je prostě hloupost. Pisatelka se sice utěšuje tím, že je mnoho o hodně starších matek, ale to je sci-fi. Kromě dvou modelín neznám nikoho, kdo by šel v 44+ do těhotenství. 45 ti letech rodiček opravdu není mnoho. Modelky, kterým ujel vlak a pak to doháněly po klinikách v 45, nepočítám. Kromě toho, rodit bude ta žena, ne její umanutý chlap. Nemám pro toto pochopení a nikdy, v žádném případě bych neohrozila svůj život a budoucnost TŘÍ dětií, kdyby mě chlap nutil čtvrté těhotenství ve věku, kdy některým začíná menopauza. Čtyři děti jsou super nápad, velmi ráda bych je měla, ale poslední porod tak v 33, max 35. Ve 44 bych manžela odmítla a kdyby otravoval se synem, tak by byl doma kravál. Pán je sobec, sice asi fantastický, ale rozhodně sobec v tom smyslu, že by manželčin život klidně ohrozil pro něco tak primitivního a nedůležitého, jako určité pohlaví mimina. Nejsme ve středověku, nepotřebuje následníka.
Kdyby si pořídil tři další manželky, nemusel by tohle vůbec řešit :-)
Pokud je paní přes 40 doporučuji dítě nemít, zejména pak pokud už tři děti mají. Také by se mohlo v nejhorším případě stát (nikomu to však nepřeji), že pán bude synka vychovávat sám. Stal jsem se rodičem ve 40 letech, mojí paní bylo také 40 a byli jsme rádi že všechny testy, kontroly a nakonec i porod proběhly v pořádku - a byl to kluk jako dub. ;-) . Když si dnes chce hrát, ani nevíte jak jsou "klučičí" vysilující už po půl hodině ;-) . Ať pán vede nějaký "jinošský" skautský kroužek nebo technický / sportovní klub pro mládež - tam se může "otcovsky" realizovat z plna hrdla.
Milá paní, v klidu řekněte svému muži, že už se na další dítě necítíte. Pokud Vás má rád, tak to pochopí.
Mnohem starší mámy než vy? Proboha, to snad ne. Neříkám, že ve 44 letech patří člověk do starého železa, ale na rození dětí už je dost za zenitem. A to, že je dneska hodně matek kolem 40 let, neznamená, že to je dobře a normální. chudák máma, která musí kolem 60ti let řešit puberťáka a chudák ten puberťák, co má takhle starý rodiče. Manželovi, pokud neslyší na rozumné důvody, bych doporučila si narazit nějakou tu dvacítku a pak si může dělat chlapečky až do důchodu.
Paní Renato, kdyby tento příběh byl starý tak 30 let, tak bych si řekl, že jste moje tchýně. Omlouvám se, ale teď vážně. Moc Vám neporadím, ale s troškou do mlýna bych přispěl. Vidím to na manželčině rodině. Má dvě sestry (všechny 3 se narodily během 2 let) a jednoho bratra, který je o 16 let mladší než nejmladší ze sester. Bylo mu asi 6 let, když jsem se ženil. Tchán tedy syna má, ale moc kladných věcí jsem v této rodině neviděl. Tchán i tchýně spolu moc nemusí, ale věrnost je věrnost, tchán k synovi pak moc netíhnul a obráceně to šlo spíš od 10 k pěti. Tchýně ho jako syna bere, on ji jako mámu taky, ale teď (je mu přes 30) přítomnost obou rodičů nevyhledává a nějaký rok už má dokonce svoje bydlení. Není počítačový typ, ačkoliv pc docela dobře rozumí. Je to o vztazích. Sice jsem neporadil, ale takto dopadli manželé, kteří si ke 3 dcerám pořídili syna. Teď mě napadá jedna věc. Pokud by to náhodou vyšlo, je jistota, že bude mít všechny děcka stejně rád? Já osobně bych (na místě Vašeho manžela) měl také lepší pocit, kdybych měl pokračovatele rodu, ale umím uznat to, že je to záležitost obou. Byl bych rád, že by dcery byly zdravé.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.