Vaše myšlenka, že děti budou bydlet s Vámi ve velkém domě byla od samého počátku scestná :-) To obvykle nefunguje, děti o to nestojí - viz tisíce a tisíce článků o tchyních, které děti dusí byť i svou snahou pomáhat a starat se, která ale bývá vnímaná jako vlezlost. Syna samozřejmě vyhoďte a nezapomeňte mu zrušit trvalé bydliště, kvůli exekutorům. A nechte si udělat notářský soupis majetku. Barák pak můžete prodat, koupit menší a za zbytek si udělat výlet kolem světa. Však ještě nejste tak staří :-)

V tomhle článku jsem našel až moc paralel na svůj život, jenže z role syna. Po rozchodu jsem také vlítl do alkoholu a ostatních drog a rozhodně jsem nebyl motivován pracovat apod. Kdyby tenkrát můj otec neudělal to těžké rozhodnutí tak brzy a vyhodil mě později, zcela jistě bych se potloukal životem do smrti. Takhle jsem si "užil" krátké dno svého života a od té doby se mi 6 let daří jako nikdy předtím. Doporučuji s tím vůbec neotálet, dodnes za to tátovi děkuji, že se byl schopný tak rozhodnout.

Tohle je jeste dobry ..jednou vse preboli .Je mu 28 .takze kopnout smer svet..Jsou horsi pripady viz nas pribuzny ..maturita na 3x .maminka presvedcena o jeho genitalnich schopnostech ..takze samozrejme VS se zamerenim na kotrmelce ..a ?? jeho genitalita se projevila nasledovne ..ve 24 letech nic ..vykopli ho 2x ..samozrejme ze Lubosek za to nemohl..vzdy si duvod nasel kdo ..Nastup do sve 1 prace oddaloval asi rok..vydrzel cca 6 mesicu ..zase mu ublizuji ..doma dalsi rok!! znovu porad dokola 3-6 nejaka prace --rok doma .Tata dric ..hadky ..pomalu jiste po 30 letech manzelstvi asi rozvod ..Maminka na sveho LUBIKA ve 34 letech neda dopustit ..Lubik se doma vali nic nedela kdyz to vypada ze ho tata vyrazi i s maminkou tak si jako neco najde ..pocka hajzl az se doma uklidni situace a trada ..porad a porad dokola..

Paní Dano, situace není jednoduchá. Z Vašeho příspěvku je jasný názor Vašeho manžela, ale nějak jsem nevycítil, jak se k tomu stavíte Vy. Je vidět, že syna máte ráda, že ho před manželem hájíte. Osobně si myslím, že i ten největší chudák by si práci našel. Je váš syn něčemu vyučen (řemeslu?), proč si nezaložit živnost? Vím, buňky k tomu všichni mít nemusejí, ale jedno z řešení by to být mohlo. Já osobně bych na to šel asi jinak. Ochrannou ruku bych nad ním nedržel a hádky? Ty by asi taky k ničemu nevedly. Krátil bych komfort. A jasná pravidla. V neděli řízky s bramborovou kaší? Ne, budou vařené těstoviny se zeleninou. Nechutná? Tak si skoč do restaurace, ale my ti na to žádné penízky nedáme. Nebo něco sladkého? Nech si zajít chuť.... Já jsem uvedl příklad s jídlem, ale dobré bydlo lze korigovat všelijak. Až se mu doma nebude líbit, sám si bude hledat řešení. Aspoň si to myslím. Přiznám se, že žádné takové zkušenosti nemám, takže nevím, jak by tato metoda zabrala na dospělého člověka. Možná ne, ale i tak jsem přesvědčen, že nějaká mast existovat musí. Ale jedno to chtít bude určitě - ochrannou ruku nad ním nedržet.

A ještě pár řádků. Pokud se mu opravdu očividně nedaří sehnat práci, kterou by chtěl, určitě dokáže sehnat práci, ke které by neměl odpor. Tedy líbit se nebude, ale vadit také nebude. A na internetu je dost návodů na sestavení životopisu i návodů, jak se chovat (i nechovat) při pohovoru. Já pevně věřím, že jednou štěstí přijít musí. Ale chce to udělat čáru a od čáry začít znovu. Hodně štěstí.

Mně matka od 14 nedala ani korunu . Musel jsem se starat sám , abych měl . A měl jsem , . Kolkrát jsem si za víkend vydělal to co ona v práci za měsíc . Dnes umím cca 10 řemesel , kterými se mohu živit . Paradoxně za to mohu poděkovat své matce , která mi nedala nikdy nic , proto že otec od nás odešel a ona moc neměla . Múj mladší bratr dostal od ní veškerou péči , dodnes mu chodí vařit , aby neumřel hlady . Je mu 35 let a zatím má odpracované cca 3 roky . Zbytek proseděl doma na podpoře . Já jsem celý život , dnes je mi 53 pracoval a nebo kšeftoval . Ale od úřadu bych nikdy nevzal ani korunu . Propadl bych se hanbou , kdybych tam musel jít žebrat o dávky a nebo o práci , tu si vždycky najdu sám . Dnes dělám pečovatele v Německu za 2 000 Euro , strava zdarma , neplatím benzín , a klient je vděčný když ho vytáhnu ven na kafe a neustále mi děkuje . Toliko poděkování co mám při této práci za den , se mi v česku nedostalo za deset let .

V klidu dát synátorovi jasná a jednoznačná pravidla. Domluvit se na částce, co bude přispívat za bydlení. Nekompromisně mu sdělit, že za nedodržení je vyhazov. Jestli to nedodrží, prostě ho vypakujte. Nic se nedá dělat, takhle byste ho jen zhýčkali, a vy byste se utrápili. Je dospělý, tak sám musí vědět, co je pro něho důležité.

Z popisu situace a předcházejících událostí bude váš syn nejspíše v depresi. Deprese sice není vidět na první pohled, ale je skutečná. Proto prosím než syna vyhodíte, zajděte s ním ke specialistovi! Nejlépe k psychiatrovi. Deprese se může někomu jevit jako lenost, ale ve skutečnosti člověk nemá na nic sílu a nic nedokáže změnit i když sám chce. Součástí deprese je i nedostatek energie a člověk se z toho sám nedostane! Deprese může skončit i špatně a to sebevraždou. Navštivte odborníka co nejdříve. Pomůžete tím jak sobě, tak i vašem synovi.

Já se pozastavuji jen nad tím, jak jste si plánovali, že synátorové budou šťastně bydlet s vámi :D. Asi vás nenapadlo, že v budoucích rodinách synů většinou figuruje i manželka, která může být cokoliv, ale ne nadšená z představy života v baráku se švagrem, tchánem a tchýní :D. Mi tchánovci jsou super, ale bydlet bych s nimi nechtěla, ani kdyby mi za to platili :D. Moji rodiče byli svého času taky nemile překvapeni, když zjistili, že nehodlám ani já, ani sestra usadit se jednou v domě, co postavili. Vedením osudu se ovšem rozvedli a v baráku žije dávno někdo jiný. P.S. 1. Konzultace s odborníkem, jestli nemá depresi, když jo, léčit 2. Pokud ne, tak synáčka vyhodit, sebrat klíče a zrušit TP, aby vás ještě nepřekvapili exekutoři.

Je hezké, když má matka pochopení pro syna, ale měla by vyžadovat totéž: pochopení pro sebe. Je to ona, kdo mu momentálně financuje život. Ponechám stranou otázku, jak se jednou tohle dospělé dítě postará o ni. Je hezké, když je chlastání a flákání na něco svést: rozchod s partnerkou a ztráta zaměstnání. Ponechám stranou, zda není pravda někde jinde. A sice tam - celý život dělám, co po mně okolí chce, i když se mi to příčí a teď mám na co svést to, že se mi vlastně nechce dělat vůbec nic. Je hezké, že rodiče i přesto všechno nechají /i když nemusejí/ dospělé dítě bydlet v dosavadním domově, ale je to asi cesta, která nikam nepovede. Takto bydlet tam může x let a nakonec se zjistí, že nemá nárok na důchod a budou ho živit z těch svých. Cesta, že matka dítě hájí a otec ho chce rovnou vyrazit, bohužel nesvědčí o ničem jiném, než že rodiče situaci nezvládli jako dospělí lidé. A syn, který po rozchodu pije a nemaká, je vlastně úplně stejný. Přestaňte se hádat a začněte jednat. Prodat svůj domov a koupit synovi byt není dobrý nápad. Přijde o něj, poněvadž ho nebude platit a zase skončí u vás. Doporučila bych vám cestu nejtěžší. Ta většinou bývá správná. A to začít u sebe a začít se chovat jinak. Změňte přístup. Když se dva hádají, třetí má z toho užitek. Vy si zničíte vztah a syn ví, že aspoň jeden je při něm. /podotýkám, že naše známá ze svého důchodu živí syna důchodce. Celý život vzdušné zámky, opakované zkrachovalé vztahy a začátky a konce podnikání, opakované omlouvání, on za to nemůže, to ti druzí. Teď ho mají na krku, chudáka, co mu stát nedal ani vindru...!/ Syn se měnit nebude, tomu to vyhovuje. Předně si pečlivě schovejte peníze, cenné věci, v lednici, ve špajzu, atd. nemějte nic, než to, co máte dneska k jídlu. Synovi přestaňte prát a uklízet v jeho pokoji. Své pokoje si zamkněte. A buďte doma co nejméně, nejlepší by bylo, abyste se najedli někde cestou a domů přišli jen spát. Syn se samozřejmě začne divit, nedávejte mu najevo, že to je šprajc, odpovídejte tak nějak jako...nestihli jsme vyprat, nakoupit, jsme unavení z práce. Ano, zamkli jsme si prostory, vždyť si pokoj zamkni taky, prý se začalo hodně krást. To je nakonec dobře, že jsi doma, že hlídáš dům. Jo, my nějak moc nevycházíme s penězi, máme u tebe za uplynulý rok sumu....za bydlení a sumu....za jídlo. Co budeš mít k večeři? Nevíme, my ještě nejedli. Jo, my příští týden nebudeme doma, pojedeme na brigádu. Posekej prosím tě zahradu a ...udělej to či ono. Zaplatila bych si někde pobyt, abych si od syna odpočala. Na všechno bych měla odpověď, která by se hodila mně. Ať chlapec zažije kapku nepohodlí a hladu. Nezaškodí. Měla jsem se svým synem takové jakési podobné období a postupem času stejně dělal, co bylo pro něj nejlepší a já ho dokopala přesně tam, kde jsem ho chtěla mít. Dneska pracuje, bydlí sám a nic ode mě nepotřebuje. Dříve potřeboval full servis a zadarmo. Věřím, že je vykurýrovaný nadosmrti, poněvadž moc dobře ví, že by se mnou už nehnul. Dělala bych být vámi hluchou a slepou k synovým potřebám a poukazovala na to, že já mám taky svoje potřeby, na které on vůbec ohled nebere. Jo, synu, a dluh u nás ti zase narostl. A víš, že kdybys bydlel někde v podnájmu...že bys už byl na ulici? Hele, a nechceš přespávat v garáži, aby sis to vyzkoušel nanečisto...?

Teda komentare jsou vetsinou tvrde a nekompromisni... Uvedomte si, ze dnes neni lehke najit praci, pokud ano, tak skoro cela vyplata na najem a energie! Pokud je sam, proc by nemohl bydlet s rodici, je mu jen 28 let! Kdyz nepracuje, tak prevzit jestli to je mozne klidne i vsechny povinnosti v domacnosti, uklizet, varit, prat apod. Mozna Vas pak treba mile prekvapi, dojde na nejaky zajimavy napad, ktery by ho mohl i uzivit. Pokud ma deprese, tak to je normalni, otec by ho nemel drazdit a poucovat co ma se svym zivotem delat, aby nepodlehal vetsi sklicenosti. Komunikovat citlive a nabidnout nejake reseni, popit si spolecne trezalkovy caj...

Milk Tea: není lehké sehnat práci?? Na každém inzertním serveru jsou stovky a stovky volných míst, vyučený v jakémkoliv oboru ji najde během pár dní. Ve 28 letech nemá být balvanem na krku rodičů, ale sám by klidně mohl být otcem rodiny. Výjimka by se možná našla u studenta, ale tenhle vejlupek si zjevně PhD nedělá :-) A jestli nemá na byt, ať jde s někým do spolubydlení, spousta lídí takhle začínala. A že bude začínat ve 28 letech je jen a jen jeho vina.

Většina lidí je hned nekompromisní, když se jedná o radu cizím. Poradit sám sobě je těžší. Musíte vědět, jakou má synek náturu. Pokud je příliš měkkej, tak ho vyhození na ulici může zlomit, může padnout to neřešitelných problémů, půjčky od lichvářů nebo drogy a na rodiče může zanevřít do konce života. Nebo může mít prostě jen deprese a není to obyčejná lenora. Vyhozením mu deprese jen prohloubíte. Ale taky to může být oražený boreček, co potřebuje tvrdý přístup jako sůl. Tohle ale musí dobře vědět jeho rodiče a podle toho se rozhodnout. Ale tenhle příběh je stejně vymyšlený, aby tady bylo o čem točit, že jo.

Jindrich9999: kdyby radili sami sobě, budou zaujatí a jejich rady budou zkreslené :-) Proto se také táží nezaujaté veřejnosti, co s tím (a pak si to stejně v 99 případech ze sta udělají po svém :-)) O té vymyšlenosti příběhů mám své mínění. Občas mě napadá, že tak blbý člověk nemůže existovat a že je to celé smyšlenka, pak ale v reálu vidím něco ještě o stupeň horšího... Takže věřím, že aspoň počáteční myšlenka je ze skutečnosti :-)

normalni chlap: to je pravda, ze je dost pracovnich mist, ale vetsinou jsou to delnicke pozice, kde vam zdravi slouzit dlouho nebude, vydrzi jen velmi odolni jedinci. Otrocit se malokteremu cloveku z generace Y nechce. My si to totiz umime dobre spocitat. A delat na vase duchody nebudeme! Zakladat v dnesni dobe rodinu muze jen clovek, ktery nevi do ceho jde. Nechapu proc nutite ty svoje nazory nam mladsim ctenarum tohoto webu... Proc ma nejak zacinat? Myslite tim osamostatnovani? Kdyz maji rodice velky barak, proc nebydlet s nimi, vzajemne si pomahat (na stara kolena mohou byt rodice radi...) Starsi generace by nemela zapominat, ze meli podminky o mnohem lepsi, lehce se ziskavaly byty, nemeli jste takove starosti. Rekla bych, ze jste lehce nabyli. Ted prichazi rada na nas, pomalu prebirame stafetu a nejsme takovi hamizni a nedrancujeme planetu, nenicime zivotni prostredi, nas zivot musi mit smysl. Je na rodicich jak se zachovaji, do toho jim kecat nebudu.

Milk Tea: Dělat na naše důchody budete (tedy pokud budete žít, pracovat a danit v ČR), stejně jako jsme my vydělávali na důchody generace našich rodičů. Je fakt, že mám vyděláno a na důchod víc než našetřeno, ale aspoň si z toho vašeho drobného příspěvku koupím naftu do mého SUV. Názory nikomu nenutím, ostatně názor vnutit nelze - pouze prezentovat a vy jej můžete svobodně použít či zavrhnout :-) Co se týká "otročení", jestli si umíte vydělat na živobytí jinak, tím lépe, nechte otročit jiné vaše vrstevníky. On se nakonec vždycky někdo najde, kdo se práce neštítí. Ohledně začínání, jestli máte tolerantní rodiče, kteří vás budou živit až do vašeho důchodového věku, nemusíte ani pracovat, ani bydlet ve vlastním bytě. Bez té práce sice důchod nedostanete, ale věřím, že to máte tak nějak po ypsilonovsku zařízené jinak :-)

Milk Tea:já jen doufám že takové názory jako vy,nemá většina dnešních mladých. Pokud říkáte práci otročení,tak to je opravdu na pováženou.

Nikdo tady nemůžeme kvalifikovaně poradit, protože neznáme podrobnosti. Pokud ten pán skutečně trpí depresí, nekompromisní postoj otce i ty silácké komentáře tady mu mohou tak jedině hodně ublížit. On sám ani nemusí vědět, že je nemocný, pokud to člověk zažívá poprvé, netuší, co se s ním děje a proč nemůže normálně fungovat. Rodiče by se měli snažit ho postupně zapojovat do domácích činností (nákupy, nádobí, úklid), ale jedině, pokud netrpí depresí nebo něčím podobným, pak by to bylo kontraproduktivní a mohlo by ho to dodělat. Řešení není ani vykopnout ho na ulici, ani situaci neřešit, ale poradit se s odborníky (ne s příbuznými, v hospodě, na návštěvě u kamarádek apod.) a hlavně probírat vše společně, s chladnou hlavou a nestanovovat žádná ultimáta, dokud se situace nevyjasní.

noral: tu tezi o otročení jsem už slyšel víckrát, naštěstí to nemívá dlouhé trvání :-) Ne každý má rodiče, kteří mají velký dům, zůstali spolu a vydělávají tolik, aby mohli uživit i své líné potomky. Pak to většinou končívá velikým překvapením, když mladý zjistí, že si na své životní náklady musí nějak vydělat :-) Jsou i tací, kteří se už od studií připravují na to, že nikdy nebudou otročit a tomu přizpůsobí i výběr svého studijního oboru. A mají pravdu, balík od Amazonu zabalený promovaným historikem umění je něco úplně jiného než balík zabalený obyčejným netáhlem s šesti třídami základní školy :D

Matky mají ten ochranitelský pud vyvinutý více než otcové, někdy je to možná i na škodu. Rozchod s partnerkou je sice nepříjemnou záležitostí, ale určitě tím život nekončí, řešit ho alkoholem, přijít o práci bylo zbytečné, pomocnou ruku, alespoň zpočátku, syn potřeboval, ale po roce by se mohl dát dohromady, pokud u rodičů místo na bydlení je a všichni s ním souhlasí, proč společně nebydlet, každopádně ale s danými pravidly !!!!!!!!!!především finančními !!!!!, 3 dospělí, 3 platy - nelze děti život donekonečna - syn musí začít pracovat a normálně žít.

Můj názor je jednoznačně postavit mladého muže před hotovou věc:Buď se k životu postaví čelem,začne pracovat a přispívat na domácnost,nebo navštíví psychiatra (pokud cítí,že není psychicky v pořádku),který mu stejně opět poradí,aby se přestal zaobírat již vyřešenou a dávno ukončenou věcí a našel si jinou motivaci pro život.A světe div se,nebude to ležení u maminky na pohovce,ani utápění smutku v alkoholu,ale aktivní přístup k životu.Kdyby se dokázal zapojit do chodu domácnosti a svůj život si srovnal,sám by si začal uvědomovat,že život s jedním nepovedeným vztahem nekončí.Pokud se i nadále bude patlat ve své ublíženosti a hroutit se,tak Vy mu,uhýbáním se problému,nepomůžete.Spíše naopak.V tom případě musí dopadnout na to úplné dno,aby se měl od čeho odrazit.A bude opět záležet jen na něm,jak se k tomu postaví.Sama víte,jak jste ho vychovala.Jestli v něm někde je ten poctivý,pracovitý a zodpovědný člověk,tak to zvládne.

Můj názor je jednoznačně postavit mladého muže před hotovou věc:Buď se k životu postaví čelem,začne pracovat a přispívat na domácnost,nebo navštíví psychiatra (pokud cítí,že není psychicky v pořádku),který mu stejně opět poradí,aby se přestal zaobírat již vyřešenou a dávno ukončenou věcí a našel si jinou motivaci pro život.A světe div se,nebude to ležení u maminky na pohovce,ani utápění smutku v alkoholu,ale aktivní přístup k životu.Kdyby se dokázal zapojit do chodu domácnosti a svůj život si srovnal,sám by si začal uvědomovat,že život s jedním nepovedeným vztahem nekončí.Pokud se i nadále bude patlat ve své ublíženosti a hroutit se,tak Vy mu,uhýbáním se problému,nepomůžete.Spíše naopak.V tom případě musí dopadnout na to úplné dno,aby se měl od čeho odrazit.A bude opět záležet jen na něm,jak se k tomu postaví.Sama víte,jak jste ho vychovala.Jestli v něm někde je ten poctivý,pracovitý a zodpovědný člověk,tak to zvládne.

Nikdy nezapomenu na ekonomickou krizi, tezko jsem hledala praci a kdyz jsem ji nasla tak to byly vetsinou delnicke pozice. Vim co je to prace. Ted uz mam moznost podnikat, jsem zivnostnik, delam rukama a bavi me to, jsem rodicum vdecna, ze jim vubec nevadim, naopak, jsou radi, kdyz jim prispeji a kdyz jim pomaham. Spoustu mladych v mem veku bydli s rodici a nekteri dokonce nemaji praci. Chyba neni na nasi strane. Pro normalniho chlapa jsme vsichni zivi roboti, kdyz mame otrocit bez premysleni nebo kdyz nemame vychodisko. Neuznavam tento system. normalni chlap: Preji vam at se dozijete toho, kdyz tento system padne nebo planeta to neunese a z vaseho suv bude nepojizdny vrak, prespavat v nem asi bude mozne, nebo s tim machrovat myslim taky, da se potahnout konmi :)

Milk Tea: tak to jsme na jedné lodi, já tenhle systém taky neuznávám. Místo toho, aby pomáhal lidem, kteří se bez vlastního zavinění ocitnou v tísni, tak podporuje netáhla, fantasty s nepatřičným vzděláním, parazity na dávkách nebo předstírače práce ve státní správě... Ale protože jsem realista, vím, že systém nezměním a musel jsem se v něm naučit žít :-) Jinak k tomu SUV, koňmi se to rozumně tahat nedá, bez běžícího motoru nefunguje posilovač řízení ani brzd a to u dvoutunového auta přestává legrace :-) A jestli se ekonomika totálně zhroutí, tak ty koně stejně spíš sníme než bychom někam jezdili.

MilkTea: ještě k tomu otročení - kdysi se říkalo, že práce je poslední zoufalý pokus, jak sehnat nějaké peníze :-) Tedy nic nového. Ale občas prostě ta situace nastane...

Souhlasím s normálním chlapem. Být na místě rodičů, tak dům prodám, koupím něco menšího, synovi dám nějaké startovné do života, ať neřekne, že jsme hyeny a užívám si s manželkou zbytku života. Práce je všude hromada a v dělnických profesích to není žádný děs jak si každý myslí. Během studia jsem dělal pravidelně brigádníka na lisovně a byly to skvělé a dobře placené časy. Podle mě je vše o přístupu, pokud máte možnost si vybrat, tak je i práce u pásu odpočinek. Nejhorší je když má člověk pocit, že je někde lapen vlivem okolností, takže mu nic jiného nezbývá, to se pak každá práce promění v utrpení. Dělník u pásu se základkou mnohdy trpí, protože má pocit, že kdyby se lépe učil, mohl dělat něco lepšího a sní o lepší práci. Zato vysokoškolák na stejné lince je daleko spokojenější, protože si uvědomuje jaká je to pohoda, má naprosto čistou hlavu, žádné stresy a po práci ho nikdo neotravuje na telefonu a navíc mnohdy bere jen o nějaké 2000 méně.

Vážená Dano, mám na vás otázky: Vzala jste si syna, anebo manžela ? Kdo tu byl dříve a s kým tvoříte pár ? S kým chcete zestárnout a užít si života, když jste se do teď starali ? Jestli si odpovíte, že přeci jen je na vyšší příčce váš manžel (což je podle mě v pořádku), pak se snažte i vy pochopit jeho. Matka je pro děti spíše ochráncem za každých okolností, ale otec má na děti (zejména syny) nároky. Tyto principy se v ideálním případě doplňují, ale neměly by se navzájem hádat ! Tím pak začíná rozklad nejen synovy osobnosti, ale i vašeho manželství. Věřím tomu, že je na syna potřebné vyvíjet tlak - jako na někoho, kdo má vlastní zodpovědnost za svůj život. Syn tu svoji zodpovědnost krásně přenáší na vás. Je ale možné, že to nedělá úplně vědomě a že je skutečně v depresi, tudíž tam je vaše "změkčující" role a rozumím vám stejně jako vašemu manželovi. Pokud ale je ten zdravotní stav syna vážnější a on se bude chtít aktivně léčit a spolupracovat, tak je to pole pro vás jako starostlivou matku. V opačném případě u syna bude probíhat "rozklad" osobnosti a to bez ohledu na to, že měl na začátku k tomu důvody. Je mi moc líto, ale vy s manželem budete muset jednou umřít a syn tu zůstane sám a bez ochrany. Pokud se do té doby nenaučí vzít svůj život do svých rukou, a vy jste mu k tomu nepomohli (ochranou i přísností), pak jste pro něj jako rodiče neudělali, co jste mohli. Problém je, že pokud v tomto stavu zůstane cca rok až dva, pak mohou nastat nevratné změny v jeho přístupu k životu. Nikomu se nechce na operaci anebo k zubaři, ale asi se shodneme, že v některých případech je to k záchraně života či zdraví nezbytné. Přeji vám správná a přiměřená rozhodnutí, aby jste synovi neškodili (přílišnou tvrdostí, anebo zase nepřiměřenou ochranou), ale pomáhali mu. Ale rozhodně se kvůli tomu nerozhádejte ještě i s manželem - s tím přeci chcete trávit klidné stáří...…….