Jano, u mnoha rodičovských párů je první rok po narození dítěte testem vztahu. Tedy ... muži to tak vidí, mnoho mužů. I když je dítě jejich vlastní. Najednou se cítí na druhé koleji - a opravdu jsou, protože ten plačící drobeček je bezmocný a nutně potřebuje pomoc dospělých úplně ve všem, kdežto dospělý chlap ne. Váš přítel má bohužel výmluvu. "Nemá to zapotřebí", nemlže biologický otec říci nahlas, dítě je i jeho. Tohle je špatný začátek. U většiny rodičovských párů krize odezní, jakmile děti začnou komunikovat i s tatínkem a dávat mu najevo lásku. S většinou zdravých dětí je velká zábava i pro tatínky tak od osmi měsíců. Já vím, to je ještě dlouhá doba. Ona jiného tatínka nepozná, bude tedy vašeho přítele považovat za tátu, bude svou lásku - pokud na ni bude hodný - dávat jemu. Jestliže si ale váš přítel už teď umane, že je odstrčený a nevyspalý proto, že "ta holka není jeho", asi zůstanete samy a pro vaši holčičku to bude lepší než mít "tátu", který proti ní má předsudky a cítí křivdu ("tohle přece nemá zapotřebí") už od narození. Ve vaší situaci bych radila co nejdříve navštívit i s přítelem partnerskou poradnu.

Chlapi jsou strašně jednoduší, pokud hledám ženu tak chci na prvním místě sex a intimitu a to vždy! Neexistují žádné výjimky. Proč to říkám? Protože pokud sex pak není, tak první na co pomyslím je: "Mám to vůbec za potřebí?" tahle věta pramení z toho, že mi nejspíše přibyla velká spousta povinností, které nejsou kompenzovány sexem, čímž jsem se dostal do pozice, kdy jsem na tom hůř než před vztahem. Samozřejmě rozumím tomu, že žena po porodu nemá na sex zrovna chuť, kondici, myšlenky, ani náladu. Každopádně by mě v takovém případě potěšilo, kdyby řekla něco ve stylu: "Jsem furt naštvaná, unavená, nemáme chvilku pro sebe, máš to se mnou těžké, ale jsem ráda, že tu jsi s námi." a objala mě (samozřejmě to musí myslet upřímně, jinak to nemá smysl říkat). To dodá novou sílu, abych zatnul zuby a dal na chvíli pokoj. Ony se totiž můžou chlapům, co se starají o cizí dítě honit v hlavě myšlenky jako: „Ostatní si užívají, dělají jedno dítě za druhým a já jsem ten trubec, co tu drobotinu má pak na krku.“ Proto je dobré čas od času zvednout jeho ego, aby věděl, že je důležitý a né jako někdo, kdo se dostal ke zbytkům od večeře a čeká už na něj jen horda špinavého nádobí.

Jano, já bych to neviděla tak černě. Možná má přítel jen špatné období. Problémy v práci a vylívá si zlost doma. Nechala bych věcem volný průběh. Dejte mu ještě čas, ať se se vším srovná. Nenechte ho odejít.

Ahoj Jani, jediné, co Vám můžu napsat já, je že zůstat sama s dítětem je těžké ale ne neřešitelné. Já tím procházím ( už 3 roky) a sama jste napsala, že jste finančně zajištěna ( hlavní problém je tedy vyřešen). Zeptám, se Vás tedy, zda VY to máte zapotřebí. Chlapa, co Vám bude nejbližších 15 let vyhazovat na oči, že vychovává cizí dítě. Někdy je být sama a mít svatý klid lepší volba. Ale to je samozřejmě jenom jeden z mnoha názorů a držím palce, ať jste obě šťastné, ať už to dopadne jakkoliv..

Pokud jste finančně zajištěná,nevidím důvod proč s takovým chlapem zůstáváte.Chová se jako rozmazlené děcko,které se musí dělit o hračku.Oporou Vám také nebude,to už ukazuje.Vaše dcera si zaslouží tátu,který ji bude mít rád bezvýhradně a nebude jí vedle Vás jen trpět.Na TO by jste měla myslet především.

Je třeba si promluvit, jestli je teda pořád na lodi s Vámi nebo už ne. Díte potřebuje cítit jistotu a lásku a pokud Váš přítel vytváří špatnou atmosféru, může mu zadělat na psychologické problémy/minitraumata. Jen bych se zde ohradil proti mýtu, který sdílí spousta žen - že nezáleží tolik na tom, zda je tatínek biologický nebo nevlastní. Záleží. Brutálně záleží. Nevlastní může být jak chce fajn, ale biologického otce zastoupit nemůže. Vztah biologického otce s dětmi je plný toho, jak si jsou podobní, jak si rozumí. Biologický otec se ve svém dítěti vidí, tím mu více rozumí, dochází mezi nimi k větší harmonii, souznění, a v důsledku je biologický otec lépe schopný řešit problémy dítěte, pomáhat mu ve všech aspektech vývinu (psychologický, sociální ...). Maminky si často chtějí vysnít, že mohou přivést jiného tatínka a vytvořit novou rodinu. Nemohou. Vždy je to maximálně fajn strejda, kterému se sice může říkat tati, ale táta to není a skutečná rodina taky ne. On to tak ani pudově necítí, nemůže.

to sa nechova moc dospelo ten muz. dieta nieje tv, ktoru zapiname a vypiname podla nalady. ono je uplne jedno kolko ma tyzdnov alebo rokov to dieta. moj syn ma uz 11 a stejne mi cech povedal, ze je to na neho moc zodpovednosti dite. (syn ma funkcneho skveleho tatu) tomu sa smejem doteraz. je fakt jedno kolko je mimi, ten chlap je totiz mizerny a vykopla by som ho. tohle zajistena zena nema zapotrebi

Ahojky Jani, on na malou žárlí.A pokud sám od sebe k malinké nejde a i to bezbranné miminko bere jako konkurenci ,není to dobré....Možná bych se bála,aby ji v budoucnu (až mu bouchnou zase saze) nějak neublížil. Já vím,že ho milujete ,ale ve vlastním zájmu a zájmu dítěte buďte nekompromisní!,,.Buďto se změníš a budeš tady pro mne i pro malou ,anebo odejdi." ...Třeba se zamyslí a úlohu otce nakonec zvládne.Držím pěsti

Pokud jste finančně soběstačná, tak neváhejte ani minutu a vztah ukončete, protože pokud už se "divně"dívá ted, co za pár let až bude dcerka v pubertě a bude "spotřebovávat" více penízků, které by se třeba hodili "rádoby" tatínkovi.Řeknu vám svůj příběh podobný vašemu.Žil jsem s svojí přítelkyní a její dcerkou cca 4 roky a můžu říci, že jsem si s malou Soničkou celkem dobře rozumněl a dokonce mi partnerka navrhovala že si spolu pořídíme dítě. Dny nejsou je slunečné a tak jsem jednou na Soninu hodně zvýšil hlas, a bylo mi řečeno, cože na ni křičíš, nejsi její táta.V nejkratší době jsem vztah ukončil, protože už nikdy by to nedělalo dobře a to je i váš případ.

Správný chlap když ví že není jeho tak to neřeší ,když chce tuto ženu jako partnerku tak musí brát úvahu ,že si nebere jen ji ale její druhy já. Konkurence to není ,pokut to bere jako konkurence ,tak ať jde o dům dal .Ono přísloví jasně říká otcem muže byt každý ,ale tatínkem bude jen jeden a to ten který bude ji mít rád ať je jeho nebo ne. A když bude mít rad to její dítě o to bude mít víc rada právě jeho ,že mu nezaleží jestli je jeho ,ale že mu dává vetší lásku než jeho skutečny otec .

Nechápu, k čemu vám je takový partner... Sbalte mu kufry a tradááá.

Pokud má dospělý chlap pocit že je na druhé koleji kvůli bezbrannému miminku,které potřebuje hlavně klid a lásku,tak je u mne nedozrálý sebestředný osel.Pokud jste finančně zabezpečená ,tak VÁM toto není zapotřebí.Promluvila bych si sním a požádala ho at se sbalí a jde.Nedělalo by to dobrotu a pokud byste si s ním ještě například pořídila dítě,tak už vůbec ne.Přecenil se,když sliboval že dítě bude mít jako by bylo jeho.Zkrátka to nedal.

Není čas na komunikaci.... hm, to je tak těžké najít jeden večer, kdy chvilku posedíte a promluvíte si?

Dovolím si citovat : "Já jsem soběstačná i finančně zabezpečená, takže jsem nikdy sponzora nepotřebovala. Těhotenství jsem prostě uvítala," .... Tady jsem pochopila, že jste tedy byla srovnaná se situací, že budete svobodná samoživitelka. Potom tedy nechápu proč je na konci věta: "Bojím se, že s malou nakonec zůstanu sama." Ale to už jste měla vyřešené před tím, tak nač si stěžujete? Partner je va vašem případě jako bonus, takže je asi jedno, jestli to bude tento nebo nějaký další...

Už bych ho vykopala

Nebojte se ničeho, já jsem se toho že zůstanu sama s dětmi také bála a snažila udržet bývalého manžela .Chtěla jsem pro děti úplnou rodinu .On nakonec stejně odešel za bezdětnou. Od 8 letého a ročního dítka. A já poznala po 2,5letech nového nynějšího manžela, který přijal mé děti jako vlastní a je z nás šťastná rodina už 7let. A nakonec máme i společné dítko a on dodnes mezi nimi rozdíl nedělá. Vždy a všude tvrdí že má děti 3. Držím pěsti ať Vám to vijde

Jano zkuste si to otočit,kdyby jste potkala muze,s dítětem v peci a on se věnoval onomu dítěti,protože je male.Dokázala by jste byt Vy na te druhé koleji?Myslím ze kazdy ma právo na plnohodnotný partnerský život.

Článek je naprostá slátanina jako ostatní. Smyšlená srajda. Zajímalo by mě, jak redaktorka vypadá. Ošklivá, tlustá panna

Dr.Býk-že by tady uhodil hřebíček na hlavičku?Už jednou tady paní redaktorka psala že to nejsou smyšlené příběhy a já jí věřím.Protože život píše příběhy které ani ten nejlepší spisovatel nevmyslí.

Takhle brzy s vybarvil? Takže bič a pryč.

Tady se potkaly hned dvě blbé věci. Jednak narození dítěte upoutá 100 % pozornosti matky. Ta nevidí nic jiného než dítě a myslí si, že chlap to "přece musí pochopit". Nepochopi. Chlapi to mají úplně jinak, ti chtějí především ženu a dítě je jen něco navíc. Jana by mu měla aspoň pár procent pozornosti věnovat a nespoléhat se na to, že "přece musí". Jinak ji, dítě nedítě, opustí a najde si jinou, která se mu bude věnovat. Druhá věc je, že to dítě není jeho. Holka vidí dítě, jedno čí a probudí se v ní mateřské pudy (tedy ne vždy, ale mluvím o tom jak je to obvykle, výjimky teď neřeším). Chlap potřebuje vědět, že je dítě jeho (aspoň si to musí myslet), pak je ochotný to nepohodlí spíš překousnout a něco pro to udělat (hlavně třeba být déle v práci a víc vydělávat). Ale něco jako otcovské pudy, to fakt nefunguje. Možná ve filmu, v článcích na internetu a tu a tam reálně jako výjimka u nějakého latentního homosexuála. Že sliboval něco jiného znamená jenom, že neznal sám sebe a své vrozené pudy :-) Ale u lidí a několika dalších druhů opic je to přesně takhle. Samice miluje všechna mláďata a samec si hlídá, aby to byla ta jeho. V krajním případě ta cizí i zabije (to se díky seriálům od BBC ví hlavně o lvech, ale dělá to spousta savců). U lidí to tak hrozné není, Jana má šanci to zmírnit tím, že se svému partnerovi bude ještě víc věnovat. A nebo ho odpálkuje, vždyť je samostatná a nic a nikoho nepotřebuje.

Dr.Býk: Také Vás zdravím. Tak ošklivá, tlustá panna, říkáte? Čím jsem si ten titul zasloužila? Opravdu tím jen zrcadlíte své vytříbené chování, nebo Vám musím skutečně vysvětlovat, jak ošklivá, tlustá panna k vlastní dceři přišla? Chtěla jsem Vás teď klepnout přes prsty (a nejsem si jistá, zda by nebylo výmluvnějších obyčejných pět a dvacet na zadek), za to, jak buransky se chováte, ale neudělám to. Je dobře, že jste nás svým komentářem poctil. Muži, kteří se zde běžně vyjadřují, jsou opravdovými muži na úrovni, jejich pohledy na daná témata jsou vždy přínosem a činí je to charismatickými. Vedle Vašeho komentáře tak dnes vyniknou ještě víc.

noral: Děkuji Vám za vyslovenou podporu. Vaše komentáře pročítám ráda a tento mě samozřejmě obzvláště potěšil, nezastírám :) Víte, nemá smysl někoho opakovaně přesvědčovat o pravdivosti příběhů. Někdo věří, a někdo jiný ne. V pořádku. Ale vystihla jste to krásně. Autorem Vašich/Našich příběhů je sám život! A že mi někteří vytýkají jejich smyšlenost? Noooo :) Bohužel mě přeceňují. Tohle všechno vymyslet, už zřejmě chce pořádnou dávku kreativity a armádu múz.

Musíte mu občas ukázat nějaký zájem, pokud o něj stále zájem máte. Oceňujete na něm něco? Ta frustrace v něm poroste a uvědomte si, že na tom můžete mít podíl. Chybu děláte oba, nikdo není dokonalý. On musí pochopit, že s vámi musí být trpělivý, že to zase vše přijde (snad). Mluvte spolu i o těch těžkostech, ale nevyčítejte si, při klidném rozhovoru si dávejte najevo úctu i nějaký cit. A měli byste zajít k nějakému poradci. Pokud je to podobné, jako to, co jsem nedávno sám zažil (nebylo to kvůli dítěti), tak na sebe sice mluvíte, ale navzájem se neposloucháte. Jen se spíš pohádáte, jakmile v tom pro jednu stranu zazní náznak výčitky. Možná pomůže, že si to oba poslechnete o někoho třetího. ...Kdybych já ty věci věděl před půl rokem! Držím palce oběma.

Paní Klímová,děkuji.Ono je to možná i proto že můj osobní životní příběh je rovněž dost neuvěřitelný,a kdybych ho vyprávěla cizímu člověku který mne nezná,myslel by si že si vymýšlím a trpím bájným lhaním.Naštěstí jsem se tomu postavila čelem a stejně tipuji že jsem si to ještě vše nevybrala od osudu.My,kozorozi,to tak máme,osud nám nadělil toho horšího zřejmě víc než jiným,asi proto že víc vydržíme.

shifted.Píšete to hezky,jen je tu malý ,a vlastně velký,zádrhel.Pokud jedna strana má tzv.svou pravdu,nemá ve skutečnosti zájem nic řešit,tzv.vísvé,podle toho si jede,nikam k odborníkovi ho nedostanete.V jedno období,opravdu už ze zoufalství,jsem zašla k psychologovi.Můj tehdy ještě manžel věděl že k němu jdu,a po mém návratu domů se posměšně zeptal"tak co ,co ti řekl ten chytrák,co máš se mnou dělat,jak na mne jít"?Pochopila jsem že tedy v žádném případě nemíní na sobě pracovat,ale chce to nechat vše na mně.Udiveně jsem mu odvětila že jsem se nebyla radit o něm,jak na něj,ale jak dál pracovat na sobě,jak naložit dál se svým životem,on at si k němu zajde sám.Kdyby tehdy tušil že mi psycholog objasnil žes tímto člověkem už se nikam dál neposunu,že kromě nadávek a pošklebování se,mi nic nového už neřekne.Je to už přes dvacet let a denně se přesvědčuji že jsem udělala dobře ,tak jak jsem se poté rozhodla.

Noral: Souhlasím s Vámi, jsem 27letá kozorožka a mohla bych sepsat romány, ale pro některé těžko uvěřitelné. Když se vrátím k tématu z vlastní zkušenosti vím, že táta je ten, kdo se stará, zajímá, žije s vámi. Bere vás na výlety, hraje si s vámi, pomáhá vám a hlavně má vás rád a osvojí si vás zápisem do rodného listu. Ten co poskytl sperma je a vždy bude v mém případě pouhým biologickým "dárcem".

Poznal jsem několik chlapů kteří vychovávali cizí dítě a ani jeden z nich k němu neměl stejný vztah jako ke svému. Jeden mi řekl, že kdyby hořelo tak pro to své skočí do ohně a u toho druhého by si to rozmýšlel. Nechápu chlapa co do toho jde, ale asi jde o ten zoufalý věk kdy ani o něj natož o tu zasloužilou matku nikdo moc nestojí.

Panebože,a který věk je podle vás zrovna ten zoufalý věk?30?40?50?60?70?

třeba si nedovedl živě představit co ho čeká, že bude na té druhé koleji. Každopádně tohle nemá budoucnost

Shei,zkusme si to otočit,a zamyslet se nad tím že tedy partner bude na prvém místě a bezbranný kojenec na druhé koleji.Normální to není že?

noral: a proč by se to mělo hned otáčet? Stačí trochu posunout. Jestli nějaký stav nevyhovuje, jeho pravý opak obvykle také nebývá nic moc :-) Ale třeba věnovat aspoň chvíli partnerovi úplně stačí :-)

Mám za to,že žádná žena nevěnuje svou pozornost 24h.denně kojenci,už i z toho důvodu že jak známo,kojenec téměř celou dobu raného kojenectví prospí.Z článku mi vyplývá že pán bude sebestředný ,nevyzrálý,žárlivý.Normální dospělý muž uvažuje tak,že když ženě s děckem pomůže,pochová ho když pláče,přebalí atd.Žena si odpočine,a může se pak věnovat i tomu muži více.V článku je uvedeno že pán tyto věci nedělá,tak at si pak nestěžuje.Mám v rodině dvojici,mají dvě malé děti.Nevěřil byste co ten tatínek vše dělá,aby si maminka odpočinula.Podnikají oba ve stejném oboru,střídají se ,jednou má službu celý den tatínek,se vším všudy,chodí i do kojeneckého plavání,je tam jediný tatínek a užívá si to.Prostě když se chce,všechno jde.Pán z článku měl možná dobrý úmysl že to dá,ovšem jak už jsem psala,přecenil se.

Noral: možná si to přečtěte ještě jednou protože jádro mého příspěvku je v tom, že si to ten chlap třeba nedoved představit a ne že by se chtěl domáhat toho být na první koleji na úkor někoho jiného..

Podle mě jestli řekl, že mu to nevadí, tak si jen nedovedl představit co všechno to znamená a chtěl v tu chvíli pokračování toho vztahu s tím, že se to nějak zvládne. Nějaké sliby v téhle oblasti jsou bezpředmětné. Klíčovou vidim jednu věc – na začátku vztahu je několik fází zamilovanosti behěm nichž se teprve tvoří pouta, kdy se ti dva vzájemně poznávají, zvykají si na sebe apod. A tím, že se narodí dítě (je asi tak trochu jedno, že je pro chlapa cizí, o tom to není) tak se přeskakuje právě to nejhezčí na tom vztahu a přechází to do tvrdé reality, kdy je ten chlap na druhé koleji, tedy situace kdy ten vztah není o tom vztahu. Možná je to jen ve špatnou dobu na špatném místě protože kdyby to dítě bylo v době počátku vztahu už narozené a byl mu třeba rok, prostě už ta situace byla nějak stabilizovaná, tak by to bylo třeba jiné. Prostě starosti přišly příliš brzo. Každopádně držim palce, abyste to období překonali a nějak se to dalo do kupy. Nemůžu se také nevyjádřit k těm kecům tady hlavně od bab, že se rychle vybarvil apod. To jsou hrozný lejna, napadlo vás vůbec vy radilky, že to vůbec nemusí být o tom, že to dítě je cizí, ale že je nešťastnej z toho, že ten vztah přešel příliš rychle z fáze zamilovanosti do fáze praktického řešení problémů?? Asi ne, co? Aneb zase trubky, co si myslí, že chlap je apriori mizera

Vaše vyjadřování se o ženách,hovoří za vše,netřeba k tomu nic dodávat.Žena prožila devět měsíců těhotenství,porod,hormonální výkyvy,a přece musí fungovat ,a muž je vykolejený z toho že mimino pláče a že vztah přešel ze zamilovanosti do praktického života.

noral: to vyjadřování nebylo o ženách obecně, ale jen o těch, o kterých jsem psal. A když tady někdo napíše, že se ten chlap tímhle vybarvil, tak jsou to podle mě trubky, nic víc

Tímhle to už nezachráníte.

já nemam potřebu nic zachraňovat a ani nemam pocit, že bych napsal něco jiného než předtím. Vy jste si ze dvou mých vyjádření vybrala co se vám hodilo a návdavkem oboje špatně pochopila. Grandiózní

To víte,ach ty ženy.

v pohodě, každý se někdy může splést, doufám, že teď už jste pochopila kam jsem mířil. Vážně nemám potřebu urážet všechny ženy, jen se vysmívám těm co si myslí jak do všeho vidí a přitom jsou jejich rady jak z příručky z 50. let