Mám pocit, že Váš chlapec bere fotbal jako povinnost, ne jako koníček. Zašla bych za dětskou lékařkou, ať máte aspoň v někom oporu. Je nesmysl syna nutit. Jinak to nevidím.

Já vám to po troškách dávkovat nebudu. Jste matka, vás klučík má sedm let, sedm! Je ve věku, kdy je maminka ještě pořád ta jistota, ta náruč, ta, za kterou běžím pro pomoc. Tak mu pomozte a manželovi vystavte stopku, za cenu hádek a tiché domácnosti, když to očividně jinak nejde. Já bych se opravdu nedívala na své nešťastné a uplakané dítě, protože je manžel sobeček. Klukovi fotbal nikdy asi nepůjde, ale vy svoji šanci, zabránit katastrofě ve vztahu otec/syn a potažmo vy, velice brzy propásnete. Viděla jsem, kam dojdou vztahy v případě, že si jeden rodič promítá svoje ambice do dítěte, v našem případě jeden z muzikálních strýců a jeho dcera s hudebním hluchem, ale tatínkem žijícím v představě, že vychová světovou houslistku. Tak nehledejte pochopení na netu a postavte se za své dítě. Než bude pozdě. P.S. to musí být skutečně velice kvalitní trenér, když sám otci neřekne, ať kluka netrápí, že na hřišti stojí za starou belu.

Ano, Aleno, to muíte zastavit. Váš syn ztratí sebevědomí, na pořád, a vy ztratíte jeho důvěru, protože ve vás věřil, že to zastavíte - jste přece "velká", jste jeho máma, jste jeho obrana, a vy jste to nedokázala. Z toho, co píšete, už ve vás tu důvěru ztrácí. vy jste si s ním o tom chtěla povídat a nabítzela mu náruč, aby se vyplakal, ale on čekal, že to zastavíte!!! Dobře, pomožte si pedagogicko-psychologickou poradnou, když se svému muži v jeho chování, kterým jednou provždy ničí dušičku vašeho společného syna, ale zastavit to musíte. Někdo musí vašemu muži říci, že na svém synovi páchá nenapravitelnou škodu, a jestli toto opravdu chtěl. Váš syn, jak píšete, třeba bude dobrý v něčem kreativním a vás muž, až se s tím srovná, na něho snad jednou ještě bude pyšný. Řekněte mu, že to, co syn potřebuje, je dostat důvěru v tom, co umí a co ho baví, dostávat pochvaly. Sám pak asi bude chtít i otci dokázat, že si důvěru zasloužil. Je mu ale sedm, je to ještě malý bobeček, sám si nepomůže a než bude ve věku, kdy se na otce bude "moci vykašlat", bude pozdě. Pro jeho psychiku i pro jeho vztah k rodině. I k vám, protože když vaši pomoc potřeboval, vy jste mu nepomohla. A ještě jednou: pomoc sedmiletému klukovi proti škodlivému chování dospělého NENÍ, že ho necháte vypovídat, ale že to zastavíte.

V případě, že je situace pro dítě neúnosná, a Vy jste jediná, kdo s tím může něco udělat, okamžitě zakročte, i kdyby Vás to mělo stát manželství. Ať si kluk vybere jiný sportovní koníček, ke kterému má vztah. A nemá-li, pak ať se věnuje tomu, co ho baví. Fotbal a hokej jsou velmi tvrdé hry. Vyžadují to, co Váš syn patrně nemá. Nekompromisně - máte zrovna taková práva jako druhý rodič - syna odhlašte a manželovi řekněte, že Vy byste zase chtěla, aby si dodělal vysokou školu, protože chcete mít doma manžela s titulem a to bez ohledu na to, zda na to má nebo nemá. Váš manžel si pořídil děti na to, aby kompenzovaly, čeho on nedosáhl a ženu na to, aby mu kývala na všechny nesmysly, které ho napadnou. Jestli v tomhle budete dál žít, bude nešťastný syn i Vy. Podpořte dítě, je tím slabším, a potřebuje to. A trenér, který v družstvu vědomě drží někoho, komu to nejde jen proto, aby měl dalšího platícího člena, to musí být taky radost. Od toho tam snad je, aby podporoval talenty a ne ubíjel netalenty.

Vypadá to, že se syn chová spíše introvertněji, takže jsem taky pro, aby s fotbalem skončil. Tlačení do kolektivních her ho bude jen ubíjet a vyčerpávat. Kolektivní sporty jsou výhodné pouze pro čisté extroverty, kteří milují kolektivy, nevadí jim v nich strávit většinu života a dobíjejí si v nich energii. Pokud syn rád maluje, tak ideální sportovní doplněk může být posilovna, bojový sport nebo jiný individuální sport, protože ty daleko více rozvíjí vlastní sebeuvědomění. A to se hodí jak do výtvarné tvorby tak veškerých kreativních činností.

Bokem se domluvte s trenérem. Na jeho názor manžel určitě dá.

Bože, já jsem tak ráda za svého muže... Mít doma nesebevědomého, urputného nutitele a honiče cizích úspěchů, tak bych snad ani děti nechtěla. Aleno, zvedněte zadek a koukejte okamžitě synovi zachránit dětství, sebevědomí a vztahy k rodičům! Tohle je jeden z nejpříšernějších příběhů za poslední měsíce - rodiče psychicky drtící dítě, jeden úmyslně a vědomě, druhý nevědomky svým mlčením. Nesnáším, když tak malé děti trpí kvůli slabosti rodičů :(.

Že mu nabízíte svou náruč je hezké, ale vy si s ním musíte normálně promluvit. V tomto věku už si to umí sám rozhodnout, jen mu musíte pomoci si to rozebrat. Je to tak hrozné, že to dělat nechceš a tátovi to vysvětlíme a já tě podržím, nebo to tak hrozné není a jsi schopný to kvůli tátovi dělat, ale pak se tím vnitřně netrap. Máme 6 letého syna a taky jsme zkoušeli různé sporty a zrovna fotbal jsme zabalili v klubu (jeho táta hrál) a za čas si k němu našel cestu přes čutání s klukama ve školce a v parku a věnuje se klubově sportům jiným.... Nebo v případě vašeho syna žádným