Svého přítele jsem poznala na jednom semináři. Zamilovali jsme se do sebe pohádkově a opravdu na takový ten první pohled. Od toho dne jsme byli...
Zpět na článek
Babinet.cz /
Magazín /
Čtenářské příběhy /
Jitka: Teplé večeře jsem odmítla, a tak máme tichou... /
Vaše názory
Jitka: Teplé večeře jsem odmítla, a tak máme tichou domácnost
Další z magazínu
-
Tchyně mě ve společnosti zesměšňuje, protože jsem přibrala a manžel se mě nezastane, píše Míša
S tchyní máme senzační vztah a vždycky jsme si dobře rozuměly. Je to hodně aktivní a vitální...
-
Se změnou práce přišla nejen manželova rezignace na společenský život, ale také ignorace potřeb rodiny, píše Jana
Dlouho se zdálo, že s manželem máme společný náhled na život. Přáli jsme si děti, dům, určité...
-
Kvůli léčiteli jsem přišla o všechny úspory, i o manžela, píše Jana
Už od patnácti let mi lékaři taktně naznačovali, že jednou budu mít problémy s otěhotněním. Mám...
-
Žena přišla o práci a začala pít! Teď je z ní regulérní alkoholička a odmítá odbornou pomoc, píše Ivan
S mou ženou jsme spolu pořádnou řádku let. Vychovali jsme tři děti, které dnes žijí své životy mimo...
Nejčtenější články
- O svaté Barboře, ležívá sníh na dvoře. Jaké tradice se vážou k tomuto svátku
- Berani se těší na vosí hnízda, Raci na rohlíčky. Jaké druhy vánočního cukroví jsou slabostí jednotlivých znamení
- Dopis Ježíškovi není nákupní seznam. Jak reagovat na nenaplněné představy, vysvětluje psycholožka
- Velká hvězdná předpověď na prosinec: Co závěr roku přinese Býkům? A proč by se Panny měly zaměřit na spánek?
- Tradice stavění betlému: Jaké základní figurky v něm nesmí chybět a z jaké strany musí přicházet tři králové
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
No, otázka je, jak moc dospělý ten partner je. Argument, že maminka to tak dělala, je dost falešný. Partnerka není maminka. Dupání nožičkou "já to chci, já to chci, a tak to bude", je roztomilé možná ve školce, už od první třídy je to akorát tak trapné. Po svých zkušenostech s jedním manipulátorem, bych asi vzala roha, ale každý se musí rozhodnout sám. Nicméně, citové vydírání, pokud není po mém, haha, to je ubohé a to bych nedala... Takže já osobně bych milého mamánka vyprovodila, ať jde dál hledat pečovatelku. Nebo se může vrátit k mamince.
Bez hádky a nejlépe v jeho nepřítomnosti sbalte své věci, Jitko, a až ůřijde domů, řekněte mu - klidně, neagresivně a bez ochoty dále diskutovat, že je vidět, že společný život vám dvěma není souzený, máte o něm neslučitelné představy. Buď se k sobě nehodíte, nebo nejste na společný život dost zralí. (Z vašeho popisu je přinejmenším jasné, že absolutně nezralý je váš partner, ale lepší je použít množné číslo, neosočovat, jádro té situace je tak jako tak výbušné až dost). Že se tedy stěhujete zase pryč a dáváte mu čas rozmyslet si, co dál. Nebrečte, nepouštějte se tentokrát do konfrontace (v této situaci ne), udržte to celé z vaší strany v klidu a s klidným hlasem. Nenechte se vyprovokovat. Uvidíte. Možná váš nezralý chlapeček, kterému rozbíjíte bábovičku, bude přemýšlet a zjistí, že kompromisů schopen je - vždyť před vaším přistěhováním asi na teplé večeře také chodil ven, nebo si je nosil v krabičce. Anebo je neměl. Anebo je maminčin mazánek a do té doby k ní chodí na teplé večeře (když jste zrovna nebyli spolu na večeři v restauraci), a to by také dále nešlo. I vy časem najdete ochotu k nějakému kompromisu, protože bez něho žádné spokojené soužití nejde. Ale jeho štěkání na vás, jeho vzdor, jeho tresty za neposlušnost ("neuvaří mi teplou večeři, tak se jí ani nedotknu, budu na ni řvát") není přijatelné. Už teď má jeho chování známky psychického týrání. (Jistě je umocněné tím, že nejste na neutrální půdě, nebo u vás, ale jste v jeho bytě. V nezralému chlapečkovi to budí dojem, že pravidla stanovuje on. Jenže vy nejste podnájemník, ale partnerka.) Tak byste nemohli společně žít. Časem, až si nebudete vzácní, odezní první zamilovanost a přijdou každodenní starosti (a zcela jistě, až přijdou děti) by to bylo čím dál horší a přerostlo by to v otevřený psychický teror. Možná dokáže rychle dospět, omluvit se vám a víckrát se tak nechovat, ale spíš ne Spíš budete muset udělat tlustou čáru, neohlížet se zpět a začít jinde od začátku. S velmi odlišnými představami o životním stylu a o roli každého z manželů v rodině se spokojený vztah vybudovat nedá. Tečka. Když on s vámi o tom ani není ochoten diskutovat a hledat kompromis, a když se místo toho dokonce mstí(!), nemá tento vztah budoucnost. I vy se ovšem naučte hledat kompromis. Možná to umíte (z dopisu to není jasné), možná ne, ale podmínkou spokojeného vztahu je, že oba partneři chápou jako naprostou samozřejmost (ne jako veš v kožiše), že kompromisy dělají oba.
Kolcava - dokonalé. Souhlas ve všem.
Chování Vašeho přítele se zdá opravdu dětinské, zřejmě se ještě nenaučil řešit konflikty a nechce se hádat. Každopádně tahle malichernost v podobě teplé večeře nemusí být opravdovou příčinou jeho chování, ale třeba jen poslední kapkou jeho frustrace ze společného života. V prvé řadě je třeba si položit otázku, přispíváme do domácnosti oba stejným dílem (úklid, vaření, vynášení koše, mytí nádobí)? Platíte společně jídlo, nájem, energie, poplatky za odpad atd?… Spor o takovéto malichernosti mívá většinou hlubší podstatu. Obecně bych řekl, že by lidé spolu žijící na hromadě měli vidět v tomto soužití oboustranná pozitiva, třeba musím sice více uklízet, ale alespoň neplatím nájem sám/a. Nebo sice už nemám žádné soukromí, ale alespoň se najím. Nebo sice musím dělat spoustu věcí na víc, ale alespoň mám častěji sex. Nebo sice musím vařit večeře, ale alespoň nemusím bydlet u rodičů atd… Pokud však u někoho z partnerů začnou převažovat negativa, pak se na svět vynořují právě takovéto hádky o malichernosti, jako zase jsi neumyl nádobí! Nebo alespoň kdyby byla ta teplá večeře! Někde jsem četl, že spokojené společné soužití defunuje více vyvážená míra flustrace obou partnerů než jejich štěstí. Zjednodušeně jde o to, aby byli ve vztahu oba partneři stejně "nasraní" pokud je jeden šťastný a druhý nasraný, je vždy zle. Tím nemyslím, aby po sobě házeli vzteky talíře, ale právě to aby byla každá jejich frustrace kompenzována frustrací toho druhého. Třeba nesnáším žehlení, ale udělám to, protože partnerku štvu vysedáváním u PC. A ona si řekne zase sedí u toho zasraného PC, ale alespoň vyžehlil. Pokud je ovšem jeden naštvaný a druhý pak všude rozhlašuje jak je ten druhý protivný, zatímco on je k němu tak milý a pozorný, tak je právě problém v té nevyváženosti distribuce nasranosti a je třeba, aby ten štastnější dělal více věcí i za svého nasraného partnera, i když to realně bude vůči němu nefér. Každý máme svou míru někde jinde a jen málokdy se sejdou dva lidé se stejnou mírou trpělivosti tak aby si mohli rozdělit své povinnosti opravdu férově. Ona je konec konců i ta partnerova mlčenlivost takovou neštastnou snahou vyrovnat hladinu nasranosti ve vztahu.
*Dodatek: Aby to fungovalo, tak ta činnost, kterou kompenzuji partnerovu naštvanost mě musí samozřejmě dostatečně štvát. Pokud bych miloval žehlení a s úsměvem vyžehlil dva koše prádla a pak ještě šťastnější seděl u PC, tak by partnerka nejspíše vzteky explodovala a počítač by vyhodila z okna.
Pokud by šlo o ženu v domácnosti (na mateřské), neřeknu ani slovo, ale pokud oba stejně tvrdě pracují tak nevím, proč by zrovna žena měla být tím, kdo bude stále vařit. Jednou za čas prosím - třeba o víkendu (však přes týden se mohou stravovat např. v kantýně na oběd a večeře bude studená). Mně ten dotyčný připadá jako rozmazlený spratek zvyklí z domova, že vše se točí kolem něj. Partnerka není nová maminka s bonusem (sex). Prostě dnes je jiná doba - ženy chtějí také žít a užívat si, ne jek věčně kolem někoho skákat (málokdo to stejně docení). Jestli není ani schopný komunikovat a uráží se, pak by si dotyčná měla najít někoho normálního a nemarnit svá nejlepší léta s takovým v*lem. Neřeknu, kdyby dotyčná byla líná a vše kolem domácnosti dělal chlap. Pokud jsou to partneři, kteří oba chodí do práce, měli by se také starat SPOLEČNĚ o domácnost a ne že jeden bude táhnou káru a druhý se poveze!!! Já na místě pisatelky bych se asi urazila, sbalila si své saky paky a šla pryč! Pokud ji má rád tak se třeba chytne za noc a uvědomí si, že se chová jako b*bec. A pokud ne, tak ji patrně rád neměl a chtěl ji pouze jako opečovatelku. Holka, mějte svoji hrdost!!! Pokud si nebudete vážit sama sebe (a budete mu pořád lest do z......) tak jak si Vás má potom vážit on? Jste mladá, bez závazků, jistě i chytrá a hezká, soběstačná, tak se nebojte. Muži o Vás jistě ještě budou mít zájem.
kolcava - SOUHLAS!!!!
Asi by ten muž měl tu slečnu opustit. Je evidentně líná jak veš a co si budeme povídat, až budou mít děti tak jim bude vařit kdo? Možná nikdo, budou jim kupovat chemické jedy v podobě polotvarů protože líná maminka má náročnou práci. Ta ženská je neštěstí. Rychle se ji zbavit než bude pozdě.
Je to evidentně sobecký mamánek, který nepotřebuje partnerku, ale služku, která bude bez diskuze plnit jeho příkazy. Pryč od něj dokud není na cestě dítě!!!!!
Rychle se té ženské zbav. Bydlí u tebe (beztak zadarmo) a ani občas se jí uvařit nechce. Možná u svých rodičů doma nic dělat a platit nemusela. Kdo se pak chová stále jako dítě?
Pro "frankos".Nemají děti,oba chodí do práce.Po příchodu z práce manžel ulehne na kanape a žena se postaví ke sporáku?To platilo dost dávno,a to ještě tehdy,pokud si to žena nechala líbit.Co kdyby mu paní navrhla aby se ve vaření večeře střídali,jednou uvaří on,jednou ona.V mnoha rodinách je to zcela běžné,stejně tak jiné domácí práce.To ten muž musí být ale normálního uvažování,ne macho.
Dodatek.Až nyní jsem si pořádně přečetla že pán z článku se vyjádřil že je to prostě povinnost každé ženy a hotovo.!!To rozhodně není žádná povinnost,to by muži museli mít také nějakou povinnost a o žádné teda nevím,ale vím že kdyby jim žena řekla že nějaká činnost v soužití je nějaká povinnost,ti by řvali.
A poviností každého muže je zajistit bydlení, nebo ne?
noral: a co kdyby on navrhl jí aby vypadla z jeho bytu?
Něco podobného tvrdila kdysi moje mamka-že táta prostě musí mít teplé večeře.NU a jednoho dne se ona dostala do nemocnice-já tam byla nucena jet a postarat se ještě o mladší sestru...a nějak jsem oznámila-že druhý den k večeři budeme mít s dětmi obložený talíř a že nebudu mít čas prostě něco vařit-tak že si táta bude muset večeři nějakou připravit sám. Ten se zarazil a prý: No já si klidně ten talíř dám také...já nemusím mít stále jen teplé a vařené jídlo......když jsem to pak líčila v nemocnici mamce-ta překvapením málem spadla z postele. Prostě...dělba práce!
Bylo nebylo, muž chodil s dívkou 6 mesiců. Občas zašli na večeři. Ona zaplatila. Pak se k ní nastěhoval a on doma nic dělat nebude (ze zásady a že rodiče jej to nenaučili) a na bydlení nepřispěje. Stejná pohádka jen genderově obrácená. Co dámy a vyměklí pánové řejnete teď?
On má taky přece práci a tak přece dělat doma nic nebude. A přispívat také ne. Je pořeba za vydělané peníze investovat do oblečení a šminek
Pro Neres a frankos:Taková kravina že povinností muže je zajistit bydlení,mne ani ve snu nenapadla.V dnešní době je spousta žen které si koupily byt a nečekají na to že se někde napakují.A klidně jí může navrhnout at vypadne z jeho bytu,je to jeho byt a může si rozhodovat o tom s kým bude sdílet společnou domácnost.To že ona bydlí u něj v bytě,neznamená že se bude chovat jako idiot.Na jejím místě bych už dávno byla z bytu pryč,at si vaří teplé večeře sám.Ruce mu neupadnou a ego se tím nesníží.
Pro noral. Tak uz jsem mel par prytelkyn a zadna byt nemela a vsechny se stehovaly ke me a braly to jako samozrejmost. Placeni veceri take. (A nebyly to zadne modelky. Podle me obycejne holky). Vy jako hostilel nesmite brat jako samozrejmost nic. A dokonce ani kompromis (uvrazit aspon nekdy) nepripada v uvahu (Dama v clanku to ani nezkusila). Proste doba fandi prizivnikum vseho druhu. A souhlasim s vama. Mela by se odstehovat ona. Kdyz jim to neklape.
Neres,to že pokaždé kdy zašli na večeři,platila ona,ji mělo varovat a nestěhovat si k sobě líného vyčuránka.Přece se to dá dělat i tak že si každý platí svou útratu ne,?Mám dojem že jsem někde na Marsu,jen zírám na to jak se lidi neumějí a hlavně nechtějí domluvit .A vychytralost některých lidí nezná mezí.
Noral. Asi je vam vic nez 50 a zijete v jine dobe. pokud chce chlap randit, tak zadne placeni pul na pul v restauraci neni. Kde zijete? A ja bych to po holce ani nechtel. A klidne az budeme doma muze ona pro me uvarit (obcas). Nebo kdyz bude bydlet u me zadarmo tak muze vice uklidit. Je to pro vsechny win-win situace. Bohuzel dnesni holky chtej vse a nic nedavat na oplatku. A urvat co nejvic benefitu jde...
Neres, vás všechny vaše přítelkyně nakopaly do zadku, že? :D Anebo máte divný vkus. No, anebo, když přišly z práce, se jim nechtělo dělat služku pánovi na kanapi? :D Frankose nemá cenu komentovat, podle mě tu jenom trolí. S mým mužem se střídáme ve vaření, vaří fantasticky, uklízíme taky společně. No, a společně se staráme o dítě a plníme rodinnou kasu. A přijde nám to normální :D.
Prej půl na půl, to je vtip opravdu z Marsu. Jste asi dlouho nebyla na rande. Všechny servery pro dámy se jen hemží články o tom, že platit má muž a pokud na prvním rande nezatáhne celou útratu, tak je to nějaké podezřelé :-D
Ten muž má samozřejmě pravdu. Je to klasické dělení rolí. Nic jiného nefunguje a končí velmi brzy rozpadem. Muž musí doma držet řád, jinak to prostě nejde.
Neres.Je mi víc než 50a žiju v této době,a randím rovněž,možná budete překvapen.Pokud navrhnu že si svou tratu zaplatím sama,jen málo mužů se brání,naopak,uvítají to.Jsou i takoví na kterých je vidět že by byli rádi kdybych zaplatila i za ně.A to se pak dělám že jsem nepochopila.V mém věku mám názor"bydlet každý ve svém a za své",což je myslím to nejlepší co se může stát.Na dovolenou?Každý za své.Ideální stav,ovšem pro normálně uvažující lidi. Ve vašem případě,pokud hledáte vážný vztah,je potřeba všímat si jak to chodí v domácnosti potencionální partnerky.A všimnout si matky oné přítelkyně.I dnes platí "jaká matka,taká Katka".
Ely fandim vam. Podle me je to spravny pristup ke vztahu. Lide v paru nemusi nicmene delat vse napul. Ale musi tam byt jista symetrie (nerad bych pouzil slovo spravedlnost). Predpokladam, ze dama v clanku bydli zadarmo, pokud by na bydleni prispivala, tak by se tim urcite pochlubila. A pokud by na bydleni skutecne prispivala, tak po ni nemuze nikdo nic extra chtit, to je pravda. Na druhou stranu, ja bydlet nekde zadarmo, tak se snazim to druhe strane nejak oplatit. Napr. Kdybych bydlel u nejake zeny na baraku, tak se snazim tam odpracovat tezsi muzske prace. Znam zeny co to po svych muzich take vyzaduji a ti se s tim musi poprat a urcite nebudete tvrdit, ze delat nic nemusi.
Ely na dotaz "vás všechny vaše přítelkyně nakopaly do zadku, že? " Ne. Pokud se bavim o tech co se mnou bydleli, ja jsem se s nimi rozesel. Ted jsem spatny vidte? Muz se rozejit nesmi, jen zena....
Ha,ha,mne žádné servery pro dámy nezajímají,mne zajímá jak si to nastavím já.Tak takové to budu mít.To že platí vše muž,to naopak platilo před dávnými věky,takže se ukazuje že ač stará,tak jsem tu nepokrokovější.Chci jet na dovolenou?Dobře,a mám na ni?Nemám,tak nikam nepojedu.Nebo zvolit variantu přilísat se k nějakému muži,nechat si zaplatit dovolenou a pak se ním rozejít?I to jsem slyšela,a není to ojedinělý případ.Hanba by mne fackovala.
Noral. Vy jste vyspela zena a nechcete se prizivovat. Mate charakter. Bohuzel o mladych divkach se to opravdu rici neda. A nejaky statisticky vypovydajici vzorek a zkusenost nejen mou vlastni jiz mam.
A taky nechápu jak může někdo dovolit variantu že u mně někdo bydlí a neplatí poplatky za bydlení.Nikdo nikde na světě nebydlí zadarmo,bud to za něj platí hloupí rodiče,nebo bydlí na ulici,tam se platit nemusí.Mám dva dospělé syny,v momentě kdy začali vydělávat a bydleli ještě doma,manžel jim spočítal vše i s poplatkem za popelnice do posledního haléře.Bydlíš,tak platíš,nic není zadarmo,ani voda,ani plyn.
"jaká matka,taká Katka" uz take uz neplati. Maminka moji byvale manzelky je velmi pracovita a moje ex ani nahodou....
Myslím, že kámen úrazu je skutečnost, že to milý pán vyžaduje stylem "je to povinnost každé ženy". Není. A ať už mají finanční záležitosti nastavené jakkoliv, tak vynucování si své pravdy trucováním, vydíráním nebo poukazováním na to, co dělala maminka, je ubohé, nedůstojné a pro mě by to nejspíš znamenalo jediné: pryč, a to rychle. Kdo přesně by mu vařil, až bude milá paní v šestinedělí a bude ráda, že dýchá? :D A jo, asi maminka. Před sestěhováním se není nikdy na škodu pár delších návštěv rodičů partnera (z obou stran) a kouknout, jak se rodiče k sobě chovají. Neplatí to samozřejmě vždy, ale pokud uštvaná máma nosí na stůl, pan domu sedí, prská rozkazy a ani talíř si neodnese, tak pak může být jen naiva překvapen, pokud junior bude mít stejné cukání. Hlavně... soužití není přece věčný souboj, kdo dělá víc.
Neres,já si pořád myslím že platí to co jsem psala.To je velmi stará poučka,stačí se podívat při pár návštěvách v domácnosti.Pokud je naopak matka pracovitá a dcera ne,tak matka ji k ničemu nepustila a protože je tak pracovitá,vše udělala za ni.Pokud vidíte že otec leží na gauči s novinami v ruce a domácí personál kolem něj kmitá,jaký bude asi jejich syn?Děti přejímají chování rodičů a postoj k domácím pracím.
Vykašlat se na něj, holka. Je to zhýčkanej maman. Teplou večeři? Ok, ale budem se střídat v přípravě. Ale jako pokud máte teplý oběd, dlabte na to. Člověk se pak napráská i k večeři a kila jdou jen nahoru. Zlatej krajíček chleba s dobrou šunkou a sýrem a zeleninou :)
Neres, ale já po svém muži taky vyžaduji mužské práce, tedy takové ty těžké práce v domácnosti. Neudělá je on? No problem, zavoláme fachmana a platit to bude má společný rozpočet. I když, on je tak nějak dělá bez keců, tak asi nemůžu mluvit o vyžadování. Já to považuji za automatické. Naopak po něm rozhodně nevyžaduji, že by třídil prádlo a pral, staral se o žehlení (umí to, když bylo třeba, pomohl) nebo kupoval oblečení pro dceru. Máme určitou dělbu práce, funguje to, a to, co jde, děláme společně, viz úklid a vaření. A když jsme spolu začali bydlet, tak jsme prvně bydleli půl roku v jeho bytě, neplatila jsem ani halíř. On platil být, já jídlo a domácnost, tak nějak to vyplynulo. A když byt prodal, peníze šly do společného jmění už manželů, k mým penězům, byl na tom trochu lépe, ale nikdy by mě nenapadlo, že bychom to nějak moc řešili... A světe div se, fakt nám to funguje :D. Brbláme někdy taky, ale je to brblání stylem, že jeden z nás jde s košem ke dveřím a u toho hučí tak, aby to druhý slyšel "a ten koš se asi vynese sám, že?" :D Takže já bych nebyla tak přísná ohledně dělení všeho ve společném bydlení. Někdy to kde samo, někdy se musí pár věcí vyřešit, a někdy to nejde, což bude nejspíš případ paní z článku. Příkazy a vydírání nefungují.
Milá Jitko, chápu Vás. Píšete, že máte náročnou práci. Chcete mít chvíli na oddych, prostě si odpočinout. Vašemu příteli je to jedno. Tady je jediné řešení, prostě navrhněte, že se budete střídat. Jinak to nevidím.
No jistě,a podle reakce ihned uvidí co je pán ve skutečnosti zač.
Kdyby mě to štvalo, tak to bych mu kuchtila takové mňamky, že by prosil, ať už nikdy nevařím.
Tož, to ale já bych mu dovolila dělat mi teplé večeře. :-) A pokud by uměl vařit, byla bych i ráda.
Evidentně je ta žena líná jako veš a nerespektuje dělbu práce. Neštěstí. Rychle ji vykopnout z bytu dokud je čas. Asi se chystá ždímat budoucího manžela skrze děcko.
Frankos, netrol už :).
U mě to je třeba samozřejmost nachystat příteli jídlo... neříkám, že každý večer máme teplou večeři, ale pokaždé nachystám jídlo, které mu chutná a dělá mi to radost... dnešní zfeminizované ženy by byly nejradši, kdyby všechno dělal chlap nebo kdyby to bylo vyvážené. Můj přítel je kopyto v kuchyni, tak proč bych ho tam hnala? Odjakživa měla žena na starosti kuchyň a vaření, tak proč to měnit? Muži jsou od toho aby se postarali např. o posekání trávy nebo když je doma potřeba něco opravit.
Zajímavé je, že naprostá většina maminek neučí vařit a prát svého syna, ale svoji dceru!
Za nastavení a fungování vztahu jsou odpovědni ti, kteří v něm jsou. Vyhovuje-li oběma stranám, není co řešit. Nevyhovuje-li, je potřeba komunikovat a buď se pár dobere kompromisu, nebo rozchodu. Obecné moralizovaní ve smyslu, že muži mají dělat to a ženy ono a kritizování toho, jak to mají jiní je poněkud liché. Osobně preferuji oboustranné přijetí odpovědnosti, ale nesoudím vztahy jiných, ať již to mají nastaveno jakkoli.
Názor Ely je adekvátní a přesný. Přítel je zvyklý na teplé večeře, řešení se nabízí následující, buď si je bude vařit sám jako svéprávný člověk, protože jeho únava je důležitější než partnerčina ? Jak sobecké, ťuli,ťuli,nóóó, Nebo si bude chodit k mamince či do domova důchodců pro teplé večeře, pokud se mu nechce vařit. A nebo si najde maminku a milenku v jednom, jak nechutné. S Noral naprosto souhlasím, bydlet každý ve svém. Jenže hlupcům to nevysvětlíte, ti si vezmou společné nájmy,půjčky,úvěry,hypotéky,leasingy,bankovní účty ( vztah vytvořen na závislosti ) pak do toho nabouchaj děti, a jejich vězení,promiňte partnerství :D a ještě existenčně závislé je dokonale vytvořeno, pak následuje z drtivé většiny - nevěra ( logicky ) ,apatie, soužití spíše dlouholetých kamarádů natož partnerů, ponorka,alergie apod. a oni se diví a čumí a neví,nejlepší je když přijde rozvod a tento model zopakují v "novém" vztahu :D a nanovo :D
Jen dodám,že i partneři,kteří chtějí mít děti, mohou vytvořit vztah,na kterém nebudou existenčně závislý a bude se jím svobodně dýchat či v případě rozvodu/rozchodu,proběhne vše naprosto v pohodě.
Jestli chce teplé večeře, ať si je vaří sám.... Není to ničí povinnost, dělat služku jen proto, že to "tak dělala maminka"...
Utečte nejrychleji, jak to jde. Strávila jsem 2 roky s takovýmto člověkem a ještě po roce od rozchodu se z toho dostávám. Prvního půl roku taky bylo úžasně, jako z milostného románu o osudovém vztahu, perfektně jsme si sedli, měli stejné zájmy, šíleně se přitahovali atd. a pak se začalo dít tohle. Dramata kvůli prkotinám, problémy z ničeho, tichá domácnost, pokaždé ho naštvala jiná blbost. Nejdříve se to dělo tak jednou za měsíc, pak každý druhý den. Na pokusi o komunikaci nereagoval, jakýkoli náznak kritiky (ikdyž vždy oprávněné) ho rozzuřil doběla. Naštvalo ho např. že mi nabídnul, že mi otevře plechovku od tuňáka (takovou tu s otevíráním, kterou otevře malé děcko) a já jsem odmítla, že mě nenapadlo, že bych mu měla udělat kafe, zatímco si opravoval venku auto (o nic mě nežádál a já jsem si prý měla domyslet, že by mu bodlo kafe a má špinavé ruce, které je hrozný problém si jít umýt),... Všechno překrucoval a ze všeho vinil mě, já byla ta nedostatečná, která mu má číst myšlenky a dělat vše podle jeho neustále se měnících představ. Na začátku jsme měli úžasný vztah dvou racionálních a sobě rovných lidí. S postupem času se mě pozvolna se mě snažil vychovat na podvolnou služku a emociální boxovací pytel. Vždy měl nějaké perfektní vysvětlení: "Tohle je přece normální." "Lidi ve vztahu by si měli vyjít vstříc." "Je normální, že se ženy starají o muže." Na konci vztahu už ze mě byl jen uzlíček nervů, který soustředí svoji veškerou energii na to, aby ho ničím nenaštval a snažil se ho udělat šťastným, měla jsem pocit, že zešílím a chtěla jsem se zabít. S ním to ani nehlo a jen mi stále dále něco vyčítal. Ve vztahu mě držela jen naděje, že se jednou opět změní v toho úžasného člověka, kterého jsem poznala. Najděte si na netu něco o narcismu (v angličtině je na toto téma hromada informací pod výrazy covert narcissism and narcissistic abuse). Bude to jen horší.
Všimla jsem si jedné věci.Dnešní chlapi mají názory a chovají se tak a říkají"chtěly jste rovnoprávnost tak ji máte",a na druhou stranu chtějí doma služku co denně bude vařit teplé večeře bez ohledu na to že chodí do práce stejně jak chlap.O rozdílných výdělcích za stejnou práci nemusím asi ani mluvit.
Jakmile dojde ke sestěhování se skrytým manipulátorem, znamená to odkrytí karet. A dospělý dosud svéprávný člověk začne mít o sám o sobě pochybnosti. Najednou se po něm chce, co dosud nemusel, najednou je viněn z toho, že on má podíl na nepohodě. Než přejde tohle období a on si uvědomí, že to může být i jinak, uteče kolikrát dost času. Málokdo z těch, kdo potřebují druhého ovlivňovat, jde do vztahu s natolik odkrytými kartami, aby na rovinu řekl: Hele, až spolu budeme bydlet, nejprve ti zatrhnu to tvoje courání po městě s kamarádkami, protože cítím nebezpečí, že by na mě mohly mít názor, co se mi nebude líbit. Navíc nejsem zvyklý na ohřívaný večeře, takže ten čas, než přijdu domů, se ti sakra bude hodit. Dál se mi nelíbí tvůj způsob úklidu, protože jsem zvyklý na něco jiného, chci mít uklizeno dopředu a ne se na tebe koukat, jak tady luxuješ. A ujišťuji tě, že když se mně rozpadly minulé vztahy kvůli lajdáctví mých minulých partnerek, tak tenhle si sakra ohlídám, to si buď jistá. Protože každá byť zamilovaná, tak trochu soudná partnerka by se jistě tím pádem nesestěhovávala. A samozřejmě platí i pro ženy. Málokterá vyrukuje s tím, že chce, aby s ní jezdil každý víkend k jejím rodičům makat na zahradu, málokterá rovnou řekne, ten tvůj fotbal bude muset přestat, málokterá oznámí, že očekává financování jejího dítěte na vysoké či pravidelné příspěvky v oblasti svých náročných kosmetických procedur. Soužití kolikrát znamená naprosté vyléčení z jakýchkoli představ o vztahu. I za cenu života v single domácnosti spoustě lidí stojí za to, tenhle styl neměnit. Samozřejmě kamarádi a příbuzní pánovi s teplými večeřemi řeknou, že si vybral línou a kamarádky a příbuzní té dotyčné, že si z ní dělá služku. Všechno je na domluvě těch dvou hlavních aktérů. Nikdo nikoho nenutí, aby s někým žil. Pokud mám pocit, že mě druhý uzurpuje, nemusím s ním sdílet společnou adresu. Je dobré myslet trochu dopředu a mít svoje zázemí. Pokud se přičiním, abych měla práci a vlastní bydlení, nemusím přece poslouchat povely pána, kterému vděčím za to, že mám kam složit hlavu a že mám co k večeři. Co vybral on, pochopitelně. Jestli mi k životu stačí, že žiju někde, kde mám pouze povinnosti a nemám co kecat do toho, jaký je koberec a kde stojí skříň, pak si nemám co stěžovat, ale musím se postarat, abych nebyla na nikom závislá. Už zamlada jsem se přikláněla k tomu, že nemusí být špatné, bydlet sama a teď po letitém manželství musím říct, že jsem měla pravdu....
Jitko, reseni je jednoduche: absolvujte spolecne kurs vareni a pak se doma o vareni podelte, nebo varte spolecne. Sveho pritele upozornete, ze kdyby zil na zapade, teplych veceri se nedocka temer u zadne zeny. Na zapade zeny zastavaji nazor, ze kdyz mel muz teply obed v poledne, nepotrebuje mit teplou veceri. Znam ale i maminku, ktera svemu zenatemu 40letemu synackovi 2x v tydnu posila jidlo, protoze jeho zena nevari. A to maji deti! Tem posila dokonce krupicovou kasi! Muj nazor je, ze kazdy si to musi zaridit po svem.
Zapomnela jsem dodat, ze ta maminka, co vari pro dospeleho syna, je Ceska!
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.