Zvláštní. Máte určitě pravdu a je mi líto, že toto prožíváte. Už jen proto, že to prožívám a bohužel zažiji také. Ovšem naopak od ženy. Ptát se mužů, proč něco takového dělají je hloupé a paušalizující. Ptejte se obecně mužů i žen, proč se takto chovají. Proč nemají alespoň trochu úrovně a úcty k druhým.

Nejsem muž, odpověď, kterou čekáte, vám tedy nedám, ale myslím si, že muži řeknou, že pro své děti chtějí to nejlepší, a že to upřímně řeknou i mámy, které naopak, na rozdíl od vás, štvou děti proti jejich tátům. Jenže lidé jsou lidé a když mají na svého bývalého partnera špatný názor, ne vždy jim ego dovolí si štvaní dětí proti druhému rodiči zakázat a opravdu se mu ubránit. Tyto problémy, tak časté v českém prostředí, jsou podle mého názoru chybou českého soudnictví. Napíšu zkušenost z jiné země, kde jsem strávila dlouhou dobu života. Tam je častým řešením, můžeme říci i standardem, že rozsudek o rozvodu manželství, vyrovnání a následné péči o nezletilé děti v sobě má klauzuli, která oběma rodičům pod sankcí ZAKAZUJE kdykolkiv a jakkoliv pronést špatný soud o druhém rodiči dětí. Kdykoliv a jakkoliv neznamená jen přímo před dětmi, ale před jakýmikoliv svědky, kteří by o tom mohli přinést svědectví, nebo od nichž by se to, nedej bože, děti mohly dozvědět. Porušení zákazu nese s sebou vysoké materiální sankce, gtřeba i likvidační. Můj životní partner se panicky bál pronést o své bývalé ženě jakýkoliv soud, cokoliv kromě prostého konstatování ověřitelných faktů (jméno, věk, původ, povolání a tak), který by případně, i s velkou dávkou fantazie mohl měkdo intzepretovat jako kritiku. Kdyby byl, s ohledem na jeho přepečlivou snahu nevystavit se tomu riziku asi křivě, obviněn z nějaké kritiky, byl by si jistě schopen opatřit právníky, kteří by ho z toho vysekali, ale jde o zemi, kde náklady na právníky nejsou žádná paráda, ani když jste v právu. A tak tu klauzuli lidé dodržují. V Česku by to bylo potřeba jako sůl, protože vámi popsaný problém na úrovni jednotlivých párů, které se znesvářily, univerzálně řešit nejde - a je to vždy na úkor dětí. Některé páry se dohodnou a celý život to dodrží, některé ne. Znám z prostředí českých přátel i odstrašující případy, jeden aktuální. Oba rodiče velmi vzdělaní a slušní lidé, kteří se v soužití neshodli, ale společné dítě oba velmi milují. Pro otce je to dítě celým smyslem jeho života, všechno mu obětuje (a to také není dobře) ... všechno, KROMĚ připuštění, že by za rozpadem rodiny také byl nějaký podíl z jeho strany. Původně se rodiče sami dohodli na střídavé péči, ale ještě než ji stačil posvětit soud, začala jejich ega mezi sebou válčit. Žádný z nich na sobě nechce nechat ani podíl viny na rozpadu rodiny. Jakékoliv obvinění z podílu na nemožnosti soužití je bytostně uráží a v důsledku ani jeden z nich není schopen funkční dohody o dalším životě dítěte. "Otec ho životním stylem a životosprávou ničí, usiluje mu o zdraví i o život." "Nenávidí pobyt u matky, vrací se ke mně jako zraněné ptáče, i škola vám to potvrdí, vůbec u ní nechce být, už jsme museli vyhledat péči psychiatra. " Jejich dítě neskončí dobře. Ovšem pokud rodiče, obecně, nebudou vědět, že kritizování druhého rodiče, o němž se dítě může dozvědět, pomlouvání nebo štvaní, je zničí, nedokáží mnozí z nich svá ega uhlídat. Kromě toho, tady dlouhá léta nemusí být konečná. Rodiče se třeba shodou v prvních několika letech po rozvodu, třeba i s novými partnery, a vše může pár let fungovat dobře, ale když jeden z rodičů partnera nebo partnerku vymění, ten nový partner - častěji ovšem nová partnerka otce - začne proti druhému rodiči dětí štvát (v nejhorším případě začne štvát přímo děti) a oheň je znovu na střeše. Nebo až se jednou vaši synové ožení, jejich manželky se ve snaze dostat tchýni co nejdále od své nové rodiny, mohou poskytnout sluchu pomluvám vašeho bývalého muže a vy se stanete babičkou, kterou jejich maminka nepustí ke vnoučatům. Zkrátka, otázku důstojného vztahu biologických rodičů k dětem po rozpadu manželství je třeba řešit systémově. Nelze vždy nechat jen na rodičích, jestli jsou za všech životních okolností schopni považovat pomluvy a kritiku druhého biologického rodiče dětí za tabu. Jistě, stačilo by, kdyby společnost byla totálně nesmlouvavá k pomluvám jednoho biologického rodiče nezletilých dětí druhým. Ale není. Ve vašem případě je jasné, že pokud rodiče nejsou schopni se chovat k druhému s respektem a bez osočování, sociálka neměla nikdy doporučit, a soud neměl posvětit, střídavou péči. Ze západních systémů jsme převzali institut střídavé péče, ale ne mnohé nutné podmínky k tomu, aby fungovala. (Podotýkám, že odnětí dětí oběma rodičům na nějakou dobu, anebo dohled sociálky je ještě mnohem horší řešení, protože oba rodiče ještě více napudí proti tomu druhému a dětem ublíží jak odnětí nebo sociálka, tak ještě silnější nenávist mezi jejich rodiči.) Vašich kluků je mi líto a vás také. Na vašem místě bych hledala nejdřív partnerského poradce, který by posoudil, jestli vaše hodnocení situace je objektivní a není také zatíženo subjektivním pohledem a zraněným egem (ne, že bych vám nevěřila, ale tady jde z hlediska života malých kluků o příliš vážnou věc, kterou nejde posoudit na základě jednoho dopisu), a pokud ano, žádala bych o svěření dětí do vlastní péče. Situaci to úplně nevyřeší, kluci budou předmětem tátova štvaní proti vám a vašim výchovným metodám i potom, ale méně často. Vám a hlavně jim to usnadní život. (Poznámka na závěr: Nejlepší je samozřejmě nezaložit rodinu s nezodpovědným partnerem či partnerkou, nebo s někým, s nímž dlouhodobě nejsme schopni žít. Mnoho rozdílů se překonat dá, často jsou to prkotiny, a společenské klima, ve kterém začalo být normální, že když nás to doma už nevzrušuje a nebaví, nebo se na něčem neumíme shodnout, jdeme dál, i když máme společné děti, a nic se neděle, o nic nejde, život je přece krátký, musíme siu užít, také šťastnému startu dětí do života nepomáhá a neurózy a nejistota založená tím v dětech v řádech desítek procent bude v budoucnosti pro společnost problém. Pravda je, že výše popsané ujednání, kdy rodiče vědí, že pod vysokou sankcí nesmějí pomlpouvat jeden druhého, má také stinnou stránku. Možná druhý rodič má opravdu charakterové stránky nebo se věnuje jednání, před kterým varovat by mohlo být v zájmu dětí (drogy, podvody, vysoká promiskuita, vážné kriminální činy. Ale nesmíte. Musíte to nechat na tom, až si děti udělají obrázek samy na podkladech jiných než řeči druhého rodiče. Je to určitě menší zlo a z mé zkušenosti popsaný institut funguje lépe než česká realita.

Nikdy jsem nebyla v situaci jako vy,vydržela jsem to do dospělosti dětí a pak se rozvedla.Pokud by tak dopadly mé vnoučata,byla bych velmi neštastná,protože podle mého názoru dojde k poškození psychiky dětí .Obrátila bych se na vašem místě na dobrého dětského psychologa,psychiatra ,dřív než bude pozdě.Je možné že si vás oba rodiče pozve na pohovor,o tom jak se chovat jako rodič ve střídavé péči.Tak může vašeho bývalého muže přivést na to že dělá něco špatně.

Ještě dodatek na váš dotaz proč jsou muži takoví.Tipuji že vám to tu žádný nenapíše.Musel by totiž napsat že je to jeho uražená ješitnost,jeho ego neuneslo že jste se s ním rozvedla.Jistě chce pro své děti to nejlepší,ale ve výsledku stejně zvítězí ego pána tvorstva a mozek mu zatemní uražené ego,takže si neopomene rýpnout a špinit ženu co si dovolila se s NÍM rozvést.

Pravda je taková, že je to chudák. Také jsem rozvedena - nevěry a chorobná lhavost mého ex.... Střídavku jsem nepřipustila a při výchově našeho společného dítka spolupracujeme. On uznal svou chybu a já nedělám krávu. Jak to tak pozoruji, není to běžné a jsem za to ráda. I když náš vztah krachnul, dítko je v tom nevině. I když se oba snažíme, nenese to nejlépe, ale snad jednou uzná, že to bylo dost na pohodu. Myslím, že byste se měla bránit soudně. Pomluva je prostě pomluva - sežeňte důlazy, svědky a jděte do toho. Děti jsou malé - tohle jim ten parchant prostě nesmí dělat! Dožeňte ho k psychologovi - oni si s ním už poradí.....

Pokud se nic nezměnilo, soud by musel mít relevantní důkazy o pomluvách. Těžko bude dostačovat svědectví tak malých dětí. OSPOD v podstatě také účinně zasáhnout nemůže, pokud se otec po stanovenou dobu o děti řádně stará. T.č. je to prostě patová situace, nehledě na to, že děti vnímají otce pozitivně.

Střídavá péče u malých dětí je ta nejhnusnější hajzlovina na světě. Výsledkem budou naprosto rozvrácené bytosti. Když je jeden rodič sobec a psychopat, tak tomu druhému otočí život vzhůru nohama. Drží ho v kleštích přes OSPOD, neustálé udávání atd. Já jsem to viděla u známé: Ex se jí jen vysmíval, byla pro něj jen pi*a, tak ji tituloval, pochopitelně před dětmi. Ona se tak strašně bála jeho hrozeb, že jí vezme děti, že ji to stálo zdraví, a pak i život.

ilueli,to je strašné.Myslela jsem si že v době různých institucí které by v prvé řadě měly chránit děti,je něco takového nemyslitelné.Nemám s tím osobní zkušenost,nemohu tedy posuzovat.Ale mám zkušenost z minulého režimu/je mi 62let a toto se událo když jsem měla asi 12 let/,moji prarodiče se přátelili s párem lidí,kovaných komunistů.Jejich ženatý syn popíjel a dost,a jeho manželka si dovolila požádat o rozvod,našla si jiného pána.Měli dvě děti,a ti staří komunisté prohlásili že ji zničí.Byl to kolem roku 1968,někdy v těch letech.Samozřejmě měli spoustu známostí v těch nejvyšších funkcionářích,kterým stačilo zvednout telefon.Udali tu paní že si našla milence,nestará se o děti,což samozřejmě nebyla pravda,o děti se starala zatímco její manžel/její syn/se denně vracel z práce opilý.Dokázali to,že jejich dvě děti byly umístěny do dětského domova,paní se zhroutila a byla umístěna do psychiatrické léčebny,tam byla s těmi nejhoršími případy a nebyla daleko k opravdu zbláznění se.Pak se rozvedla,znovu vdala a měla syna.Tyto dvě děti zůstaly až do dospělosti v dětském domově,ač se celou dobu snažila dostat je zpět k sobě.Samozřejmě ji zavrhly a odsoudily,nestýkaly se s ní.Toto dokázali komunisté.Ovšem že se něco podobného může dít i v dnešní době,to mi hlava nebere.V dnešní době moderní střídavá péče může nadělat velmi špatného ,pokud je jeden z rodičů idiot.

K noral - zažila jsem něco lehce podobného: Podala jsem žádost o rozvod, protože můj bývalý byl alkoholik...K soudu přišel předseda ROH z jeho firmy, jinak také náš soused, který ho dost často dotáhl opilého domů. Odpůrce (jak pěkný název) samozřejmě ani nevěděl, že tam má být. A ten soudruh předseda prohlásil, že není možné, aby předseda zlaté brigády socialistické práce požíval alkohol a bylo po rozvodu. Rozvedla jsem se až o pár let později, kdy byly děti starší a za svého otce se styděly a dodnes s ním nekomunikují (cca 20 let).

pravac,ano,takových případů je jistě spousta.Každý totalitní režim je zrůdný.

Zajděte k dětskému psychologovi.

Dobry den, memu znamemu dela to stejne jeho exmanzelka a on se chova jako vy. Negeneralizujte to na muze. Mince ma vzdy dve strany. Zeny by si v dnesni dobe mely uvedomit, ze postaveni muze se v ramci vychovy ditete hodne zmenilo. Dite nepatri jen zene! Vzdy ho musi udelat dva! Kazda zena si pri rozvodu dela narok na dite, ze je jen jeji a stridava pece ne a otec se o dite neumi postarat a bla bla bla, i kdyz je otec dobry a stara se...Je to problem zen. Kdyby nemusel mit chlap strach, ze nebude moct mit dosah na sve dite a nebude ho moci vychovavat, nedelal by hlouposti.

Paní Kosmasova,tady řešíme a radíme paní konkrétní případ,pán nemá strach že nebude mít děti na dosah,má je ve střídavé péči a přesto se chová jako blb,navádí děti proti jejich mámě,a to dělá jen nevyrovnaný zakomplexovaný blb.Nedivila bych se kdyby děti nesměl vídat a jen občas,tak to by mu šlo na nervy,ale on má naprosto stejné a rovným dílem výchovné možnosti jako jeho bývalá manželka.

střídavá péče je pomsta jednoho rodiče druhému ... děti nemají domov, stěhují se sem a tam ... různé rodiny, různá pravidla, různé názory ... děti jsou mocná zbraň v rukou dospělých a většina rodičů, ať už matky nebo otcové toho těžce zneužívají ...

Jano, vydržte to. Nejenom Jana, ale i ostatní maminky a tatínci, kterým se jejich protějšky mstí přes nevinné děti. Buď si najděte sama nebo Vám na OSPODu mohou říct jméno právníka, který se zabývá rodinným právem - to je důležité, aby měl s tím rodinným právem zkušenosti. Společně s právníkem se poraďte co dělat a jak postupovat (s tím Vám neporadí OSPOD, ale jen Váš právník). Právník Vás provede celým procesem ohledně soudního řízení péče o dítě - vyplatí se Vám to. Poraďte se s advokátem, jak získat důkazy o tom, že Váš protějšek dětem ubližuje tímhle způsobem - sms,ky nebo i nahrávané hovory - (hovory s dětmi nebo i s manželem) vše konzultujte s právníkem. Soud může nařídit nebo doporučit, aby bývalí partneři navštívili rodinnou poradnu s psychologem - tam se dříve nebo později ukáže, který z rodičů je schopen a ochoten se domluvit a který ne - tento psycholog pak posílá zprávu k soudu. Tohle a mnohem víc, Vám však řekne jen advokát, který se specializuje na rodinné právo - zeptejte se na OSPODu, tam budou vědět, jaké advokáty potkávají dnes a denně u soudů ohledně péče o dítě. Ty advokáty navštivte - myslím, že první konzultační schůzka je zdarma (ale to si raději ověřte přímo u nich) a po té schůzce se pro někoho z nich rozhodněte - s kým se Vám dobře jednalo, protože s tím advokátem budete probírat citlivé věci, tak k němu musíte mít důvěru. Vydržte to a ještě dnes si zjistěte jména těch advokátů a navštivte je! Čas běží! Jde o Vaše děti - jde o Vás. Dovedu si představit co prožíváte - bohužel si to dovedu představit. A jen díky svému advokátovi mám syna (11) ve výhradní péči, ke svému tatínkovi jezdí 1x za 14 dní na víkend - nicméně se mohou vídat kdy chtějí (většinou ale tatínek nemá čas). Teď, skoro po roce, mohu říct, že se situace uklidňuje a bývalý přestal s pomluvami (alespoň s pomluvami před synem) - to vše jen díky advokátovi, který věděl co je a co není možné a jak toho docílit. Narovinu říkám, že ani OSPOD, ani soud, ani psycholog nepomohl mě ani synovi v nejtěžších chvílích - byla jsem na to sama .. pak jsem si našla advokáta a najednou se to postupně začalo měnit a přes co dříve nejel vlak, tak najednou šlo (ne hned, ne vždy, ale postupně). Držím Vám všem (i sobě) palce, aby toto "křehké" příměří vydrželo co nejdéle. Na nic nečekejte a najděte si někoho, kdo Vám s tím vším pomůže. Naše děti za to stojí. "Máma/táta drží ruku svých dětí jen chvíli ... jejich srdce navždy.".

Děti potřebují klid a pohodu. Střídavá péče jim toto dát nemůže!