Já chápu, že se teď na mou hlavu asi snese kritika, ale risknu to. Musím to totiž nějak vyventilovat. Rodiče už nemám a v kruhu mých přátel se...
Zpět na článekEva: Dcera se chce provdat za muslima
Další z magazínu
-
Tchyně mě ve společnosti zesměšňuje, protože jsem přibrala a manžel se mě nezastane, píše Míša
S tchyní máme senzační vztah a vždycky jsme si dobře rozuměly. Je to hodně aktivní a vitální...
-
Se změnou práce přišla nejen manželova rezignace na společenský život, ale také ignorace potřeb rodiny, píše Jana
Dlouho se zdálo, že s manželem máme společný náhled na život. Přáli jsme si děti, dům, určité...
-
Kvůli léčiteli jsem přišla o všechny úspory, i o manžela, píše Jana
Už od patnácti let mi lékaři taktně naznačovali, že jednou budu mít problémy s otěhotněním. Mám...
-
Žena přišla o práci a začala pít! Teď je z ní regulérní alkoholička a odmítá odbornou pomoc, píše Ivan
S mou ženou jsme spolu pořádnou řádku let. Vychovali jsme tři děti, které dnes žijí své životy mimo...
Nejčtenější články
- Astrologie a přírůstek na váze: Které znamení má stravu pod kontrolou?
- Vaše špatné vlastnosti podle znamení: Blíženec umí být chladný, Rak se moc prožívá a Štír neumí odpouštět
- Africký horoskop: Odhalte hluboká tajemství vašeho znamení podle starodávných tradic, které do vás vidí
- Listopadový horoskop: Býci mohou přenastavit hodnoty, Raci se zaměří na svůj vnitřní svět a Berani si zafilozofují
- Znamení horoskopu a intimita: Proč je Štír považován za nejintimnější znamení a Ryby za obětavé milence
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Tento příběh není ojedinělý a už se to samé několikrát stalo. Dotyčná se provdala a odletěla s milovaným do domovské země. Tam jí byl sebrán pas a musela dřít jako otrokyně. Nakonec to mělo šťastný konec, po několika letech se jí podařilo utéci i s dětmi. Tuší vůbec, že její muž může mít legálně až 4 ženy najednou? Je hloupé, že muži z čech už naše ženy nelákají. Je to asi výsledek vymývání mozků mladých multikulturní propagandou. Říká se komu není rady - tomu není pomoci. Třeba bude spokojená když bude chodit trvale v burce.
Kdyz ptacka lapaji, pekne mu zpivaji. Tyto pribehy jsou bohutel jako pres kopirak. Jelikoz neziji trvale v CR, mam vetsi moznost videt, jak funguji cesko- egyptske, esko- turecke, hojne svazky slovensko- turecke. Narazi to vetsinou na rozlisne zvyky a nabozenstvi. Deti jsou potom v 99% take muslimy, chlapcum je delana obrizka. Zena, je vetsinou potom doma s detmi.Na vanocni svatky a darky detem potom zapomente.. Nemuze byt jina, jinak se ostatni muzi jejimu v komunite vysmivaji. Muze se stat, ze bude i treti zenou. Musi mit zajisteny standart, jako prvni a druha manzelka....Chapu, ze v CR tito muzi pusobi exoticky, na zacatku vztahu to muze fungovat. Pozdeji bude muset prejit na islam take...Pokud se ji narodi dcera, bude mit domluveny snatek v pozdejsim veku..Zda se Vam to jako utopie? Neni, je to realita, a to 130km vzdalena od Brna......
Znám ve svém okolí velice příjemnou a milou mladou ženu, která během studií několik let chodila i společně žila s Palestincem. Dnes pracuje na významné pozici, je finančně velmi dobře zabezpečená, s vlastním bytem, ale od dob studií žádnou známost neměla. Náhodou jsem si vyslechla rozhovor několika mladíků - proč ta Jana nikoho nemá, když je tak fajn holka? No to snad nemyslíš vážně! Kdo by si dotáhl do baráku arabskou k@rvu?
Když se ženská zamiluje, vypíná myšlení a zapíná hormony (pro mě jako chlapa nepochopitelné a znechucující). Do pěti let se k Vám dcera vrátí - zbitá, ponížená a plná slz, lítosti a procitnutí. A bude litovat, že vás neposlechla. Při troše štěstí se to obejde bez dětí. Taková je muslimská ideologie.
V Anglicky mluvících zemích existuje pojem MMID (my Mohammad is Different) což znamená co říká taková dívka - Můj Mohamed je přece jiný, tzn že slyšela 1 000 000 příběhů které začínají stejně. Muslim ji sbalil vše jako pohádka cítila se jako princezna pak se vzali a pak změna najednou je otrokyní, (v islámu je povoleno ženu bít a je to i v koránu tak se tím řídí) Je to peklo. Ať holka veme nohy na ramena dokud může. Doporučené čtení je Bez Dcerky neodejdu , Muslimské peklo, Muslimská pomsta. (měli by být k půjčení ve vaší městské knihovně) Mimochodem v islámu (i v němecu i u nás) je běžná a prováděná vražda ze cti, když taková manželka uteče od manžela má právo kterýkoli rodinný příslušník jí zavraždit.
Silně doporučuji brát vážně příspěvek stewieho wondera přede mnou. Doplním ještě dva aspekty. 1. Nezatraťte ji! Pokuste se udělat vše pro to, abyste ji svými argumenty neztratila, i když ztratila hlavu, hluboce své rodiče zraňuje, dost možná si zničí život a možná hodně, hodně zkomplikuje život i vám. Zkuste ji nezatratit, aby se měla ke komu vrátit, aby se měla o koho opřít. 2. Pokuste se přesvědčit ji, aby zůstala v Česku, anebo aspoň v západní Evropě. Přeji hodně sil. Měli jsme kdysi asistentku, které se stalo to, co vám. Ona byla vzhledově nenápadná a při těle, on byl nejpohlednější frajer daleko široko. Ona středoškolačka, on v Česku studoval vysokou. Pro ni pohádka, "o tak krásném klukovi nikdy dokonce ani nesnila", říkala. Dokud žil v Česku, choval se zdvořile, dokonce dvorněji než jeho čeští vrstevníci. Potřeboval ji jako můstek k domácímu prostředí. Její rodiče byli zoufalí. Učinili všechny racionální i citové pokusy ji přesvědčit, aby si ho nebrala. Nebylo to nic platné. Byla dospělá, samostatná, odsthovala se od rodičů, vzala si ho, ani je na svatbu nepozvala. Už s nimi nepromluvila. Narodil se jim syn, její rodiče se to dozvěděli jen z druhé roky. Když byly synovi asi dva roky, její muž zavelel, že se stěhují. Byl Tunisan, "tam je uzákoněná monogamie", utěšovala se ona, žádné jiné problémy si nepřipouštěla. Odstěhovali se. nebydleli ve městě, ale někde v nějaké vsi. Jí, jako ženu, hned nastěhoval do domu žen, kde byla s ostatními členkami jejich široké rodiny. Občas ho vídala a syna dostávala s ostatními ženami na péči a na hlídání, ale protože byl kluk a muslim, měl povoleno všechno, ona nic. V nepřítomnosti otce zastupoval hlavu rodiny (i ve čtyřech letech), ona a ostatní ženy ho musely poslouchat. V domě žen žily snad dokonce s kozami pod jednou střechou. Neměla tam vůbec nic ze svého bývalého života. Po pár letech se jí podařilo utéci do hlavního města, dostat se na ambasádu, požádat o náhradní pas a vrátit se do Česka. Bez dětí. Jak se vyvíjel její příběh dál, vím jen zpočátku, hodně se stranila lidí, kteří ji znali, když ještě měla růžové brýle, včetně rodičů. Asi se ale už nikdy necítila v bezpečí: žena, která utekla svému manželovi, znectila rodinu. /řišla také o své děti, i když ještě vím, že se o ně snažila bojovat. Nemohla se také rozvést, takže podle zákona, její další děti by byly považovány za děti jejího tuniského manžela. Můj otec nějakou dobu v jedné z muslimských zemí učil na vysoké škole. Věděl, že v okolí je několik Češek a Slovenek, které si vzali tamní muže. Žily ale tak jako naše výše popsaná bývalá kolegyně a nechtěly se se svými krajany stýkat. Jedna vzkázala, že se zkrátka stydí za to, co očekávaly, a že už na svůj život rezignovaly. Jsou ale i šťastné případy. Blanka Matragi si vzala Libanonce a je s ním asi celá léta spokojená (co udělala se sebou, za to on asi nemůže. O Vánocích jsme je potkaly na Pražském hradě, ona vypadá tak děsivě, že se i davy cizinců rozestupovaly a otáčely. On vypadá jako příjemný a sympatický muž. A vedli se za ruku.) Rodičovské páry obou hereček Issových. A další, i mezi známými osobnostmi jich najdeme dost. Nemusí to dopadnout špatně, ale riziko je velké a základem je, že se nepřestěhuje do žádné z muslimských zemí.
Omlouvám se za hrubku: ... které si vzaly tamní mjuže.
Dobrý den, naprosto chápu Vaše obavy, přestože jsem vlastně na druhé straně. Můj partner je Ind a pochází z muslimsko-křesťanského prostředí. Je to těžké, pokud je člověk slepě zamilovaný. Můj názor obecně na celou tuhle problematiku je - nejdůležitější věcí je poznat partnera v jeho přirozeném prostředí, poznat zemi, ve které žije, a to ne jen jako turista. Je důležité, aby člověk v dané zemi aspoň chvíli žil a žil pokud možno mezi místními anebo aspoň tak moc, jak je to jen možné. V těchto vztazích je obecně potřeba používat rozum více než jsme tomu my "zápaďáci" v lásce zvyklí. Pokud je Vaše dcera schopná aspoň trochu naslouchat, snažte se jí dát najevo podporu (když jí budete odrazovat, bude její odhodlání jen sílit, už i proto, že jí bude odrazovat většina a bude se setkávat s častým nepochopením). Život s člověkem z jiné kultury je neskutečně náročný, a to i v případě, že se ti dva milují, jsou schopní komunikovat a navzájem respektovat své odlišnosti. To jsou věci, které si lidé často neuvědomují, o to méně pokud kulturu toho druhého neznají. Zkuste si tedy získat její důvěru, projevte zájem o její vztah, o kulturu jejího milého (což pomůže i vám, čím více informací budete mít, tím klidnější budete) a věřím, že pak dcera bude otevřenější některým Vašim radám, pohledům. Vím sama ze své zkušenosti, že pokud mi lidé začnou "kázat" a radit a sami nemají ani ponětí o (v mém případě) indické kultuře, kromě toho, co někde zaslechli, nemám zájem se s nimi bavit. Když ale vidím zájem, snahu o pochopení, je to něco jiného. Hodně štěstí Vám i Vaší dceři
Vaše obavy jsou postavené na rozumném základě, ale jak jste psala, dcera je už dospělá a zamilovaná až po uši. Nemá cenu jí odrazovat nebo něco vymlouvat, tím spíš se zatvrdí v názoru, že toho mladíka chce za každou cenu - Lalli má pravdu. Bohužel nezbývá než doufat.
bohužel i já se obávám, že tohle dopadne špatně... měla byste ji přečíst pár úryvků z koránu, jak islám dovoluje bít ženy, že ženy mají dle islámu jen poloviční hodnotu, že islám toleruje mnohoženství, otroctví, také pedofilii protože všichni muslimové musejí následovat proroka, který si vzal aišu když jí bylo 6 a sex s ní měl když jí bylo 9let, že děti od 7 let patří otci, že ho bude muset ve všem poslouchat, jinak bude zle, začne ji být atd....všichni muslimové sice nejsou stejní ale islám je stejný a korán je neměnný a tito jsou v tom vychováváni, v nadřazenosti ostatním náboženstvím a národům a podle toho se také chovají a obáváte se o ní správně ale bohužel tyto zkušenosti zřejmě vaše dcera bude potřebovat, pak sama za vámi přijde s tím, že jste měla ve všem pravdu...přeji hodně štěstí
Dobrý den, Asselamu aleykum, každý kdo pomůže ke svatbě nějakému páru, bude mít u Alláha odměnu. Muslimští muži mají alespoň narozdíl od Čechů jasnou představu životního svazku - manželství, soužití mimo manželství je totiž haram, a češky jakožto tradicionalistky na to, že budou provdány velice rády slyší, je to snem každé ženy. Díky Bohu. Nastudujte si, jaké jsou práva a povinnosti jednotlivých aktérů v manželství, inšaAllah bude mít dcera požehnané manželství. Jedna z povinností manžela je dát nevěstě věno - mahr, nejméně v hodnotě 4g zlata , více samozřejmě lépe pro vaši dceru (auto, byt, kuchyni) , tento mahr bude její, tím pojistíte Vaši dceru, že ji bude manžel věrný a mít ji v úctě i po svatbě. Je to běžný zvyk a je to dle zvyklostí. Doporučuji se obrátit na náboženské autority manžela. (Mešitu, imáma). Mahr se ujednává s otcem dcery, pokud není tak bratrem. Je to důležité, ženich uvidí autoritu a bude více respektovat vaši rodinu. Nechť Bůh požehná tomuto svazku. Wasselamu aleykum. Jusuf.
Na konci článku píšete, že vám ho ještě nepředstavila.. kde jste ted vzala všechny ty informace o tom, jaký tedy je a jaká je to hrůza, když o něm vlastně nic nevíte? Nedostatek porozumění a tolerance Vaši dceru nepožene z jeho náruče k vám, ale spíše opačně..Vaše představy a Vaše názory byste měly s dcerou společně probrat, ale stejně tak byste si měla bez předsudků vyslechnout svou dceru a poznat jejího vyvoleného. To je můj názor..
Milá Evo, bojím se, že dcera neposlechne varování, bude si myslet, že jejich láska je věčná. Ale i ta jednou vyprchá. Je velmi mladá, nemá zkušenosti. I přesto jí přeji a držím palce, ať se rozhodne jak-koliv.
Me dve svagrove jsou provdane za muslimy. Jedna provdana 10 let za Marocana a zije s nim v Hong Kongu, kde on pracuje ve financnictvi. Druha je s Tunisanem pres 15 let a zije s nim doma ve sve zemi v Anglii a obe maji dve deti. Nejsou to zadne odstrasujici pripady, ziji vcelku prumerne, chlapi samozrejme vanoce neslavi, ale holky s rodinami ano. Proste se svagrove sejdou spolu a se svou mamkou a udelaji detem vanoce jako by to delali normalne. Oba muslimove jsou vcelku normalni. Mohammed je sice trochu zvlastni, moc se sve zene nevenuje a travi dost casu v praci, s prateli ci rodinou, moji svagrove to ale vcelku vyhovuje, diky dobre financni situaci muze casto cestovat za svou rodinou do Anglie, i za svym konickem (tancuje salsu a jezdi na setkani po celem svete). Mohammed ji v nicem nebrani. Ten Tunisan zije vedle nas v baraku, sve deti i manzelku miluje a holt se musel prizpusobit, protoze zije v baraku i se svou tchyni, ktera je sama velmi dominantni osoba :-) Ani jeden z tech vztahu neni vylozene pohadkovy, oba obcas maji "krizi", ale ani se nedeje nic hrozneho. Obe svagrove navstevuji rozsirene rodiny v Maroku a v Tunisu, s temi rodinami vychazeji hezky. Holky nejsou nucene prejit na islam, obe jsou ateistky. Ja sama jsem provdana pres 10 let za Anglicana, naprosteho ateistu, a ziji s nim v Anglii a musim rict, ze presto, ze jsou nase kultury teoreticky blizsi, take citim ten kulturni rozdil. On je dost konzervativni Brit, o moji vlastni kulturu neprojevuje zajem, do Cech se mnou a nasi dcerou nejezdi, na Cesky film se nepodiva atd.... (na zacatku vztahu to samozrejme ale vypadalo jinak). Kdyz tak na to koukam, ten Marocan a Tunisan jsou vlastne vice otevreni jine kulture, nez muj manzel. Manzel je hodny muz, ma nas rad, ale ten rozdil ve vychove, kulture dost pocituji. No zadne odstrasujici pripady to nejsou, jen takove prumerne, ani pohadkove ani hororove pripady. Vsechny tri nase manzelstvi maji sva pozitiva i negativa. Tak snad ani vztah vasi dcery nebude tragicky. Vase obavy naprosto chapu, vztahy s partnery z jine kultury urcite prinaseji sva uskali, ale ne vsechny ztroskotaji. Drzim pesti, aby vztah vasi dcery byl ten pozitivnejsi pripad. V kazdem pripade ale pri sve dceri stujte, aby se vzdy mela kam vratit. At uz ze vztahu s muslimem nebo treba s Cechem. Preji vam hodne stesti.
Dcera se provdala za muslima před cca 11 lety. Je šťasná, mají tři krásné děti, já si nemám též na co stěžovat, snad jen na to, že žijí daleko a nevidíme se tak často jak bych si přála.
V anglickém jazyce existuje už ustálená zkratka - neber si muslima či my jsme ti to říkali. Něco v tomto kontextu, jen teď přesně nevím jaká. Jak psal už jeden diskutující, tyto příběhy jsou jak přes kopírák. Zbytečné cokoliv psát. Můj názor,vycházející ze statistiky,že zmíněné "pozitivní" svazky v diskuzi,tvoří jen promile procenta, zbytek jsou odstrašující případy. Jestli mohu dát paní Evě radu, tak navrhují, nevytvářejte si bezmocné pole,pouze domlouváním dceři a varováním,jak takové "vztahy" končí. Ale jděte do toho na plnou páru, Absolutní zájem o jejich vztah / nenucený, opravdový, šťastný, touhu seznámit se s jejím partnerem, touhu seznámit se s jejími rodiči, klidně letět i s dcerou, po Evropě je to pár korun,prostě výlet na týden,dva, a když ji budete po boku, v prostředí jeho rodiny a jejího partnera,dcera možná prozře sama, podívat se jak denně žijí tito jedinci v jejich prostředí, a Vy nemáte žádné koníčky,nepracujete,jen do mešity? Odděleně ? Jednou týdně ? a co mezi tím ? Zavřený doma ? Vaříte manžílkům ? Ať to vidí, na vlastní oči. A uvidíte sama, jak jí to dá, a to prozření může být hodně rychlé.
citace z koránu:"Muži zaujímají postavení nad ženami proto,že bůh dal přednost jedněm z vás před ostatními,a proto,že muži dávají z majetků svých/ženám/. A ctnostné ženy jsou pokorné a oddány a střeží skryté kvůli tomu co bůh nařídil střežit. A ty,jejichž neposlušnosti se obáváme.varujte a vykažte jim místo na spaní a bijte je!!" Myslím si že pokud někdo je normální a rozumí psanému textu,už jen tato velmi malá část citace z koránu ho přesvědčí o tom že spojit svůj život s člověkem muslimského vyznání,je cesta do pekel.
Doporučuji zhlédnout na YouTube "Co si říkají muslimové .když jsou mezi sebou".K tomu není třeba komentáře.
Z příspěvku vyplývá, že pisatelka osobně dceřina partnera neviděla. Neznámé nahání hrůzu. U i proto, jaká péče se v muslimských zemích věnuje lidem před svatbou, co všechno se musí domluvit, zorganizovat, si myslím, že by se oba "snoubenci" měli hlavně spolu přijít mamince představit. A odpovědět jí na všecko, co ji trápí. U nás jsou přece šťastná i nešťastná manželství. Lidé jsou na světě v podstatě všichni stejní, mají rádi svou rodinu, příbuzné. Takže si myslím, že je to sice riziko, ale ne zaručený neúspěch. Čím víc informací o něm a jeho rodině, tím víc je možné, že obavy pominou. A dcera, když nebude muset překonávat matčin odpor, se může spíš na toho svého dívat objektivně. Když překračuje zákaz, chytne syndrom Romea a Julie a je vymalováno.
orinko,v tomto případě má matka oprávněné obavy především z toho že dceřin nápadník je muslim.Lidé na světě jsou v podstatě stejní,ale nemají stejné smýšlení co se týká náboženství,a to jak známo v muslimském světě hraje prvořadou roli,je nadřazeno před vše ostatní v životě a řídí život muslimů od narození až do smrti.
O muslimech u nás máme pouze negativní zprávy. Islámský stát to zavařil jim všem, i těm mírumilovným. Je jasné, že jde o jinou kulturu. Ale Boha uctíváme stejně, my i oni - jen ten jejich se nazývá jinak. Ježíše znají taky, ale nevěří ve vzkříšení, to je rozdíl. Pro některé ženy je nemyslitelné, aby za ně rozhodoval manžel. Věřím ale, že pokud je manžel milující a zodpovědný, žena submisivní povahy, pak jim to může klapat. Tak jako u nás - některá touží být ženou v domácnosti, starat se o ni a o děti, některá nechce ani slyšet a své kariéry by se nevzdala. Takže záleží výhradně na tom, jaké cíle ti lidé mají a jak si společnou budoucnost představují. V bezpečné zemi nemusí být takový svazek předem předurčen ke krachu. Jen by se měly rodiny vzájemně poznat, tak - jako je i u nás.
Doporučuji přečíst (dceři) knihy "Muslimské peklo - Skutečný příběh české ženy a její dcerky" a pokračování "Muslimská pomsta" - podle skutečné události píše česká žena, která to prožila, případně podobné od polské autorky "Arabská žena". U obou autorek je v knihách krásně popsaná jejich odlišná kultura, to co tam znamená muž a co žena (nic). Vás strach je zcela oprávněný, bohužel.
No tak na vás je vidět že nemáte o ničem ani ponětí.Pokud vidíte rozdíl jen v tom že se jejich bůh nazývá jinak,tak to máte hodně zjednodušený pohled.Není jiný islám,je jen jeden.Něco si o tom přečtěte.
Tak půl roku na to poznat jakéhokoli člověka je nesmírně krátká doba ..... To se přetvařuje a své chyby skrývá skoro každý :D Zeptala bych se jí o co příjde, když se svatbou počká .... At si ho prověří, at ho pozná a pak at se rozhodne jestli za to ten muslim stojí .... Pokud zjistí že islám zastává do takové míry že mu příjde normální někoho být, že si z ní udělá služku ap. tak na něj sama hodí bobka pokud tedy není masochystka a podobně smýšlející :D Pokud to bude normální, moudrý a chytrý člověk který nemá pokřivené vnímání islámem pak at si ho vezme ..... Také asi bohužel záleží na tom o jakého muslima se jedná. Je to někdo kdo žil a vyrůstal pouze v muslimském světě, komunitě a nebo někdo kdo měl možnost být a vyrůstat i v jiném prostředí? Je to muslim, který měl možnost slyšet že být ženu není až tak úplně normální a nebo slýchával pouze to? Jak ho vychovávali jeho rodiče? A vliv na něj měla jen muslimská společnost nebo i jiná a v jaké míře? Jaké názory ten člověk má? Co zastává? Já vím, radit je těžké, obvzlášt pokud člověk není ochoten toho druhého poznat a ,,prověřit si" ho ..... Blbé je, že arabové nikdy neperou své rodinné špinavé prádlo na veřejnosti a tou veřejností už myslí i příbuzné; takže asi zjistit co se děje v klasické muslimské rodině jen tak, ani kamarádi nezjistí, protože oni musejí být štastná rodinka i pro kamarády a rodiče .... No ted záleží na tom jaký člověk to je a na jejím rozumu! Já přeji jen at má hodně rozumu! Jana
Tak půl roku na to poznat jakéhokoli člověka je nesmírně krátká doba ..... To se přetvařuje a své chyby skrývá skoro každý :D Zeptala bych se jí o co příjde, když se svatbou počká .... At si ho prověří, at ho pozná a pak at se rozhodne jestli za to ten muslim stojí .... Pokud zjistí že islám zastává do takové míry že mu příjde normální někoho být, že si z ní udělá služku ap. tak na něj sama hodí bobka pokud tedy není masochystka a podobně smýšlející :D Pokud to bude normální, moudrý a chytrý člověk který nemá pokřivené vnímání islámem pak at si ho vezme ..... Také asi bohužel záleží na tom o jakého muslima se jedná. Je to někdo kdo žil a vyrůstal pouze v muslimském světě, komunitě a nebo někdo kdo měl možnost být a vyrůstat i v jiném prostředí? Je to muslim, který měl možnost slyšet že být ženu není až tak úplně normální a nebo slýchával pouze to? Jak ho vychovávali jeho rodiče? A vliv na něj měla jen muslimská společnost nebo i jiná a v jaké míře? Jaké názory ten člověk má? Co zastává? Já vím, radit je těžké, obvzlášt pokud člověk není ochoten toho druhého poznat a ,,prověřit si" ho ..... Blbé je, že arabové nikdy neperou své rodinné špinavé prádlo na veřejnosti a tou veřejností už myslí i příbuzné; takže asi zjistit co se děje v klasické muslimské rodině jen tak, ani kamarádi nezjistí, protože oni musejí být štastná rodinka i pro kamarády a rodiče .... No ted záleží na tom jaký člověk to je a na jejím rozumu! Já přeji jen at má hodně rozumu! Jana
Dobrý den paní Evo, netlačte na dceru, ale snažte si s ní o všem rozumně popovídat a probrat, a když to nepomůže poprvé, zkuste podruhé. Nechejte ji, ať vám vysvětlí, proč si ho chce brát. Já byla za muslima vdaná 9 let a můžu vám říct, že tohle byla moje nejhorší životní zkušenost, na druhou stranu, byla to zkušenost, kterou už bych nikdy opakovat nechtěla. Naštěstí jsme spolu neměli děti. A stejně tak, jako ten přítel vaší dcery, i ten můj na začátku sliboval, jaký spolu budeme mít skvělý život. On studoval, já pracovala, tudíž jsem ho další 4 roky musela živit na škole. Když začal pracovat,místo, aby mi to trochu kompenzoval, začal posílat peníze domů rodině, tedy jen matce. O staré rodiče se starají děti a on byl jedináček. Pak začal pít, nejdříve tajně, pak i veřejně, byl agresivní a začal mě mlátit. Nakonec to skončilo tím, že se mnou jednou praštil o zem tak, že mi vyhřezla krční ploténka a já musela na operaci, abych neochrnula. Tím pro mě celý vztah skončil a jsem za to hrozně ráda. V současné době žiji ve Švýcarsku, manžel je švýcar, mentalita je také jiná, než mají češi, ale pořád bližší. Jestli vaší dceři už teď slibuje hory doly, ať počká, co přijde po svatbě. Je docela možné, že mu jde jen o to, aby sňatkem získal občanství a až ho dostane, pak se projeví jeho pravá povaha. Držím vám pěsti, ať se vám ji povede přesvědčit, pokud ne, bude to její rozhodnutí, za které si musí sama zodpovídat. Mějte se hezky, R.
S těma citacema z koránu bych to neviděl až tak horké, doplním jednu (z mnoha) citací z Bible: Genesis 3:16 Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Vždycky se najdou blázni, co ty kníźky berou doslova, nebo se upnou k nějakým pasážím, ale stejně jako i přes tyto věty je většina řadových křesťanů docela slušných, je tomu tak i u muslimů. A teď k celé problematice. Pro rodiče je vždy těžké, když se dítě stěhuje zcela z jeho dosahu a do potencionálního nebezpečí. Důležité je ale dítě neztratit. I pokud dělá chybu, tak je třeba mu dát najevo pochopení, snažit se poznat jeho pohled a udělat si o věci obrázek. Ve chvíli, kdy jste jejího partnera nikdy v životě neviděla, kdežto ona ho zná a miluje, tak nemáte žádné právo ho v jejich očích schazovat a rozmlouvat jí to. Dejte ji najevo lásku, že jste šťastná, že se zamilovala a že chcete jejího vyvoleného poznat. Poznejte ho, buďte milá a otevřená a potom, pokud ucítíte pro dceru nějakou hrozbu, s ní o tom hovořte. Ale vždy vlídně, dcera je samostatná bytost a jakkoli se o ní bojíte, má právo na své chyby. Chápu, že je to těžké, ale tvrdě odmítavím přístupem rodiče způsobují právě to, že se od nich děti odtáhnou a pak s nimi ani nechtějí komunikovat, když jsou šťastné, nebo se nevrátí pro pomoc, když udělají špatou zkušenost. Pokud jde o jinou kulturu a velkou vzdálenost, je to vždy hrozba a nemusí to být muslim. Znám slečnu, co se vdala do británie, neuměla dobře anglicky a skončila tím, že žila se svým finančně zaopatřeným manželem v domě a nedělala nic - nechodila do práce, nenašla si v místě žádné kamarády, prostě měla jen dům a manžela a jendou za dlouho jela na chvíli do ČR. Taky nic moc a to je to kultura poměrně blízká. Naproti tomu spousta žen je ve sňatku s muslimem šťastné, ať už ve variantě, kdy je chlap tolerantní a žena má svou volnost, jinou víru a vše funguje normálně, nebo i v případě, kdy ji vyhovuje jejich tradiční model, kdy žena má se ženami svůj svět a muž s muži svůj, chodí třeba i zahalená a je ráda, že ji chlapi neočumují a že se sama nemusí bát, že by se ten její díval po jiných. Každopádně, v těchto rodinných neschodách je důležité neztratit ten vzájemný vztah - Váš s dcerou. Ať už to dopadne "dobře" nebo "špatně" s tím chlape, důležité je, abyste spolu hezky vycházely. Zkuste ho poznat bez předsudků a teprve potom si udělat názor, který s dcerou můžete probrat (povídat si, ne ji svůj názor vyděšeně vnucovat). Připravte se, že vás dcera možná zaskočí tím, že opravdu CHCE něco, co Vám připadá nemyslitelné a čím máte pocit, že si zničí život. Tím myslím například, že by Vám oproti očekávání neřekla, že spolku budou žít po evropsku, ale že ona chce chodit zahalená a chce být jedna ze tří žen. I to je třeba pŕípadně respektovat. Protože pokud spolu zůstanou a bude šťastná, tak s dcerou určitě chcete udržovat častý kontakt a mít hezký vztah - je vidět, že vám na ni moc záleží. A pokud to dopadne špatně, naopak chcete, aby Vás požádala o pomoc a za Vámi šla pak pro útěchu. Každopádně v této fázi bych si z toho nedělal hlavu. Zatím o něm nevíte opravdu nic - kde a jak žije, kde a jak chce žít, v čem vyrůstal, .... Navíc, teď je nadšená a chce se vdávat, ale svatbu ještě neplánují, uplyne mnoho vody a mnoho věcí se může změnit. Zatím o nic zásadního nejde.
Morx: Velmi moudrý příspěvek, souhlasím s každým slovem.
Také jsem vyrůstala s matkou bez otce a zamilovala se do muslima. Nyní jsme svoji a šťastní zhruba 5 let. Jsem vděčná za to, že i když má matka měla výhrady, tak ho nejprve poznala a pak soudila. Před svatbou se to neobešlo z její strany bez paniky, ale dnes už je vše v klidu. Paradoxně větší problém s tím měla jeho rodina, než moje. Každý člověk je jiný. Hodně záleží také na kultuře (islám z postsovětských zemí je přeci jen trochu jiný než v Arábii nebo Africe). Třeba můj manžel je muslim asi jako já křesťan - věří si sám pro sebe a nějaké modlení a tradice neřeší. Doporučuji nepropadat tzv. konfirmačnímu zkreslení a rasizmu, to Vás od dcery jen vzdálí. Zkuste k tomu přistupovat otevřeně, poznat ho a teprve pak vyhodnotit možné hrozby. Když Vaši otevřenost uvidí dcera, sama se Vám také více otevře a bude ochotnější naslouchat. Je to lepší než ji od sebe slepě odhánět do jeho náruče neustálou kritikou a panikou, bude mít tendenci neustále ho bránit a sama neuvidí možná nebezpečí. Může to dopadnout špatně, může to dopadnout dobře. Vždy je to 50:50, bez ohledu na náboženství lidí. Hodně štěstí! PS.: Pokud bude trvat na svatbě, ať určitě nejprve jede do jeho země a pozná vztahy v jeho rodině, to ji hodně ukáže.
A tak jí to dopřejme,at se holka klidně vdá.Matka stejně nic nezmůže,dcera se stejně zařídí po svém,povolení matky nepotřebuje..........Každý svého štěstí strůjce.
Kdo chce kam , pomožme mu tam!
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.