Snad každý rodič se setkal s přáním svého potomka mít zvířecího mazlíčka. Přes pejsky, kočičky, koně, papoušky, králíčky, křečky až po třeba...
Zpět na článekMilý Ježíšku, moc si přeji zvířátko …
Další z magazínu
-
Výzdoba silvestrovského stolu na poslední chvíli: Vytěžte vánoční dekorace a hrajte si s barvami
Silvestr někoho nechává naprosto chladným a do postele klidně odchází ještě před půlnocí....
-
Úspora vody v domácnosti: Pomohou i zdánlivé drobnosti
Cena vodného a stočného se od 1. ledna 2025 zvýší o necelých pět procent. Proč ale zbytečně...
-
Zaplňte skleník rostlinami i přes zimu: Odolné zimní odrůdy jsou základ úspěchu
Váš skleník nemusí po hlavní sezóně zůstat prázdný a opuštěný. Zkuste ho...
-
Zahradní kalendář: V lednu zkontrolujte dřeviny a začněte si plánovat výsev či výsadbu rostlin
Lednové úkoly zahrnují zejména péči o stromy , plánování výsevu či...
Nejčtenější články
- O svaté Barboře, ležívá sníh na dvoře. Jaké tradice se vážou k tomuto svátku
- Dopis Ježíškovi není nákupní seznam. Jak reagovat na nenaplněné představy, vysvětluje psycholožka
- Lidové zvyky a pranostiky spojené se svátkem svaté Lucie
- Svatomikulášská tradice. Jaké pověsti jsou s tímto svátkem spojené
- Mikulášské obchůzky: Přehnané strašení čertem může v dětech vyvolat dlouhodobé trauma
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Znala jsem slečnu, která měla doma krásného chlupatého králíka. Už nevím, jak se ta rasa jmenovala. Ale byl to mazlík rozmazlený, na záchod chodil do rohu v místnosti a měl k dispozici celý pokoj.
Já jsem si jako dítě nikdy zvířátko přát nemusela, protože jsme doma vždycky nějaké měli. Kam moje paměť sahá, vždycky jsme měli pejska. S tím prvním jsem focená jako mimino a umřel, když mi bylo 15, to jsem poprvý poznala, jak moc to bolí, když odejde zvířecí kamarád. Měli jsme i králíčka, ale asi ne moc dlouho, na něj si nějak nevzpomínám, jenom vím, že byl. Zvíře je velká zodpovědnost, ale taky obrovský přínost pro děti. Musí ale opravdu vědět, jak s ním zacházet.
Taky jsme vždy měli doma nějaký zvířátka. Chceme pejska si pořídit:-).
Jarko, tak se potom pochlub, až ho budete mít.
Milý Ježíšku, moc si přeji zvířátko …ano a hlavně tu chovatelskou zodpovědnost k tomu. Po vánocích a prázdninách jsou potom narvané útulky a v horším případě zvíře vyhozeno někde v lese nebo na vesnici.
ohnivazenaMagdalena - přesně tak, v tom musí mít každej jasno dřív, než si to zvíře pořídí. Nikdy nepochopím, že někdo může dát pryč živou bytost, když už je jednou jeho. Přece každý zvíře má duši a je vnímavější kolikrát víc než lidi.
Mášapáša: Bohužel pro mnoho lidí je zvíře stále věc. Čili se k němu tak chovají. Že potřebuje jídlo, že má žízeň, cítí chlad....to snad nechápou. je to smutné.
ohnivazenaMagdalena - a proto taky mám radši zvířata než spoustu lidí.
Jak jsem dnes šla z práce, tak jsem potkala takovýho výrostka. Ječel na psa sprostě. Jenže to byl takový typ, že nic neřeknete, aspoň já ne. Máte strach, že nadá i vám. Nebo něco horšího.
Mášapáša:to víš, že se pochlubím. Moc ráda. Až příští rok:-).
Jarko, vždycky když něco takovýho vidím (třeba ženská jak rve pejska z trolejbusu, divže ho neuškrtí a ještě na něj řve), tak se ve mně vaří krev. A protože tuhle personu vídám dost často, tak jednou mi už ruply nervy a řekla jsem jí, že ten pes asi neví, kdy má vystoupit, když paní vstane až ve chvíli, kdy se otevřou dveře. Odpověď - starej se vo sebe, kurvo jedna! No, tak asi tak, mohla jsem být ráda, že mi jednu nevrazila. Toho psa je mi neskutečně líto, protože on ji má ještě asi za to všechno i rád a neví, že jinde by se měl úplně jinak. Na tvýho pejska se budu těšit už teď ;o)
Fakt je nejlepší být ticho a nevšímat si. Já to taky nemám ráda. Špatné chování. Ta němá tvář nemůže za to, že se její páníček blbě vyspal. Já ale raději nereaguju, nemůžu vědět, jestli třeba nemá v kapsy nůž.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.