Dobrý den.Potřebuji vysvětlit chování svého přítele.jsme spolu rok,ale neřekl mi ještě jménem,ani že mě má rád.nebydlíme spolu.jinak je hodný a pozorný.děkuji.

Bohužel, právě tohle znám z vlastní zkušenosti a prožívám to právě nyní. Píše si a seznamuje se se ženami na internetu, vyměňuje si i telefonní čísla a hovoří i s nimi. to všechno jsem měla možnost vidět a přečíst si na vlastní oči v počítači. Ale stále tvrdí, že to není pravda, že to píše jeho kolega z práce a že to na mě nastražil, protože jsem prý žárlivá. Lže mi do očí a přesvědčuje mě, že on má pravdu. Jsme spolu 1,5 roku a stále neznám jeho rodinu. Přesvědčuje mě, že na mě myslí kudy chodí, ale já mu už všechno nevěřím. Jenomže ho mám stále ráda. Přirom rozum říká - uteč, lže ti teď a bude lhát vždycky. Netelefonuje přede mnou a když mu nějaká zavolá tak to típne a do telefonu volá "Haló". Nejsem slepá ani hluchá a vidím jak to hraje. Nechci být sama, a tak čekám,že ho to přestane bavit, ale trápí mě to moc. Chtěla bych normální poctivý vztah.

Dobrý den, jsme s manželem 6 let. Poslední dobou se často zmiňuje o někom třetím (tedy nějakou slečnou) která by "nám" spestřila intimní život. Než jsem ho poznala, měla jsem pár lesbických zkušenosti, ale bylo to spis ze zvědavosti než cokoliv jiného. Jeho představa mě neláká, spis se ji dost bojím. Vzhledem k tomu, ze je z pracovních důvodu často pryč - obavám se ze kdyz mu nevyhovim - splní si svůj sen jinde. Přestavam mu věřit. Začíná me ta myšlenka dost szirat. Na druhou stranu, i kdybych do toho šla - bude mu to stačit? Nějak tomu nevěřím. A Negativne to ovlivnuje me sebevedomi - uz mu nestacim? Prosím o názor. Děkuji

Hezký večer. Ráda bych se zeptala, jak mou situaci vidíte vy, mužové... protože z ženského hlediska je to pro mě naprosto nepochopitelné..... Tak hezky od začátku..... S přítelem jsme se poznali na střední škole, po dvou letech vzatahu jsme spolu začali bydlet a bylo nám spolu moc hezky. Jezdili jsme společně na dovolené, v zimě na hory, v létě k moře. Naprostá idylka. Když jsme spolu byli 5 let a pár měsíců ( slovy tři ), přišel přítel s tím, že by potřeboval pauzu, protože je toho na něj moc. Má hodně práce, a potřebuje se najít. a že se mnou je mu n´moc dobře, ale on cítí, že potřebuje být chvíli sám... Znovu dohromady už jsme se nedali. Letos jsou to už 2 roky,co jsme od sebe. Jenže.... to není tak jednoduché, jak se zdá. Vídáme se min. 2x do měsíce. Zůstali jsme výbornými přáteli. Večeříme spolu, obědváme. Když potřebuji půjčit auto, mám ho kdykoliv k dispozici. I přesto, že on má již rok přítelkyni, chová se ke mě, jako bych tou přítelkyní byla já a ne ona. POkaždé mi něco přiveze. někdy je to něco k snědku, jindy něco na sebe... Občas spolu ulítneme a vyspíme se spolu. Nerozumím tomu... Když jsem se s ním před časem bavila, řekl, že se nechce vrátit do vztahu. Tak když nechce, proč se tedy takto chová ??! Tak, ať prosím o vyjádření muže . Myslíte, že je tam nějaká šance k tomu, abychom se k sobě vrátili ? Je pravda, že to je On. Ten, se kterým chci zestárnout, prožívat hezké i méně hezké chvíle. Prostě strávit s ním celý život... takže bych ho brala zpátky hned. ALe tomuto prostě nerozumím.... Díky za názor.