Dobrý den, již delší dobu přemýšlím, zda sem napíšu svůj příběh. Každý z malá si píše svůj příběh, ale někdo neví, jak má dal pokračovat a právě to nevím ani já. Nechci, aby mi tu někdo psal, tak co vlastně chceš, ale jen potřebuji navést na tu správnou cestu a pak si opět poradím sama. Již 16 let žiji se svým manželem, jsme si svoji. Máme dvě děti a teď mi začíná docházet, že mi psychicky a začíná i trochu fyzicky ubližovat. Není to každý den, kdy mě uráží a chytá pod krkem nebo za nos, ale já se ho začínám bát. Díky tomu, jak mi ubližuje se mi úplně “zhnusil”, již čtyři roky s ním nespím a nechci se na něj ani dívat. Vždy když me slovně uráží, má v očích “zlo”. Když mi něco udělá a já mu sdělím, že odejdu, moooc se omlouvá. Nejsem konfliktní člověk a chci žít v klidu a bez stresu. A co mě vlastně trápí? Mám s ním zůstat nebo odejít. Našla jsem si podnájem, peníze také mám, ale jak to mám vysvětlit dětem? Dcera má lehkou mentální retardaci a má nás ráda oba. Nechci odejít do cizího bytu, máme novostavbu a tady je můj a dětí domov, ale na vyplacení manžela nemám a on nás tu žít nechce nechat, kdyby došlo prý na rozvod, tak to chce prodat. Tohle mi rve srdce, i když jsem tu štěstí nenašla. Nechce se mi pryč z baráku, ale manžela již nemiluji. Jak mám žít dál?