Zdena (20-30) se ptá:

Dobrý den, trochu je teď náročnější, jak mám začít. Tedy takto, asi před osmi měsíci se se mnou rozešel po čtyřech letech přítel. Tvrdil mi, že je to kvůli tomu, že mě nemiluje a že prý potkal někoho, s kým by mohl dělat cokoliv, aniž by se vůči mně cítil provinile. Což je jedna záhada, protože tohle přeci člověk nemůže tvrdit, aniž to nezkusí. Takže mi bylo hned jasné, že důvodem rozchodu je prostě jiná. Rozchod jsem ale časem relativně zvládla, po pár měsících jsem mu ale napsala přání k Vánocům, on reagoval a tvrdil, že mi chtěl taky napsat, ale že prý se bál, aby mi tím neublížil. Psali jsme si a bylo to fajn. Po nějaké době se zase ozval, já reagovala, ptala se taky jak se má, ale on už pak nenapsal, tohle se ještě asi dvakrát opakovalo ve stejném duchu. Mě to trápilo a nechápala jsem to. Já jsem se mu přeci neozývala jako první a nedávala mu nijak najevo, že se trápím, tak proč nejdřív napíše a pak nic? Tak jsem mu nedávno napsala, že už bych byla ráda, kdybychom mezi sebou utli veškerý kontakt. Na to samozřejmě taky nereagoval. Jelikož jste muži, tak ho možná víc pochopíte, ale ikdyž se snažím nevracet do minulosti a nemyslet na to, tak mi to pořád vrtá hlavou.

Milá Zdeno, asi ho tak trošku ještě miluješ, viď :) Já bych ti radil, aby ses konečně odpoutala a dala mu volnost. Rozešli jste se, je jedno kvůli čemu. Nepsal bych mu nic, alespoň do doby, než se úplně odpoutáš. To ale chce čas. Dále, neřeš blbosti a nesnaž se pochopit muže, oni úplně nechápou ani sami sebe :) To, že neodpovídá, může mít milion a jednu příčinu a ani já ti neřeknu proč. Zaměř se spíš na sebe, věnuj se koníčkům a hlavně sobě. Měj se ráda a buď sebevědomá :)