Dana (nad 40) se ptá:

Jsem ráda, že se můžu obrátit na někoho pro radu zabarvenou mužským přístupem. Před několika lety se nám do manželství vloudila nevěra. Manžel si vybudoval čtyřletý poměr se sestřičkou kolegy z vedlejší ordinace. Vše jsme se snažili zvládnout, můj muž poměr ukončil a dá se říct, že se náš vztah se stabilizoval. Chováme se k sobě líp, než dřív, atmosféra je uvolněnější. Manžel se hodně snaží nedávat mi příčinu k podezření, já zase nic z dřívějška nepřipomínám. Vše se zdá zvládnuté, jen někde uvnitř ve mně zůstal strach. Stačí mi drobnost, manželovo zasnění, poznámka jeho kolegy, jak že mu chutnalo to domácí víno v práci ( ona má vinohrad ), dost intimní informace z úst mého muže po příchodu z práce o člověku, kterého tam nezná nikdo, kromě ní ... a jsem rozhozená. Přemýšlím, jaký je jejich vztah v současnosti, jesli je tam ještě erotický náboj... Manžel nic netuší, v podstatě se za to i stydím a snažim se vystupovat vyrovnaně. Nevím, zda mu o svých řídkých ale vyskytujících se obavách říct, nebo se dál snažit na takové stavy nereagovat, nechat to vyšumět a udržovat dál domácí i vlastní pohodu. Nechci ho trápit připomínáním minulosti a nechci působit závisle, myslím, že to by mi na přitažlivosti nepřidalo. Měl nebo neměl by vědět, co se ve mně děje? Jak si takovou informaci přebere muž? A je vůbec možné, aby muž nepohlížel na svoji bývalou milenku bez pomyšlení na sex nebo pocitu sounáležitosti? Podotýkám, že se rozešli kultivovaně. Děkuji a těším se na názor.

Dobrý den. K tomu co píšete mě napadá, že na manželovu milenku stále žárlíte. Zkrátka není to pro Vás uzavřená kapitola. Žárlivost je jinak řečeno strach ze ztráty partnera. To je samozřejmě logické, pokud ve Vašem vztahu došlo k nevěře. Zeptejte se sebe, proč vlastně ještě teď žárlíte. Proč místo pohody ve vztahu s manželem máte stále na mysli strach a výčitky. Pokud ve Vás existují otázky k tomuto tématu, o kterých si potřebujete s manželem promluvit, tak si promluvte. Za svoje pocity se nemusíte stydět a Vašeho manžela by mělo zajímat, jak se ve vztahu s ním cítíte. Sedněte si někde v klidu s manželem a řekněte mu o všech svých pocitech a obavách. Třeba o nich nemá tušení. Nám chlapům se někdy vztahové věci musí říkat polopatě. Váš vztah je pro Vašeho manžela určitě důležitý. Proto je s Vámi. Uvědomte si, že Vás má tedy rád, záleží mu na Vás a bude mu také jistě záležet na tom, aby rozptýlil Vaše obavy. Nedá se odhadnout, jak si takovou aktivitu z Vaší strany vyloží konkrétně Váš muž, ale já osobně bych to vnímal jako Vaší snahu vylepšit náš vztah. Takže pozitivně. Partneři by neměli mít strach mluvit s tím druhým také o tom nepříjemném. Pokud si takto spolu promluvit neumíte, není to rozhodně v pořádku. Teprve když si dva lidé vyříkají vzájemně všechno co je trápí, mohou začít vztah budovat podle svých představ a začít se postupně zbavovat nedůvěry. To je ale někdy těžké. Záleží na tom, jak jste k sobě otevření. Bude to chtít čas, abyste partnerovi znovu začala věřit a byla víc v pohodě a on s tím také musí počítat. Nenechte tuto debatu "někde uprostřed" s tím, že ono se to NĚJAK vyřeší. Každá nedořešená záležitost a nevyřčené emoce ve vztahu se zdánlivě potlačí a zaručeně se později objeví znovu v silnější formě, a to formou výčitek nebo hádky. Když se naučíte říkat si i nepříjemné věci a sdílet svůj odlišný názor tak, aby došlo k dohodě a ke vzájemnému pochopení, zjistíte, že se budete cítit ve vztahu líp a dosáhnete svého mnohem pohodlněni a rychleji, bez ničení vztahu. K Vaší poslední otázce asi takto. Pokud Váš manžel pracuje ve vedlejší ordinaci, určitě se denně potkávají. Nejde ani tak o to, jaký vztah mají teď. Ale dokážu si představit, že pomyšlení na tento stav pro Vás může být dalším důvodem být zase o trošku méně v pohodě. Záleží na Vás, jestli to budete tolerovat nebo ne. Podle toho byste měla jednat a domluvit se s manželem na řešení. Nevěra ve Vašem vztahu je nyní za vámi, tak vzhledem k tomu, že ve vztahu setrváváte a stojí Vám oběma za to být spolu, si musíte začít důvěřovat. Ať se Vám daří!