Lenka se ptá:

Je mi 36 let, mám 2 děti (11 a 13) a již přes rok mám vztah s ženatým mužem, nyní s ním čekám mimčo, které jsme společně chtěli. Bohužel nemá sílu na to opustit manželku, se kterou žádné děti nemá. Má strach,že by si něco udělala a já jsem v tomhle silnější a proto opustil mě. Chce mi být oporou a pomoci s malým až se narodí. Chci se zeptat na názor muže, jestli mám dál čekat že nastane nějaký zlom a nakonec bude s námi a jestli mu mohu věřit, že se o nás postará. Děkuji za odpověď.

Milá Lenko, Váš milenec (otec dítěte), přesto stále jen milenec, je k ničemu. Když prominete ten výraz, je to sviňák. Sice ho neznám, ale řekněte sama, líbí se Vám, že souloží s jinou ženou, že zahýbá? Kdybych se mohl do Vás obout s tím, že Vám tím pomůžu, tak bych Vám řekl jediné: nikdy ženatého!

Nikdy s Vámi nepůjde po náměstí do cukrárny s kytičkou a s rukou kolem Vašeho pasu a nebude se s Vámi loučit polibkem před domem. Jen s Vámi poleze do postýlky, o nic jiného mu nejde, u ženatého určitě ne. Ať si říká, co si říká, vždy to jsou jen plky, krásná slovíčka, krásná pohlazení, laskání, milování a nic víc! Asi jste si s ním začala proto, že Vám scházel muž, opora, ochrana. Zhodnoťte výsledek Vašeho vztahu. Je patrno, že by Vás měl stále jako milenku v krásné voňavé postýlce. A podpora, kterou jste u něho hledala je kde? Výmluva na manželku je nekonečná.

Navrhuji konec a nevracet se, s ním určitě. Jako otce Vašeho společného dítěte jej můžete "připustit", ale jen k dítěti. K sobě již nikdy, nikdy. Na závěr Vám mohu garantovat, že někde na světě je muž, který si Vás zaslouží, který si Vás najde, políbí a vezme za svou a bude Vás ochraňovat a líbat a milovat. To Vám říká Váš Šamot, masér srdcí a těl.