Sue Townsendová je anglická autorka a dramatička, která se proslavila v 80. a 90. letech minulého století. Světovým bestsellerem se stala série deníků Adriana Molea, dostatečně dobře známá i českým čtenářům. Jde o vtipně napsané zápisky pubertálního chlapce, jenž dospívá v muže.

V roce 1983 napsala hru Hledání slov o osudech čtveřice lidí diskrétně spojených kurzem čtení a psaní pro dospělé, kteří z nějakých důvodů neovládají tyto základní dovednosti, jak je obvyklé. Dva studenty – krásnou hypochondričku a staromilského elegána – doplňuje jejich učitelka, jež se k této zvláštní výuce upíná po ztroskotaném vztahu, a podivínský školník. Ve třídě mateřské školy po večerech prožívají svoje setkání, která mají pro diváka šarm vytříbeného britského humoru.

„Moje Joyce je typickou představitelkou střední třídy zabezpečené britské společnosti. Není učitelkou z profese, přesto se rozhodla vést tento kurz, aby něčím naplnila svůj nudný život. Je konfrontována se světem svých dvou žáků, v němž se nikdy nepohybovala, ani o něm neměla tušení. Její poctivost a naivita nejsou pózou, ona si opravdu myslí, že spasí svět, jenže záhy narazí. Nejen na bariéru gramotnosti, ale i způsobu života obou jejích svěřenců… Ta postava se celou hrou pohybuje jako kulečníková koule – sama není hybatelem dění na jevišti, je závislá na kolezích, jak moc ji vykolejí. Takže jako figura i jako herečka musím být pořád ve střehu.“

„Thelma je mladá žena, která s sebou vláčí svůj nepříliš radostný osud, především z dětství. Hodně jí toho naložila její maminka, jež na ni byla velmi fixovaná a odstřihla ji od normálního světa. I proto zůstala Thelma negramotná. Chová se bezprostředně, ale s vnitřním přesvědčením. Jakkoli její reakce často vyznívají vtipně, ona se nesnaží prvoplánově vtipkovat, jen o dané situaci uvažuje jinak, než bychom asi běžně čekali. Najít si k té postavě vztah bude pro mě jako pro herečku úkol, který neskončí premiérou. Teprve hraním se nám ještě spousta věcí objasní a odkryje.“

„Hrdinové této hry mají problémy, které jen velmi obtížně dokážou přiznat sami sobě, natož pak veřejně. To mě na mé postavě velmi zajímá. A další zajímavý moment je, že se z mého George stává bezdomovec. Jak jsme během zkoušek více do té hry pronikali, najednou si uvědomíte, co život bez domova vlastně všechno obnáší – musíte mít kam jít na toaletu, všechny svoje věci pořád taháte s sebou… Neumím si něco takového ani představit, jen vím, že bych jako bezdomovec nepřežil ani den.“

„Stejně tak jako další postavy, také školník Kevin něco skrývá, čili jde o roli, ve které je co hrát. Pod jeho drsnou slupkou hledejte křehké jádro.“

3 otázky pro režiséra Jakuba Nvotu

Čím vás hra Hledání slov zaujala?

Třebaže vznikla v 80. letech, přináší silné téma společnosti a jedince v ní ztraceného. Odhaluje důvody toho, co se nyní děje v Evropě. Sociální nepokoje, nevraživost, elitářství a chudoba. Na druhé straně je v ní obrovská lidskost a pochopení pro pojem outsider, ať už je váš handicap
jakýkoli. Je plná dobrého humoru.

Jak byste charakterizoval jednou větou každou ze čtyř postav?

Kevin – Jeho školou byla ulice, vzděláním je šikovnost vnutit druhým svůj názor, je to bystrý pozorovatel, ale nevěří, že takoví mají v životě šanci.Thelma – Ženu bez humoru nezachrání ani krása. Paradoxně Thelma jako postava a Sabina jako herečka obrovskou dávku humoru na jeviště přinášejí.
George – Negramotný gentleman ze staré školy s noblesou homelessa.
Joyce – Když vám nevychází vztah, vrhnete se na charitu, abyste zachránili alespoň někoho jiného.

Jak se z vašeho pohledu  každý z herců sžíval se svou postavou? Nakolik jim vlezly pod kůži?

Stále to probíhá, ale sžili se velmi. Rozumějí jim a obohacují je o svoje zkušenosti, o svoji duši. Někdy se bojím, že jim to zůstane.

4 otázky pro výtvarnici kostýmů a scény Michaelu Hořejší

Hledání slov je důsledné kostýmové retro 80. let, kdy byla hra napsána. Co jste na této hře pro sebe jakožto výtvarnici chápala jako největší výzvu?

Přidat prostřednictvím své kompetence každé postavě další atributy (oblečení, doplňky, drobné fetiše), které podtrhnou a zvýrazní její povahové rysy a charakter. Zároveň nesklouznout k laciné a necitlivé karikatuře - někdy je totiž ta hranice velmi subtilní.

Jak se modely z 80. let dnes shánějí?

Existují specializované retro nebo tzv.vintage second handy, které se specializují na oblečení od padesátých do devadesátých let minulého století. Existují i nespecializované second handy, které podobnými zázraky disponují a ani o tom neví… Každopádně je celé shánění hlavně otázka štěstí.

Jaké na ně byly první reakce na kostýmy od herců, respektive hlavně asi hereček?

Myslím, že veskrze pozitivní, protože jsme se shodli na kostýmním výrazu jednotlivých postav a taky na tom, že to nebude nuda.

Vy osobně jste si osmdesátkami prošla jako malá holka i mladá slečna, která se už určitě chtěla co nejlépe oblékat. Jak na tu dobu z tohoto pohledu vzpomínáte a jaký máte k estetice 80. let vztah dnes s odstupem?

Estetika 80. let je v mnoha ohledech poměrně problematická a místy se na ni nevzpomíná právě jako na dekádu velkého stylu. Ovšem byl propastný rozdíl mezi 80.léty v Československu a třeba v zemích západní Evropy. Já si vzpomínám, že nešlo v obchodech jménem "Módní textil"nic moc pěkného sehnat a před naprostým fiaskem nás - mě a moji sestru - zachránila máma, která nám po celá léta šila doma krásné šaty podle časopisů ze Západu.