Můžeme konstatovat, že neblahé následky, kterých se obávali mnozí odpůrci střídavé výchovy, jsou vyváženy mnohými jejími přednostmi. V různých průzkumech, zabývajících se touto problematikou, a to jak v ČR, tak i v ostatních státech EU, lze vysledovat téměř shodné závěry:

- děti svěřené do střídavé péče obou rodičů neztrácí péči a lásku ani jednoho z nich a nemusí volit mezi tátou a mámou

- otcové, praktikující střídavou péči se cítí více zapojeni do své otcovské role, vnímají více svoji výchovnou roli a nemají problém s placením výživného

- matky, které praktikují střídavou péči, pociťují péči o dítě méně jako zátěž, nejsou frustrované a mají čas věnovat se své profesi a svým koníčkům

- děti, žijící ve střídavé péči obou rodičů se méně oddávají fantaziím o „znovusjednocení“ rodiny

- rodiče, mající dítě ve střídavé péči mají méně konfliktů s bývalým partnerem a méně často se soudí kvůli alimentům nebo stykům s dítětem

Často dochází, a to jak mezi laickou tak odbornou veřejností, k diskuzím, zda je pro dítě vhodnější střídavá či výlučná péče jednoho z rodičů. Ve většině evropských zemí dochází ke střídaní dítěte mezi oběma rodiči po 1 týdnu.

Podle veškerých dostupných průzkumů je dokázáno, že střídavá péče se lépe praktikuje a je rovněž účinnější. Proto by tedy soud měl nejprve přistoupit k rozhodnutí o nařízení péče střídavé a teprve v případě, že se tento model neosvědčí, rozhodnout o péči výlučné. Jak dokazují závěry mnohých výzkumů ze zahraničí, i když je rodiči střídavá výchova vnucena soudem proti jeho vůli, nepřináší ve většině případů negativní následky naopak, v některých případech dochází i k nečekaně pozitivním zkušenostem rodiče v oblasti péče o dítě (taková praxe je běžná např. v Belgii).