Někdy, když se dozvím o tom, že někde nějaké dítě je nevyléčitelně nemocné, nebo má tu či jinou poruchu - mám obrovskou chuť jít a svoje děti pevně obejmout. Obejmout je a děkovat - Bohu, Osudu, Životu, Náhodě - že jsou zdravé.

Mohla jsem v rámci práce pro občanské sdružení Zrnka (www.zrnka.cz) poznat, že ono to všechno není černobílé. Že ty děti jsou možná podle jistých měřítek „jiné“. Ale zase podle jiných měřítek jsou úplně „normální“. Ale co hlavně - viděla jsem jejich rozzářené oči, viděla jsem, jak se umí radovat a těšit se ze všeho - stejně jako moje děti. A že se umí radovat i z věcí, které moje děti považují za absolutně normální a běžné.

Mým velkým koníčkem je fotografování. S narozením dětí jsem se, logicky, zaměřila hlavně na ně. Na zachycení jejich nálad, jejich růstu. Na to, abych měla jednou památku na všechno to, co mi nyní protéká mezi prsty a není čas si to pořádně užít.

Kdo fotí, ten ví, že se je pořád čemu učit a kde hledat inspiraci. A tak i já jsem si našla skupinu fotografek - většinou maminek na mateřské dovolené, se kterou jsme se společně zdokonalovaly a radily si. Jak už to u žen bývá (a jsem si jistá, že chlapi na tom nejsou jinak) - časem se z nás stalo něco víc. Skupina kamarádek, které se baví nejenom o fotografování, ale o všem možném. Skupina fotografek, které se stále mají čemu učit, ale které zároveň už mají co nabídnout. Některé z nás si zřídily vlastní fotoateliér a koníček přerostl v něco víc.

Všechny jsme ale v první řadě mámy a shodly jsme se na tom, že každou zprávu o nemocných dětech prožíváme podobně. Že bychom chtěly nějak pomoci, potěšit rodiny, co mají takové starosti. Přinést kousek něčeho jasného a milého do jejich životů. Není v našich silách vše napravit, uzdravit ty, kdo to potřebují, ani změnit zákony, když házejí klacky pod nohy tam, kde by spíš měly pomáhat a podporovat. Ale můžeme udělat něco jiného.

A tak vznikl projekt Dotek světla

Nabízíme dětem předčasně narozeným (do 33tt a 1 roku věku)  a dětem hendikepovaným (do 15ti let věku) focení na profesionální úrovni zdarma.  Dostanou od nás 5 vytištěných fotografií 13*18 cm (díky naší spolupráci s www.tiskfotek.eu, kde pro náš projekt je zajištěno panem Romanem Pastorkem tištění zdarma) a nejméně 15 fotografií na CD. Jedinou podmínkou je svolení se sdílením fotografií a příběhu na našich internetových stránkách.

Chceme tím, co nás samotné baví, udělat radost těm, na něž bylo Osudem „naloženo“ o něco víc. Chceme jim pomoci překonávat chvíle odloučení, když jsou děti hospitalizované. Chceme jim dát najevo, že je obdivujeme, že jim držíme palce a že nejsou odstrčení.

Jsme připravení fotografovat v ateliéru (pokud je k dispozici), v exteriéru, nebo doma, v nemocnici (po dohodě s lékaři) tak, aby to vyhovovalo především dítěti. Aby se po celou dobu cítilo dobře a klidně. Vždy se každé focení domlouvá předem s rodiči, aby vše probíhalo v co největší pohodě. Uvědomujeme si, že každé dítě, každá nemoc má svoje specifika a respektujeme je.

Sdílením fotografií a příběhů na našich stránkách (http://doteksvetla.blogspot.com) chceme zase zpětně pomoci těm, kdo se o podobné diagnóze v rodině nebo v blízkém okolí teprve dozvěděli. Ukázat jim, jak úžasné děti jsou. Co všechno umí a dokážou. Jaká sluníčka jsou to nejenom pro rodiče. Ukázat jim, jak jít dál.

Postupem času se počet fotografů, spolupracujících s Dotekem světla pořád zvětšuje. Zatím ještě nemáme pokrytou celou republiku, ale vždy se snažíme nějak vyhovět a vymyslet nějakou variantu, která by byla schůdná.

Do projektu se kromě fotografek a tiskárny zapojila i vizážistka, která se specializuje na photomakeup (v Brně). Samozřejmě rádi uvítáme i další dobrovolníky, kteří by s námi chtěli spolupracovat.

Závěrem bych snad jen chtěla vyzvat rodiče, ať neváhají a spojí se s námi. Naším cílem je potěšit a vykouzlit jim všem na tvářích jeden úsměv navíc.