Tak to já bych také ráda věděla. Už třetí den mě bolí hlava. Pořád na stejném místě, nad pravým okem. Bolest věrohodně připomíná červa, který se točivým pohybem snaží provrtat do mého mozku a sežrat jeho poslední kousek. Už asi desetkrát jsem se mu to snažila překazit léky obsahující brufen, avšak ani to ho od mého mozku neodradilo. To že jsem za tři dny stačila pozřít tak velkou dávku léků, jakou nestihnu spolykat ani za celý rok, je mu srdečně jedno a můj organismus nával léků vzal také vcelku v pohodě. Jediné co utrpělo jsou mé reflexy, které jsou při mé práci asistentky vcelku důležité. Dnes už to došlo tak daleko, že při zvednutí telefonického hovoru jsem místo „prosím“ a dlouhého monologu, ve kterém bych stačila představit firmu a sebe, řekla „dále“. Bylo mi sice divné, že na druhém konci je zhruba deset vteřin ticho, ale rozhodně jsem to nevztahovala na sebe, tak jsem s rozpolceným hlasem zařvala do telefonu „haló“. Zvýšením hlasu se můj mozek probral a došlo mi, proč na druhé straně došlo k prodlevě. Naštěstí si volající zachoval chladnou hlavu a kromě ticha nebral na můj velmi nepatrný nedostatek zřetel.

Ale vrátím se k původnímu tématu, který je uveden v nadpisu. Problém je v tom, že já to vlastně nevím. Na jarní únavu jsem si dnes koupila v lékárně pilulky (ne léky), které dle textu by měly cituji: pomáhat odstranit pocit vyčerpanosti, únavy a stresu, příznivě by měli ovlivnit paměť a jiné mozkové funkce (nevím co si autor představoval pod pojmem „jiné“, ale snad se to zkušeností dozvím), měly by být vhodné pro období se zvýšenou psychickou aktivitou atd. atd. Asi bych měla uvažovat o tom, zda je nebrat celoročně, neboť pokud máte šéfa, určitě mi dáte za pravdu, že nás denně potkává zvýšená psychická aktivita. Uvidím, jak budou fungovat a určitě Vám o tom ráda poreferuji.

A k té depresivní náladě? No, tak to už je trochu větší oříšek, protože na trvalé deprese jsou bohužel léky trošku jiného ražení, kterými nechci svůj organismus zatěžovat. Stejně si říkám, že by asi ani v mém případě nezabraly, protože jak se říká: „když problémy, tak všechny najednou“. Přijímačky na vysokou, které se blíží světelnou rychlostí a já nadsvětelnou rychlostí zjišťuji, že jsem úplně hloupá, problémy s partnerem o kterém si myslíte, že je celoživotní, ale on to rozhodně vidí jinak, s rodiči, kteří už nechtějí být jen rodiči, ale i babičkou a d2dečkem...vlastně především babičkou, budoucímu dědečkovi ani tak na dědečkování nezáleží. Takže na to, abych já radila jak zatočit s depresí nejsem vhodný kandidát... i když teď, po nepatrném mrknutí z okna (to, že z něho civím už půl hodiny nemůžu přece napsat... vždyť vy to víte) – upozorňuji z okna v práci – svítí sluníčko, lidé odhalují svou bledou kůži, zjišťuji, že všichni nejsou tak dokonalí, jako v péřovkách. Všechno krásně odkvétá, všechno se hezky zelená, lidé se usmívají, flirtují, ptáčkové zpívají, motorkáři svým dobrovolným dárcovstvím zachrání pár životů, s pod tmavých brýlí můžeme pozorovat (my ženy, i někteří muži) zadky pěkných chlapů, aniž bychom vypadali perverzně nebo také porovnávat své postavy s tou baculkou, stojící na protější zastávce apod. Takže co to chce na depresi?? Správně....ÚSMĚV.