Rozpadlé rodiny, dezorientované děti, svobodná matka. Klišé o rozvodu mají tuhý kořínek. V běžném životě jsou ale věci v pohybu a tak nastává čas změnit i zákony. Vydejme se na cestu k nové rovnováze.

Debaty o rozvodu jsou stále vášnivé. Na jedné straně se hovoří o Apokalypse: rozbité rodiny, dezorientované děti, svobodné matky, zneužívající, nepřítomný, nezodpovědný otec, zkrátka krveprolití.

Na druhou stranu, i když méně často, se objevují praktické příručky a návody „Jak jednoduše zvládnout rozvod“, schovávajíc pod pokličku pocit viny, specifický pro tuto těžkou životní zkušenost.

Jde o zkušenost tisíce postižených rodin, které by mohly uvést věci na pravou míru. Rozvod je bolestivá zkouška pro každého, ale výsledek nemusí být nutně katastrofální pro ty, kteří si uvědomí, že je třeba hledat v každodenním životě novou rovnováhu.

Mnoho odloučených rodin zažilo to tápání při hledání nového místa v životě. Bohužel pro ně, české zákony nebere jejich zkušenosti v úvahu.

Nyní, v době přípravy nového Občanského zákoníku, jehož součástí bude i rodinné právo, nastala ta pravá chvíle, kdy by se neúplné rodiny měly ozvat, domáhat se svých práv a veřejně odmítnout stereotypy, které o nich panují.

Tradiční rodiny mizí!

Podle průzkumů veřejného mínění je rodina jako uskupení stále preferována, a to zejména mezi mladými lidmi. Samozřejmě však dochází k různým postupným změnám, od úplné, přirozené rodiny, k rodinám s jedním rodičem, k nově vzniklým svazkům s dětmi z několika vztahů.

Robert Neuberger, francouzský rodinný terapeut vysvětluje: „Je štěstí, že se rodina mění, protože připravuje jednotlivce k životu ve společnosti, která je sama o sobě zmatená. Mladí dospělí budou muset být i silní a pružní.

V každém typu rodiny, ať už je nukleární, neúplná, se dvěma rodiči, se předávají tradice, zvyky a příběhy, které jsou základem pro dobré ukotvení každého dítěte.“

Traumatizované děti – přestaňte přehánět!

Rozvod sám o sobě traumatem být nemusí. Mnozí terapeuti konstatovali, že děti, které potřebují psychologickou pomoc, pocházejí rovným dílem z úplných i neúplných rodin. Robert Neuberger nepovažuje přítomnost obou rodičů pro výchovu dětí za nezbytně nutnou. Rodinné soužití je podle jeho názoru v některých případech taková katastrofa, že další setrvání v něm by mohlo mít na všechny členy marginální dopady.

Znamená to tedy, že přechod z jedné formy rodiny do jiné probíhá bez utrpení?
„Ne, samozřejmě, " říká Francois de Singly, další z francouzských psychoterapeutů.
„ Nicméně nezapomínejme, že v minulosti byl významný podíl dětí, které žily ve středu nešťastných, nezrušitelných manželství, obklopené nenávistí a zlobou. Bylo to opravdu lepší?"

Střídává péče hrozba nebo výhoda?

Otcům pomalu přestává stačit klasický „každý druhý víkend „ a také zákony a doporučení myslí na tuto formu péče o nezletilé děti. Mnoho českých matek je podle našich průzkumů rezolutně proti, odborníci se o výhodách a nevýhodách střídavé péče neustále přou. Zatímco ty páry, které střídavou péči praktikují, ji oceňují.

V případech, kdy se podařilo vyřešit praktické věci spojené s organizací vzdělávání a volnočasových aktivit, děti deklarují menší pocit ztráty jednoho rodiče, a někdy se radují z toho, že mohou střídat prostředí, kdy každé z nich jim umožňuje jiný prostor pro rozvoj. Dospělí zase na tomto uspořádání oceňují možnost najít rovnováhu mezi soukromým životem, kdy mají volno pro sebe, a životem rodiče, kdy se věnují dětem.

Nepřítomnost otce nutně neznamená ztrátu mužského vzoru chování

Na každých sto nezletilých  dětí připadá víc než 15, kteří nežijí se svým otcem. Z nich 60 % vidí svého otce méně než jednou za měsíc a 30% jej nevídá vůbec. (zdroj: Psychologie.com)
Nikdo nemůže zmenšit váhu bolesti, kterou dítě pociťuje, je-li opuštěno otcem. Znamená to ale, že nemůže mít nastaveny správné životní vzory?

„Jednou pro vždy je třeba zbavit se tohoto klišé, že otec je jedinou osobou schopnou řádně vychovat dítě. Přestaňme vinit ženy za to, že vychovávají své děti samy,“ říká Robert Neuberger.

„Ony mohou zrovna tak reprezentovat mužskou autoritu, to absolutně není otázkou pohlaví. Nicméně, aby se dítě dobře strukturovalo po psychické stránce, je třeba, aby mělo jakousi představu „Symbolického otce“, kterého může nahradit osoba ze širší rodiny, dědeček, strýc, trenér, učitel, nějaký hrdina...“

Více informací o problematice neúplných rodin najdete na www.asociaceneuplnychrodin.cz

Související články:

Přestali jsme být manželi, ale nepřestali jsme být rodiči

Proč některé matky brání otcům ve styku s dětmi?

Svobodu rozvedeným

Rozvod jako osvobození a ztráta

Poslanci četli zákon o střídavé péči

Asociace neúplných rodin, o. s. zahájila svou činnost

Prakticky - Výživné pro nezletilé děti