Zveřejňujeme další příspěvek neznámého autora, z kterým se s námi podělila jedna z Vás:

Pohádka o lásce

Bylo, nebylo... Před dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: dobrá nálada, smutek, vědění a kromě ostatních pocitů i láska.

Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.

Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se:

"Bohatství můžeš mě vzít sebou?"

"Ne nemůžu, mám na své lodi mnoho zlata a stříbra, tady pro tebe místo není!"

Tak se láska ptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi:

"Pýcho, můžeš mne vzít sebou?"

"Já Tě lásko vzít nemůžu," odpověděla pýcha, "tady je všechno tak perfektní. Mohla bys mi poškodit loď!"

Láska se ptala smutku, který jel kolem:

"Smutku, prosím, vezmi mne sebou."

"Ach lásko," řekl smutek, "já jsem tak mrzutý a smutný, že musím zůstat sám."

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas:

"Lásko, pojď já tě vezmu." Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a štastná, že se zapoměla zeptat na jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:

"Vědění můžeš mi říci, kdo mi pomohl?"

"TO BYL ČAS!" - odpovědělo vědění.

"Čas?" zeptala se láska, "proč mi pomohl čas?"

A vědění odpovědělo:

"PROTOŽE ČAS VÍ, JAK DŮLEŽITÁ JE LÁSKA V ŽIVOTĚ!!!"