Během prvých 35 dnů po oplození vajíčka spermií jsou všechny zárodky ženské, je u nich založen základ pro dělohu a pochvu. Po 35 dnech u zárodků z vajíček oplozených spermií s Y chromosomem nasměruje gen SRY lokalizovaný na tomto mužském chromosomu Y další vývoj zárodku směrem k mužskému pohlaví. Nastartuje tvorbu varlat, která začnou produkovat mužský pohlavní hormon testosteron.

Testosteron formuje všechny mužské vlastnosti,je určujícím faktorem při vytváření mužských pohlavních orgánů, přim tvorbě spermií, bez testosteronu žádné puzení k ženském pohlaví, žádná erekce a ejakulace. Testosteron už během embryonálního vývoje formuje určité nervové buňky v mozku, neboť mozek je – jak říká Erwin Haberle – největší sexuální orgán. Čím více má mlž testosteronu v krvi, tím virilnější je jeho vzezření a vystupování, jeho životní dráha, jeho agresivita. Kadeti US vojenské akademie ve Westpointu s vysokou hladinou testosteronu postupují rychleji ve vojenské hierarchii než jejich kolegové, kteří mají od přírody méně testosteronu v krvi. Testosteron v malém množství je též vytvářen ve vaječnících a nadledvinkách ženy.

Práce na poznání lidského genomu přinášejí poznatky, které geny jsou zodpovědny za pud, potenci nebo impotenci. Při reprodukci jde vždy o geny, ty mají být předány a dále žít, tomu slouží sexualita, tak to příroda v evoluci naprogramovala. Jen pomocí sexu může být variační šíře dědičného základu zvětšena, nikoliv asexuálním množením.

Při sexuálním množení vzniklé nové kombinace dědičných základů zajišťují potřebnou schopnost přizpůsobit se novým životním podmínkám. Polarizace mezi mužským samčím a ženským samičím je rezultát odlišných biologických funkcí. Muž může oplodnit velmi mnoho žen, naproti tomu pro ženu je reprodukční zátěž nesrovnatelně větší – těhotenství, porod, péče a výchova potomstva stojí mnoho času a síly. Má-li být zajištěn úspěch, je pomoc nezbytná.

Nicméně věrnost v říši zvířat je velmi vzácným jevem. Dokonce i ptáci, které rádi faráři a moralisté uvádějí jako příklady celoživotní věrnosti, jsou – jak etologové ukázali – většinou rafinovaní záletníci, kteří při každé nabízející se příležitosti zahnou, respektive zaletí. Vlaštovky, rorýsi bez dalšího jdou za atraktivnějším partnerem. Ani starý havran není věrný, jen má většinou méně příležitostí.

Americký sociolog Edward O. Wilson říká: věrnost je v živočišné říši vlastností, která teprve tehdy vzniká, když je pro oba partnery výhodnější svá mláďata spolu vychovávat než si nového partnera hledat. Nevěra je programem přírody. Stačí se podívat k naším nejbližším příbuzným, jak jsou promiskuitní. Tak šimpanzice během své říje kopuluje průměrně s 35 partnery. Člověk zvyklý své soužití řídit zákony, morálkou, náboženstvím sice postupně zaváděl monogamní manželství, ale jak ukázali antropologové a etnografové, ze zkoumaných 1145 kultur se ukázalo být kol jednoho tisíce polygamními. Dokud byly tropy ušetřeny křesťanských misionářů, nevyskytovaly se v nich téměř žádné monogamní společnosti. Na bakterie a parazity bohaté prostředí umožňovalo domorodcům přežití jen při potřebné výměně genů, k níž by při monogamii a věrnosti nikdy nemohlo dojít a společnost by zanikla.

Křesťanství k požadované monogamii a věrnosti praktikovalo genetické realitě odpovídající dvojí morálku. V Bibli ve Starém Zákoně Praotec Abrahám, patriarcha Jakob, král David, modrý Šalamoun byli pověstní polygamisté. Napoleon Bonaparte ve svém Code civil stanovil, že mimomanželský styk muže neznamená žádné porušení manželským povinností. Podle evolučních biologů úspěch species Homo sapiens na zeměkouli nebyl tolik způsoben vzpřímenou chůzí, která osvobodila ruce k použití nástrojů, ale především investicí do péče a výchovy potomstva. K tomu bylo zapotřebí odpovídající konstelace, která by k sobě přivedla dva lidi s odlišnou pohlavní strategií. Žena musela chytře zvolit toho, který měl dobré geny a současně byl připraven se starat o potomstvo. Zkoušela a vybírala, zatímco muž se ucházel a konkuroval, až buď odmrštěn nebo připuštěn. Na něm potom bylo rozhodnutí, zda jenom oplodní a odejde, nebo zda u ženy zůstane jako zaopatřovatel a pečovatel. Tak v evoluci se rozmnožil typ muže otce, který se staral o potomstvo, a typ muže rozsévače, který jen široko daleko své semeno, své geny rozséval. Logicky se osvědčila směs obou variant – prototyp muže schopného vazby, ale se slabostí k odskoku bokem. U ženy se vyvinula dvojstrategie – dopplestrategie držeti si živitele, ale příležitostně zařídit soupeření spermií, neboť promiskuita zvyšuje pravděpodobnost početí. Tak Dánka Margareta Mikkelsen, studující pomocí DNK dědičké choroby, našla, že pět až osm procent otců nejsou otci biologickými. Jak říká Gunter Tembrock – nelze přehlížet skutečnost, že pohlavně specifická základní strategie zformovaná během miliónů let evoluce zůstává účinná. To znamená, že mužské individuum má tendenci spíše k oportunnímu sexu, zatímco u ženy převažuje výběrový sex.

Při vzniku párového vztahu, zamilovanosti, romantické lásky, vazby hrají důležitou úlohu mozkové neurotransmittery, z nich zejména phenylethylamin (PEA) a endorfiny. O PEA se soudí, že naladí romantickou lásku, je top droga zamilovanosti. Na PEA je též bohatí čokoláda, tím vyvolává příjemné pocity, ale jak prohlásila zpěvačka Truda Herr – nechci žádnou čokoládu, chci raději muže. Ale jako s ostatními aminy, i na PEA vzniká tolerance a elixír lásky se po dvou až čtyřech letech ztrácí. Podle antropoložky Helen Fisher z New Yorku patří PEA ke strategii evoluce udržet pár tak dlouho dohromady, až dítě obou je z nejhoršího venku a hra o novou genetickou kombinace je po čtyřech letech znovu otevřena. U kmenů lovců sběračů žijících dodnes na úrovni starší doby kamenné tak tomu je. V postmoderních společnostech dosahuje křivka rozvodů svého maxima čtvrtým rokem po sňatku – pokud byl. Gynekolog Dalibor Kvíz zavedl termín sukcesivní polygamie, kterou naše společnost připouští, simultánní na rozdíl od islámu zakazuje.

Endorfiny na rozdíl od PEA jsou zodpovědny za vytvoření vazby, v níž romantická láska v párovém vztahu přejde. Nazývá se to též poklidné manželské štěstí – což však tomu nebo té, kde si žádá PEA romantické lásky, nestačí a často ji hledá v novém vztahu. Poznatky z etologie, evoluční biologie a evoluční psychologie, neurobiologie, endokrinologie, molekulární genetiky tak přispěly k poznání biologického základu nevěry, jak byl v průběhu evoluce v genech zakódován.

MUDr. Jiří Šráček

čestný předseda Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu