Umakartové stolky s vázičkami s umělými květinami, čekání ve frontě, paní s krajkovými čelenkami na hlavě, jež zákazníky netrpělivě pobízejí, aby si už konečně odnesli objednané jídlo. Kdo si potrpí na vysokou kulturu stolování, neměl by do mléčných barů v Polsku chodit. Ten, kdo se chce podívat na místa, o kterých se dá říct, že se na nich zastavil čas, a kde lze ochutnat polskou kuchyni za lidovou cenu, by se do nich neměl bát vkročit. Měl by si ale pospíšit, protože mléčných barů v Polsku ubývá.

Zatímco v dobách komunismu jich v zemi byly desítky tisíc, podle posledních dostupných statistik je "mlíčňáků" už asi jen asi 140. Přežívají ale i v centrech velkých měst vedle novodobých fast foodů a restaurací. Na ulici Nowy Świat ve Varšavě, která patří mezi ty nejdražší ve městě, se do dneška kolem poledne tvoří fronty v mléčném baru jménem Familijny, který funguje od roku 1951. Přichází sem hlavně studenti nebo důchodci, potkat se tu dají ale i lidé z kanceláří.

"Za komunismu se v mléčných barech vařila výhradně mléčná a moučná jídla, maso se začalo používat až koncem 80. let," řekl ČTK vedoucí baru Familijny Krzysztof Woźniak. A tak si dnes zákazníci mohou dát vepřovou kotletu, bigos, tedy směs masa s kyselým zelím, nebo smaženou rybu. Nicméně maso vegetariánská jídla z nabídky "mlíčňáků" samozřejmě nevytěsnilo, prodávají se tu těstové taštičky pierogi s různými náplněmi, vaječná omeleta, palačinky na mnoho způsobů, rýže nebo nudle na sladko. Chybět nemohou samozřejmě ani polévky, například mléčná, ovocná, rajská nebo šťavelová. "U nás je zřejmě nejoblíbenějším jídlem rajská polévka, palačinky s tvarohem a cukrem nebo knedlíčky z tvarohového těsta polévané máslem a posypané cukrem," tvrdí Woźniak.

"Je tu dobrá domácí kuchyně, taková, na jakou jsem zvyklá od mámy, a je tu levně," pochvaluje si Ola, studentka finštiny na Varšavské univerzitě. Najíst se v centru Varšavy není levná záležitost, polední menu restaurace příliš často nenabízejí a když už jsou, stojí okolo 20 zlotých (asi 126 korun). V mléčném baru zákazníci za hlavní chod včetně salátu zaplatí přibližně jedenáct zlotých, velký talíř polévky, který méně hladovým stačí jako celé jídlo, vyjde na přibližně dva zloté. V některých mléčných barech, hlavně v těch, které na rozdíl od Familijného mají za sebou modernizaci, jsou ceny o něco vyšší. Za několik zlotých si v tomto baru dušenou mrkvičku s hráškem a pohankovou kaši koupila důchodkyně jménem Anna. "Jsem už sama, vařit se mi nechce, a tak chodím sem," vysvětlila. Ewelinu a Wojtka, kteří pracují v jedné marketingové firmě, do "mlíčňáků" táhne to, že se v nich mohou najíst zdravě a za rozumnou cenu.

Stravenky do mléčných barů nakupují pro své klienty různé charitativní organizace. Familijny spolupracuje například se spolkem, který pomáhá propuštěným vězňům. "Provozování mléčného baru je mise, je to těžká práce," tvrdí Woźniak. Tyto jídelny fungují často jako rodinné firmy, které se je snaží provozovat s co nejnižšími náklady.

"Jde o to, aby se lidé měli kde rychle najíst a aby to bylo levné," říká Woźniak. Mléčný bar, který vlastní jeho matka, podle něho rozhodně zlatým dolem není. A tak je běžné, že tyto jídelny zanikají kvůli tomu, že je nikdo nechce po předchozím majiteli převzít, že přijdou o dotace ze státní pokladny, nebo proto, že se s majitelem domu nedohodnou na výši nájemného.

Zdroj: ČTK