Babinet.cz / Magazín / Zdraví / Menopausa a andropausa – nemoc nebo přirozený proces?

Menopausa a andropausa – nemoc nebo přirozený proces?

31.8.2010 - Redakce Babinet

Menopausa a andropausa jsou slova, která v poslední době čteme nebo slyšíme mnohem častěji, než tomu bylo před několika lety. Je to nějaká nová nemoc nebo je to něco, co tady bylo od nepaměti?

Rozhodně se nejedná o nic nového - žádná převratná novinka se nekoná. Zvláště slovo menopausa je známé větší skupině lidí už delší dobu. Jedná se o zcela přirozený proces, který znamená označení dne, kdy žena dostane poslední menstruaci v životě. Období kolem tohoto dne se nazývá perimenopausa (obdobím myslíme spíše měsíce až několik let před a po menopause). Zásoba dozrávajících vajíček ve vaječníku se vyčerpá a pak nastávají výrazné změny hormonálních hladin. S nimi pak nastupují i různé děje v organismu, které se navenek projevují různými příznaky a jsou vidět hned na první pohled - žena má návaly potu, horka, je nervózní, někdy protivná, podrážděná, jindy zase plačtivá, depresivní, atd…. Jsou ale i procesy, které na první pohled vidět nejsou. Zrychluje se odbourávání vápníku z kostí, zvyšuje se riziko osteoporózy (řídnutí kostí), zvyšuje se i riziko aterosklerózy, centrální mozkové příhody a infarktu myokardu. Přesněji můžeme toto období nazvat klimakterium.

U mužů se pojmem andropausa označuje proces, který je, stejně jako u žen, založen na hormonálních změnách spojených se stárnutím. Tyto změny jsou většinou mírnější a jejich nástup bývá pozvolnější, než je tomu u žen. U žen po vyčerpání zásob vajíček ve vaječníku dochází k výraznému poklesu hladin ženských pohlavních hormonů, zatímco u mužů probíhá tvorba hormonů i spermií poměrně do vysokého věku, jenom postupně klesá. Problémy spojené s andropausou, nebo-li mužským přechodem, bývají velice podobné těm u ženského klimakteria- ztráta energie, podrážděnost, nespavost, depresivní nálady,…..

Ve skutečnosti se o nemoc opravdu nejedná. Je to prostě fyziologický jev, který potká každého z nás. Samozřejmě za předpokladu, že se toho dožijeme. A pokud se dožijeme, tak bychom určitě byli rádi, aby i v tomto období měl náš život určitou kvalitu, abychom si jej mohli užít dle našich představ. Uvedené hormonální změny sice nemocí nejsou, ale u mnohých z nás mohou vyvolat další změny, které už nemocí jsou a mohou nám život pěkně zkomplikovat. Například při řídnutí kostí, pokud se na něj nemyslí dopředu a nepodnikáme určité preventivní kroky, může dojít ke zlomeninám kostí, které nás někdy uvrhnou i do trvalé invalidity. Pokud ale o své zdraví pečujeme a podnikáme určité preventivní kroky - pohyb, čerstvý vzduch, životospráva, doplňky stravy, preventivní prohlídky - můžeme se většině hrozících komplikací vyhnout. Proto se možná v poslední době o andropause a menopause více mluví.

Říkal jste, že je možné absolvovat preventivní prohlídky nebo užívat doplňky stravy. Co tím máte konkrétně na mysli? Je někdy nutné užívat i nějaké léky?

Preventivní prohlídky u lékaře by měli být samozřejmou součástí našeho života. Jednak je to jednou za dva roky prohlídka u svého praktického lékaře, ženy navíc 1x ročně u svého gynekologa s odběrem stěru na prevenci rakoviny děložního hrdla. Od 45 let by navíc každá žena měla jednou za dva roky absolvovat mammografické vyšetření a od 50 let se doporučuje do prevence zahrnout i densitometrické vyšetření - to je speciální vyšetření na posouzení rizika osteoporózy. Od 50 let bychom taky všichni měli pravidelně absolvovat vyšetření na okultní krvácení ze stolice jako prevenci rakoviny tlustého střeva a u mužů od 40 let a výše se doporučuje pravidelná kontrola prostaty, která by měla mít tři složky - odběr krve na prostatický antigen, vyšetření prostaty lékařem přes konečník a ultrazvuk prostaty. Navíc pokud se vyskytnou jakékoli již zmiňované příznaky (únava, nespavost, návaly potu,…) nebo i některé další, například u mužů i snížení potence, je vhodné vše doplnit i vyšetřením u odborného lékaře (sexuolog, urolog) a případně doplnit i vyšetření hormonálních hladin. V některých případech je možné chybějící hladinu hormonů doplnit léky na lékařský předpis, ale není to vždy nutné. Někdy si vystačíme i s nehormonální léčbou, event. i použitím určitých doplňků stravy. Tyto většinou obsahují různé vitamíny, stopové prvky a extrakty z rostlin, napomáhajících zvládnutí potíží nebo působí i preventivně. Pro muže se jedná například o Sarapis pro muže, Ženšen forte plus, Energy man a další. U žen především Sarapis soja, Sarapis, Isoflavon, a další.

Ženy jsou v tomto možná již více informované a nebojí se u svého lékaře na spoustu věcí zeptat. Ale co muži? Podle informací od svých známých ani neví, zda mají situaci řešit nebo ji řešit prostě nechtějí. Proč tomu tak je?

Ženy opravdu častěji o klimakteriu a prevenci potíží s ním spojených ví více, a to taky díky tomu, že se o něm mluví mnohem déle. Ať už jsou to různé články v tisku, někdy i reklamy a dokumentární pořady v televizi, informační letáky, atd. Zvláště v poslední době se i u starší generace jako zdroj informací častěji uplatňuje i internet. Navíc ženy tím, že již prakticky od puberty pravidelně minimálně jednou ročně navštěvují svého gynekologa, mají i méně zábran se na různé věci zeptat a mají menší ostych k jejich řešení. O prevenci u stárnoucích mužů toho bylo, a ještě pořád je, psáno méně, ale i to se postupně zlepšuje. Někdy v řešení situace brání i ješitnost. Muži si namlouvají, že to nic není, že jsou v pořádku, že to přejde,…. Mají obavu, že kdyby se nějaký problém objevil, jejich mužskost by tím utrpěla nebo by se prostě někam vytratila. Je to v podstatě takový falešný mýtus. K modernímu obrazu muže spíše patří rozvážnost a schopnost situaci řešit. Schovávat se a utíkat před problémem je spíše reakce nezralého dítěte. Někdy může bránit i ostych z vyšetření. Muži jsou přece jen méně zvyklí na vyšetření intimních partií těla. Některým zase připadá jejich problém výjimečný a připadají si jako nějací exoti. Co je dobré si zde uvědomit a co doporučit? Jak už jsem říkal- někdy to může potkat každého z nás, není to nic výjimečného. Výjimečné nám na tom připadat může spíše to, že neznáme nikoho z okolí, kdo by takové potíže měl. Opak je ale pravdou. Známe jich určitě dost. Stačí si uvědomit jednu věc: pánové, kdo by se rád pochlubil kamarádům, že mu to už v posteli nejde tak jako dříve? Asi málokdo. Takže věřte tomu, že se není za co stydět a není třeba se trápit. Mnohem lepší je věci řešit včas, než by mohli způsobit nějaké další, mnohem závažnější problémy.