Bez znalosti cizích jazyků se v dnešní době těžko obejdeme. Kdy je ale nejlepší s výukou začít? Někomu přijde podstatné, aby jeho dítě umělo základní fráze ještě dřív, než usedne do lavice základní školy. Jiní namítají, že je výuka cizích jazyků pro děti v plenkách předčasnou zátěží, kterou na ně kladou ambiciózní rodiče. Co si o tom myslí psychologové?

Dětská psycholožka Tamara Cenková z dětské Psychologické poradny Sluníčko doporučuje rodičům začít děti učit cizí jazyky co nejdříve. Do dvou let věku dítěte se totiž v mozku vytvářejí jazyková centra. Podle toho, kolik jazyků se dítě v tomto věku učí, tolik jazykových center se mu vytvoří. Děti, které se současně učí více jazyků, dokáží plynně přecházet z jednoho do druhého, aniž by přitom dělaly příliš velké chyby. Je navíc pravděpodobné, že se další jazyk naučí podstatně rychleji, než by to zvládlo dítě, které mluví od narození jen jedním jazykem. Pokud se tomu děti věnují pravidelně a systematicky, mohou se učit libovolný počet jazyků. Jazyk bývá v tuto dobu spojen s dospělým, se kterým dítě komunikuje. Protože ve většině případů mluví s dítětem jako první matka, říká se „mateřský jazyk”.

Nabytí jazykových znalostí patří mezi nejkomplexnější schopnosti, které si člověk na začátku svého života osvojuje. Zatímco však mnoho dospělých vnímá učení se jazykům jako namáhavé a náročné, pro děti je to jen hra. Je prokázáno, že kritickým obdobím pro osvojení si jazyka, ať už mateřského nebo cizího – je věk od narození zhruba do sedmého roku života.[1] Batolata a malé děti nevnímají žádné cizí řeči. Melodii, rytmus a strukturu jazyka se učí ještě dlouho předtím, než jsou vůbec schopny mluvit. Děti se simultánně učí všechny úrovně jazyka – prozodii (rytmus, přízvuk a intonace), fonetiku (zvuky řeči), fonologii (zvuky řeči ve smysluplných celcích), morfologii (slovní konstrukce), syntax (větné struktury) i sémantiku (význam slov). Stejně jako se děti naučí bez jakýchkoli jazykových hodin svou mateřštinu, včetně správné výslovnosti a i složité gramatiky, je pro ně také výuka cizích jazyků a učení řeči přirozenou součástí vývoje. Do sedmi let věku jsou všechny vjemy související s řečí a jazyky ukládány do stejné oblasti mozku. Po uplynutí tohoto období se pro jednotlivé jazyky utvářejí různé sítě neuronů a při jejich používání je nutné mezi nimi „přepínat“. I tehdy se samozřejmě cizí jazyk naučit dá, je ovšem daleko obtížnější dosáhnout úrovně rodilého mluvčího, zejména v oblasti výslovnosti. Přední jazykovědci proto doporučují začít s učením další řeči – vedle mateřské – tak brzy, jak je to jen možné.

Výuka u dítěte prochází přes silné dětské emoce, které jsou důležité při jakémkoli učení. Jan Amos Komenský měl pravdu, když říkal: Škola hrou. Pozitivní emoce jsou důležité při jakékoli činnosti a při výuce zvláště. Totéž platí i o učení cizích jazyků. Dospělý člověk si s sebou nese příliš mnoho negativních systémů přesvědčení, a proto se někdy stane, že se v dospělosti již není schopen cizí jazyk naučit. Čím jsme starší, tím více přijímáme nové informace s logickým pohledem. Dítě nové informace přijímá spíše emocionálně. Dítě nepřemýšlí, zda se říká „pod stolem“ nebo „pod stůl“. Říká to, co slyší, a nesnaží se dopátrat nějakých gramatických pravidel.

Výhodou toho, že se dítě začne učit cizí jazyk velmi brzy, není jen jeho znalost. Vědci zjistili, že lidé, kteří mluví od dětství dvěma jazyky, mají více šedé hmoty mozkové, na níž závisí paměť a inteligence. Došli tedy k závěru, že učení jazyků od dětství má vliv na vytváření této hmoty, a tudíž na rozvoj celkové inteligence. Studie dokázaly, že děti vychovávané v dvojjazyčných domácnostech mají větší mentální kapacitu, lépe udrží pozornost a dovedou lépe plánovat budoucnost. Tyto schopnosti mohou později v životě znamenat důležitou výhodu například ve škole i později na trhu práce.

Častou otázkou je také, zdali výuka cizího jazyka v takto raném věku nemůže dítě zatěžovat. Děti jsou obecně nadšené pro nové věci. Každé nové poznání jim dává daleko větší možnosti. Psychika dítěte není dotčena v případě, že jsou všechny nové informace spojeny s pozitivními, radostnými a veselými emocemi. Naopak, pokud se dítě cítí šťastné, je schopno přijímat daleko větší množství informací i z okolního světa. Výuka cizího jazyka je pro dítě spojena především s osobností, která vyučuje. Aby byla výuka efektivní, měla by být pro dítě učitelka kamarádkou, která ho pro jazyk nadchne. Vyučující cizích jazyků pro malé děti by proto měli umět být veselí, hraví, radostní a hlavně dětští. Cizí jazyk se dobře učí při fyzické aktivitě, s dětmi je jednoduše potřeba si hrát a při tom mluvit. V případě, že rodiče najdou učitele s dostatečným pedagogickým vzděláním, prověřenou metodikou, hravou formou výuky přiměřenou věku a duševnímu vývoji dítěte, nebude tedy výuka dítě žádným způsobem zatěžovat. Například výuka metodou Helen Doron Early English je pro děti zábavná a přirozená. Děti si v hodinách v podstatě hrají, aniž by tušily, že právě objevují angličtinu.

Jazyková metoda Helen Doron je založena na pravidelném opakovaném poslechu a pozitivním upevňování již nabytých znalostí. Učí jazyk kombinací vizuálních, auditivních a pohybových vjemů. Základem výuky je pravidelný podvědomý poslech nahrávek v domácím prostředí. Děti dochází na pravidelné hodiny, které jsou vedeny výhradně v angličtině. 75 % tvoří obvykle již probraná látka a 25 % pak nové učivo. Smyslem je, aby děti pochopily význam toho, co již důvěrně znají z poslechu a jsou schopny bez problémů reprodukovat, ale čemu prozatím nerozumí. Děti se učí všemi smysly a prostřednictvím zkušeností a zážitků, které mají z hodiny. Samotná náplň jednotlivých hodin závisí na typu kurzu.

Více na www.helendoron.cz

---

^[1] Například výzkum Johnson and Newport Research z roku 1989 zkoumal 47 původem Korejců a Číňanů, kteří se ve 3 až 39 letech přestěhovali do Spojených států amerických. Cílem bylo zjistit, do kolika let věku se člověk učí gramatiku cizího jazyka stejně jako mateřský jazyk. Podle výsledků je nejlepší věk pro snadné naučení se gramatiky do sedmi let dítěte.