Narodil jste se v Praze v rodině s bohatým kulturním zázemím. Do jaké míry je vám dnes ono rodinné kulturní zázemí oporou, když už jste vystudoval, působil v cizině v rámci mezinárodních festivalů a stal se držitelem prestižních hudebních ocenění?

„Domnívám se, že jako v každé jiné profesi, je v hudbě nutná určitá i sebemenší podpora, ať již od rodiny, pedagogů, přátel či posluchačů.“

Vystudoval jste JAMU v Brně, ale studoval jste i v zahraničí – v Anglii a Japonsku. Když si vybavíte tyto cenné zkušenosti, pozorujete nějaký rozdíl v prostředí vzdělávajícím v hudbě u nás a ve Velké Británii či v Japonsku?

„Ano, měl jsem možnost studovat u výborných violoncellových pedagogů. Například u prof. Jaroslava Kulhana (Panochovo kvarteto) na pražské konzervatoři, u dnes již zesnulého prof. Bedřicha Havlíka (editoval violoncellovou tvorbu děl Leoše Janáčka) na brněnské JAMU, legendární prof. Anny Shuttleworth (žákyně Pabla Casalse a Enrica Mainardiho) ve Velké Británii, prof. Evžena Rattaye (jeden z mála violoncellistů, který hraje na Stradivariho nástroj) a mnoha dalších. Jsem jim velmi vděčen nejenom za to, že mi předali své bohaté violoncellové zkušenosti, ale především, že jsem měl možnost poznat je jako lidské bytosti s ohromujícím přístupem k životu a hudbě.“

Vaše sestra Anna Brikciusová s Vámi často vystupuje, podílí se na projektu DUO BRIKCIUS - 2 CELLOS TOUR a dokonce píše básně… Jak se vystupuje se sestrou?

„Moje sestra Anička hraje také na violoncello a je výborná violoncellistka. Jsme naprosto odlišní, dokonce jsme měli jiné pedagogy a studovali na rozdílných hudebních školách. Lidé se nás ptali, zdali hrajeme někdy dohromady, tak jsme jednou v Berlíně vystoupili spolu. Byl jsem mile překvapen, publikum reagovalo na toto nezvyklé obsazení dvou violoncell velmi pozitivně. Později jsme se společně rozhodli založit nový hudební soubor "Duo Brikcius". Následně vznikl úspěšný program "Duo Brikcius - 2 Cellos Tour", který mapuje violoncellovou literaturu od skladatelů jako je Luigi Boccherini (1743-1805), Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791), Gioacchino Rossini (1792-1863) až k autorům dvacátého století: Paul Hindemith (1895-1963), Gideon Klein (1919-1945) a Irena Kosíková. Od zahájení v Praze začátkem roku 2008 následovala koncertní turné jak po celé České republice, tak i v zahraničí (Bosna a Hercegovina, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, …).“

Líbí se vám její básně?

„Ano, básněmi své sestry jsem vždy nadšen.“

Když předstupujete před publikum, na co právě myslíte? Trpíte trémou? Jak vypadá vaše soustředění?

„Na pódiu je to hudba sama, velmi důležitý je kontakt s posluchači. Lidé si to neuvědomují, ale jsou nezbytnou součástí každého koncertu. Je pak mojí povinností, zanechat v nich hudební dojmy, nové pocity a přenést je z každodenního života do světa hudby.“

Kolik hodin v týdnu se rozcvičujete, hrajete, trénujete…?

„Nespočet hodin, každý den, 365 dní v roce, většinu mého života.“

Jak vypadá váš všední den?

„Každý den je pracovní, volné dny neexistují. Pravděpodobně vás zklamu. Vstanete, cvičíte na violoncello, cestujete, cvičíte na violoncello, máte zkoušku, pak se připravujete na koncert a pak už "jenom" jdete na pódium.“

Jaké máte (kromě hraní na violoncello) zájmy, záliby, koníčky?

„Největším koníčkem je právě violoncello. Nicméně vždy se snažím si najít čas i na další aktivity. Nejoblíbenější pak bude asi četba.“

Posledně jsme vás mohli vidět vystupovat 24. května v Klášteře sv. Anežky České. Tam se konal koncert Makanna a to pod záštitou Sira Toma Stopparda a Václava Havla jako připomenutí 110. výročí narození židovského spisovatele Jiřího Weila (1900 - 1959). Jak jste se k této zajímavé spolupráci dostal?

„Již od dětství jsem byl fascinován tvorbou a osudem spisovatele Jiřího Weila, kterého mnozí znají především jako autora autobiografického románu "Život s hvězdou", případně románu "Na střeše je Mendelssohn", ke kterému se váže následující historka. Dnes si to málokdo uvědomí, ale na balustrádě pražského Rudolfina jsou umístěny sochy významných umělců. Během fašistické okupace má uchazeč SS na Heydrichův příkaz strhnout sochu skladatele Mendelssohna. Vzhledem k tomu, že neví, která socha to je, tak nechá odstranit sochu s největším nosem - Richarda Wagnera. Méně známý je pak jeho román "Moskva-hranice", jehož 2. vydání bylo zakázáno.“

A jaký byl osud Weilova románu „Makanna, otec divů“, který se stal námětem pro vytvoření skladby?

„Prakticky neznámý je jeho román "Makanna, otec divů", napsaný během nacistické okupace a pojednávající o vzestupu a pádu historické osoby lžiproroka ze VII. století. Zamýšlen jako paralela na tyranii Hitlera, respektive Stalina. Román byl zadán nakladatelstvím pod krycím jménem, jehož nositel byl umučen v Mauthausenu. Kniha by se dala rozdělit do tří částí, které jsou odděleny dvěma básnickými vstupy Bachčího.

Vzhledem ke 110. výročí narození Jiřího Weila, aktuálnosti tohoto námětu a předchozí spolupráci na obdobné tématice, jsme se rozhodli, ve spolupráci s Národní galerií, Talichovým komorním orchestrem, Židovským muzeem v Praze a Hl. městem Prahou, oslovit paní skladatelku Irenu Kosíkovou s žádostí o vytvoření skladby k tomuto výročí. Vznikl tak balet "MAKANNA", který byl v premiéře uveden v koncertním provedení pro recitaci v podání Jana Židlického, violoncello a Talichova smyčcového orchestru pod vedením dirigenta Jan Talicha. Koncert se konal v exklusivních prostorách Kláštera sv. Anežky České v Praze. Pevně věřím, že díky tomuto projektu zájem o tvorbu Jiřího Weila vzroste.“

Jdete s dobou a jdete i vstříc zájemcům o kulturu, když si uděláte čas na spravování vašich webových stránek www.brikcius.com a to s pravidelnou aktualizací a dokonce v několika světových jazycích. Je na nich vidět pečlivost a důslednost. Vyplatily se vám v životě tyto vlastnosti?

„Doufám, že ano.“

Z vašeho repertoáru můžeme vyčíst vaše oblíbené skladatele. Ale prozraďte, který skladatel byl pro vás oříškem…?

„Každý skladatel, kterého hraji, je můj oblíbený, ke každému se snažím přistupovat individuálně, stejně tak ke každé skladbě. Jedná se zejména o skladatele violoncellového repertoáru, počínaje 17. a konče 21. stoletím (Luigi Boccherini, Ludwig van Beethoven, Franz Peter Schubert, Robert Alexander Schumann, Johannes Brahms, David Popper), se zvláštním přihlédnutím ke skladbám pro sólové violoncello (Johann Sebastian Bach, Giuseppe Tartini, Max Reger, Alfredo Piatti, Paul Hindemith, Benjamin Britten, Gyorgy Ligeti). Dále se soustředím na díla českých (Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Irena Kosíková, Jaromír Weinberger, …), tzv. "Terezínských" (Erwin Schulhoff, Gideon Klein, James Simon),  a současných skladatelů.“

Na čem nyní - kromě vašeho koncertování - pracujete a na co se můžeme těšit?

„Momentálně připravuji nový projekt "eSACHERe". Je to komplet dvanácti rozdílných skladeb, založených na notách obsažených ve jméně švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (eS, A, C, H, E, Re), které byly objednány světově proslulým ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem u příležitosti 70. narozenin Paula Sachera. Písmena odkazují na noty Es, A, C, H, E, D ("Re").

Těmito dvanácti skladateli jsou Conrad Beck (1901-1989), Luciano Berio (1925-2003), Pierre Boulez (1925), Benjamin Britten (1913-1976), Henri Dutilleux (1916), Wolfgang Fortner (1907-1987), Alberto Ginastera (1916-1983), Cristobal Halffter (1930), Hans Werner Henze (1926), Heinz Holliger (1939), Klaus Huber (1924) a Witold Lutoslawski (1913-1994). Skladatelská elita druhé poloviny dvacátého století.

V roce 1976 M. R. sám odehrál pouze úryvky těchto skladeb. Jednotlivě vybrané skladby bývají povinné na různých violoncellových soutěžích. První kompletní provedení, tohoto unikátního "eSACHERe" setu jedním violoncellistou, se bude konat na podzim v Praze a dalších městech EU. Dalo by se říci, že se jedná o obrovskou hudební výzvu, ořech gigantických rozměrů. Ale ořechy jsou tu přece od toho, aby se rozlouskly.“

- - -

Děkuji za váš čas, přeji radost z hudby a vnímavého publika.
Radana Šatánková