Tančí si životem a snaží se nevidět to, co ji pálí, zatěžuje a neví co s tím. Je mladá, velmi atraktivní, sebevědomá. Jde o baletku Kláru (Zuzana Kanócz). Dostane nabídku tančit v jednom z nejlepších baletních souborů na světě. Začne trénovat jako o život.

Tak začíná nový snímek režisérky Laury Sivákové, která je také autorkou scénáře. Klára pochází z rodiny, která rozhodně není ideální. Její matku výborně ztvárňuje Dagmar Bláhová. Ufňukaná emocionálně labilní dospělá žena, jejíž věk se pravděpodobně blíží padesátce. Unavená životem, rozhořčená neláskou a hrubým chováním svého manžela, který si jede po své trase a každou chvíli ho doprovází jiná žena. Matka se o to více lepí na Kláru a právě z ní si dělá svého životního partnera, kamarádku, ošetřovatelku a přes všechny tyto neadekvátní role svoji dceru psychicky vydírá. Klára vše víceméně zvládá, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Svoji spřízněnou duši - partnera Tomáše - přistihne při nevěře. Jak to tak bývá, schází se se ženou, která je úplným protipólem Kláry a její chování jenom dokazuje Tomášovy komplexy a mindráky. Klára dlouhodobý vztah nekompromisně ukončuje a rozhodne se investovat svůj čas pouze do baletu. Tanec je její skrýší, jejím útočištěm, nikdo jí do něj nemůže zasahovat.

Nicméně člověk míní, Pán Bůh mění. Někde je psáno, že Klára si potřebuje svoje problémy vyřešit a ne je neustále zalepovat bezstarostným tancem. Ten je totiž pouhou nálepkou, která se každou chvíli odlupuje. Ve svém běhu životem si Klára zlomí nohu a tím pádem je uzemněna tak, že už více ani být nemůže.

Zemitost ji přivede do prostředí, které jí do té doby bylo úplně neznámé. Seznámí se s mužem, který by jí mohl být otcem. Rudolf (Bronislav Wroclawski) pracuje jako chirurg, je otcem dcery v pubertálním věku a opustila ho žena. Klára zalepuje trhlinu v jeho rodině a postupně objevuje nové city, emoce, její role a uvažování se mění.

Hodně jsem nad tímto filmem přemýšlela. Uvažovala jsem "co tím chtěl básník říci". Můj pocit je, že paní režisérka a zároveň scénáristka chtěla všem ukázat, že tak to dopadá, když se člověk nechá zmítat okolnostmi a neřídí si svůj život sám. Klára byla zodpovědná pouze za svůj tanec, ale co se týká ostatních oblastí života, tak byla pouhou figurkou. Její matka si s ní pohrávala jako s hadrovou panenkou, její otec se více zdržoval v jiných ložnicích a Klára mu dokonce kryla záda. Její partner byl zamindrákovaný obchodník, který se nechal uhnat neatraktivní sekretářkou, která si s ním dělala, co chtěla. Všichni nastavovali Kláře zrcadlo, které ona nechápala. Nemohla, nebo nechtěla? Odpověď zná jenom ona sama.

Nebe, peklo...zem je tudíž velmi užitečným snímkem pro všechny, kteří se nechovají ve svém životě zodpovědně. Neznamená to, že si ubližují naschvál. Spíše je to o tom, že neznají svoji roli, neznají sami sebe, nevědí, kam se zařadit a hlavně jak se zařadit. Nemají svůj vlastní program, svůj záměr a tím pádem jedou podle nastavení svého nejbližšího okolí, které je nevědomky likviduje. Zní to tvrdě, ale taková je realita. Obvykle náš nejbližší je také naším největším životním učitelem. Drama Laury Sivákové je velmi inspirativní a tímto jí za něj děkuji.

Slovensko/ ČR, 2009

Žánr: drama

Režie a scénář: Laura Siváková

Hrají: Zuzana Kanócz, Bronislav Wroclawski, Lukáš Latinák, Dagmar Bláhová, Dagmar Edwards, Jiří Korn, Ivan Martinka a další.

Přístupnost: do 15 let nepřístupný

Premiéra: 28. ledna 2010

Zdroj foto: www.bioscop.cz;