Byla jsem malá, šestiletá holka a čekal mě můj první pobyt v nemocnici na infekčním oddělení. Pro dětskou dušičku to bylo hned několik traumat najednou: odloučení od rodiny, strach z nemocnice i těch „pánů v bílých pláštích“ a v neposlední řadě nemožnost blízkosti svých oblíbených hraček, bez kterých jsem si večerní usínání nedovedla představit … Dodnes, když projíždím kolem „oné“ nemocnice, se mi v myšlenkách tohle uplakané trauma vybaví. Snad právě proto mě nadchla myšlenka a realizace projektu společnosti Kiwanis, která přišla s nápadem vyrábět pro nemocnice bílé plátěné panenky, které si pak každé dítě může dotvořit podle svých představ, a tak prožít pobyt v nemocnici se svým plátěným přítelem alespoň o poznání klidněji.

Panenka není však pouze kamarádem, hračkou, ale i pomocnicí. Lékař může na panence malému pacientovi demonstrovat jaká vyšetření ho čekají, dítě pak lépe snáší průběh léčby.

Dovolila jsem si proto oslovit členku klubu Kiwanis, Kamilu Kratochvílovou, abych se jí zeptala na pár otázek.

Paní Kamilo, kdy vzniklo občanské sdružení Kiwanis a jaká je jeho náplň?

Všechno vám ráda vysvětlím, ale nejprve se zeptám – víte, co to Kiwanis vlastně znamená?

...nevím :-)

Výraz Kiwanis znamená v řeči amerických indiánů „vyjádření sama sebe a zviditelnění se“. Toto občanské sdružení patří mezi tři nejprestižnější kluby světa.  Kiwanis klub Ostrava vznikl v roce 2001. Jeho prezidentkou je paní Eva Pastušková. Já jsem byla její zástupkyní. Pak jsem se ale vdala a život mě odvál do Prahy. Ještě v Ostravě jsem pracovala v komerční sféře a Kiwanis – to byla moje dobrovolná činnost, která mě velmi těšila. Nechtělo se mi ji opustit jenom proto, že jsem se najednou ocitla v Praze. Tak jsem dostala nápad. Dcera už povyrostla, já měla nové kontakty, tak proč nezaložit pobočku i tady?
A stalo se. Přišel květen roku 2008 a naše práce dostala konkrétní tvář. Historicky první akcí byl Dětský den v Thomayerově nemocnici. Od sponzorů jsem získala dárkové balíčky, ale hlavně - nemocné děti od nás dostaly první Kiwanis panenky.

Co vaše panenka dětem tedy přináší?

Je to velká bílá látková panenka, ušitá ze stoprocentní bavlny a naplněná střiží. Každé dítě ji při příchodu do nemocnice dostane jako svého kamaráda. Může ji pojmenovat a „namalovat“ podle své fantazie, panenka mu pomáhá překonat strach z neznáma a pocity opuštěnosti. Ale nejen to. Lékaři mohou na těchto „kamarádech“ i dítěti ukázat, co ho při vyšetřeních čeká, apod. Mnohdy tato panenka i pomůže ve chvílích, kdy malý pacient nechce komunikovat, ale na své panence je schopen ukázat, co a kde ho bolí. Což je úžasná věc, mohu to jako matka potvrdit. Bohužel, ne všichni lékaři jsou této metodě přístupní, možná je za tím nedostatek trpělivosti, jejich času, ne příliš obvyklého způsobu „diagnostikování“ problému, nevím. Je to podle mne škoda. Ale já to nevzdávám, hodlám přidat na osvětě – a uvidíme…

Ve kterých nemocnicích se mohou děti s vašimi panenkami setkat?

V Moravskoslezském kraji jich devět, v Praze je to jen jedna – již zmíněná Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou v Krči. Zde nebýt paní náměstkyně Hejzlarové a ředitelky ZŠ a MŠ Ivy Křivánkové – a jejich kolegyň, včetně zdravotních sester – nemohla bych tuhle práci v nemocnici vůbec dělat. Jim patří můj velký dík.
S panenkami se můžete setkat na odděleních dětské chirurgie, neurologie, psychiatrie a dětské kliniky, ORL a oční. Panenky ve velké míře využívá také mateřská a základní škola FTNsP. Na všechna oddělení dochází totiž  nejen herní terapeutka, ale i učitelky ZŠ a MŠ. Zvlášť u déle hospitalizovaných malých pacientů je patrný pokrok při používání panenky – pomáhá rozvíjet estetickou výchovu, motoriku, zlepšuje i komunikaci s okolím apod. Věřte mi, že každé dítě dokáže na své panence najít něco nového a prostřednictvím tohoto „kamaráda“ nám, kteří chceme pomoci, tuto cestu velmi usnadnit. A mnohdy i překvapit – ať už se jedná o to, jakou roli panence přisoudí. :-)
Vedle panenek ale děti dostávají třeba i DVD s pohádkami a říkankami od pražského vydavatelství Ringier. V tiskové mluvčí Kateřině Kuchařové zde mám opravdu velkého spojence a úžasného spolupracovníka.

Ozývají se vám i další nemocnice se zájmem o dodávání panenek?

Ano, ale kapacitně není možné jejich zájem uspokojit. Jde totiž o to, že první panenky byly ušity – v počtu cca 500 kusů – v Pankrácké vazební věznici v Praze. Pak se ale změnily podmínky a spolupráce skončila. Proto jsem oslovila ženskou věznici ve Světlé nad Sázavou. Je to sice 80 km od Prahy, ale vyšli mi tam nesmírně vstříc.
Podmínky pro šití panenek jsou tam skvělé. Nejen pokud jde o samotný „výrobní proces“, ale hlavně pokud jde o lidi, kteří jsou mými přímými spolupracovníky. Tady se zkrátka musím zmínit o: paní ředitelce Kamile Meclové, jejím zástupci plk. Josefu Pšeničkovi. A v neposlední řadě je nutno vyzvednout práci paní vychovatelky M. Merunkové, která se  s odsouzenými ženami z výstupního oddělení podílí na největším objemu zhotovených výrobků. Vedle panenek totiž šijí ještě látkové taštičky pro děti a klienty LDN, vyšívají ubrousky a dětské zavinovačky. Ale také prošívané deky, polštářky nebo závěsy či kapsáře a dečky.
Velmi ráda bych podotkla i to, že svůj význam má tato práce i pro odsouzené. A ony samy přiznávají, že je tahle práce zajímá. Možná to bude znít pateticky, ale tyto ženy, které se ocitly v nezáviděníhodné a složité životní situaci, samy cítí, že mohou společnosti a zvláště dětem něčím zajímavým přispět. A to je další nezanedbatelný aspekt této práce. Dalšími jsou vytváření pracovních návyků a dovedností, které se jim v budoucnosti určitě neztratí A to nejdůležitější na závěr – všechny dělají tuto práci zadarmo. Když vám řeknu, že zde bylo už ušito více než 3 tisíce našich panenek – pak skutečně není co dodat.

Opravdu je to úžasný projekt a ráda bych vám popřála do dalších let úspěch, a aby byly panenky připraveny ve všech nemocnicích a nebyl už tím pádem žádný smutný malý pacient…

…ale pozor, to není jediná moje aktivita. Ve věznici ve Světlé ještě spolupracuji s oddělením, kde jsou maminky s malými dětmi. Snažím se jim prostřednictvím sponzorů sehnat pro ty malé človíčky něco, co by jim aspoň trochu zpříjemnilo život. A tak se díky mé práci mohou třeba dívat na pohádky, protože některý z dárců věnoval přehrávače, jiný dal DVD. Pokud říkám díky mé práci, není to proto, abych si vysloužila potlesk. Chtěla bych tím ocenit především ty z řad sponzorů, kteří ve chvíli, kdy zjistí, že se jedná o nápravné zařízení necouvnou. Není jich mnoho, ale jsou. Nesmírně si jejich postoje vážím!

To je určitě chvályhodné. Pro ty, kteří by měli stejnou „odvahu“  nabízíme pohled na webové stránky, které mohou být pro ně inspirativní a pro vás užitečně. Tady je adresa: www.kiwanisostrava.cz (odkaz na pobočku Praha).
Děkuji vám za rozhovor!