„Nejen rýží živ jest člověk“, praví se v jednom moudrém rčení s tím, že je pro náš život důležitá i potrava duchovní. Někdy se však zdá, jako by bylo opravdu nejdůležitější materiálno, zvlášť když se občas rozhlédnete kolem sebe, třeba po nákupních vozících v supermarketech... Nejen kvantita (tedy kolik toho sníme), ale hlavně kvalita (tedy co sníme) se projeví na našem zdraví.

Základem lidské stravy, a to nejen v Číně, ale po celém světě, jsou odnepaměti obiloviny, hlavně vařené. K nim se pak přidávají luštěniny, zelenina, ovoce a maso. Náš trávicí systém je jaksi geneticky nastaven na tuto skladbu potravy, která je pro něj optimální. Sami se jednoduchým způsobem můžete přesvědčit, jestli vám „funguje“ zažívání. Zkuste tzv. žaludeční rentgen našich babiček – stačí si vzít poránu nalačno hrstku syrového kyselého zelí (nejlépe z domácí kádinky) a hned poznáte, jak na tom s trávením jste. Pokud to s vámi nic nedělá, naopak se cítíte dobře, pak je to nejlepší vysvědčení pro vaše zažívání. Pokud se však
objeví nadýmání, nafouknutí, pocit tíže, průjem, prostě dyskomfort v břišní oblasti, je „něco nedobrého v království břišním“, jak bychom mohli slušně parafrázovat klasika.
Útroby vysílají varovný signál. V tu chvíli je zapotřebí upravit stravu, stravovací
zvyklosti a případně dle vyšetření zařadit do svého jídelníčku i určité bylinné směsi na úpravu a harmonizaci zažívání. Vždycky je lepší být o jednu míli napřed než o jeden krok pozadu, jinak budete pozdě bycha honit po špitálech a vyšetřeních. Kupodivu ono kyselé zkvašené zelí má v sobě podle posledních výzkumů ohromnou sílu regenerovat naši střevní flóru, doplňovat chybějící příznivé bakterie, jež osídlují střeva a žaludek a udržují tak naše trávení v optimální kondici. Naši předci ani nevěděli, jen přirozeně tušili, co jim prospívá, když měli po převážnou část roku na jídelníčku kyselé zelí, brambory, obiloviny a luštěniny. My bychom dnes řekli, že to byla spíše z nouze ctnost, protože na maso už jim nezbylo, ale ani to nezanedbávali, jen si je vychutnávali podle níže zmíněných zásad – sezónně, střídmě a ze svých zdrojů, takže se většinou o všechnu svoji potravu museli určitým způsobem postarat, vypěstovat ji, a tím k ní měli přirozeně i zcela jinou úctu. Však také doma upečený chléb z vlastního obilí byl pak opravdu „božím darem“, neboť si ho museli poctivě zasloužit, a pak si ho také řádně vážili. Pravda, mohli bychom správně namítat, že v minulých stoletích se jedlo jednostranně, nehygienicky, a jen když zrovna bylo co, a z toho se následně rekrutovaly i různé nemoci typu souchotin a epidemií. Byla to doba nedostatku se všemi pro a proti. Vždycky je něco za něco. Dnes žijeme sice v nadbytku, ale týká se to spíše kvantity, nikoli kvality.

Když nadbytek je nedostatek
Dnešní nemoci jsou spíše z nadbytku než z nedostatku. Přesto jistý „nedostatek“ pociťujeme:
nedostatek kultury stravování, stolování, výběru potravin, nedostatek času na
jídlo – tím vším dnes trpíme podstatně víc než nedostatkem samotného jídla. Zdálo by se, jako bychom tento nedostatek nahrazovali právě konzumací nadbytečného množství potravin, a navíc v nesprávné kombinaci, což má za následek logicky vznik obezity.
Obézních lidí každým dnem přibývá a dnes je jich na světě už více než lidí hladovějících (přes 800 miliónů). Otázkou zůstává, co z těchto dvou možností je pro zdraví lidstva vlastně lepší. Všechny civilizační nemoci jsou způsobeny jen a jen stravou a stresem.
Obezita, cukrovka, hypertenze, vředové choroby žaludku a dvanácterníku, žlučníkové potíže atd. jsou jejich typickými produkty.

Na stres musí být vždy dva – jeden stres vytváří, druhý jej přijímá. Je to tedy na nás, zdali budeme tím druhým a otevřeme mu vrátka a necháme ho na sebe působit. A jak se orientovat ve stravě, tak o tom si budeme povídat nyní.

A jak se stravovat o tom se dozvíte více knize MUDr. Petra Hoffmanna: Od pramene čínské medicíny (nakl. Euromedia 2007) či v jeho ordinaci U Černé věže 6 v Českých Budějovicích (kontakt ).