V březnovém čísle časopise National Geographic Česko jsem na podnět Hnutí Duha prostudovala článek o Američanech, kteří se snaží šetřit energií, respektive fosilními palivy, což nazývají „uhlíkovou dietou“.

Hned vedle byl článek o plejtvácích (tedy o velrybách) a já jsem si v první chvíli oba články spletla, jelikož Američani z toho tedy vyšli jako pěkní plejtváci. Plýtvající způsoby, o jakých se nám v Čechii ani nesní.

Obyvatelé USA mívají málo masivní domy, ze kterých utíká dost tepla - a jak to vidíme v amerických filmech, zvenčí vstupují hned do obýváku, čímž se vyvrzá spousta tepla. Není to jen filmařská pomůcka pro urychlení děje, oni to opravdu tak mají! Navíc pokud zrovna netopí, pouštějí klimatizaci – a to pořád, i když je venku příjemně, i kdyby si tím měli úplně vymrazit domy a auta. Používají ji prostě místo větrání. Když jsem kdysi v USA byla na návštěvě, ptali se mě, zda u nás máme v bytech klimatizaci – a když jsem řekla, že ne, litovali nás, jak jsme civilizačně zaostalí.

Podobně to mají se sušením prádla – tamní pračky mají automaticky zabudovanou i sušičku a sušit prádlo na šňůře prostě neexistuje, to dělají jen naprosté socky a společensky byste se tím stigmatizovali.

Z hlediska „uhlíkové diety“ se Američané samozřejmě hodně prohřešují neustálým ježděním v autě a tím, že každý člen rodiny od šestnácti výše má svůj vůz. Snad to ani jinak nejde, bez auta se totiž nikam nedostanou, vzdálenosti jsou velké a ruka trhu tam zničila někdy po druhé válce osobní dopravu po železnici a zároveň i tramvaje. Prý šlo o spiknutí General Motors a dalších automobilek, které vykoupily akcie železničních a tramvajových společností a pak je zlikvidovaly, k čemuž se později přidal typicky americký odpor k vládním dotacím železnicím nebo k jejich znárodnění, takže dnes fungují převážně jen nákladní vlaky – plus autobusy Greyhound, ale opět: ty jsou jen pro socky. (Nemohu se ubránit škodolibosti – dnes automobilka General Motors přijímá dotace od státu a ani to ji nevytrhne, stejně zkrachuje.) Americká rodina ve zmiňovaném článku se tedy snažila omezovat jízdy autem, ale šlo to ztuha. Nicméně pěší procházky pro ně představovaly zajímavý objev!

V článku byla věta, které nemůžu uvěřit – jde snad o špatný překlad? (Nedivila bych se, protože celkově byl dost prkenný.) Cituji: „V dnešní typické kuchyni je přes den rozsvíceno deset 75wattových žárovek.“ Nejde o ANALOGII deseti žárovek, jako třeba stále běžící lednici a mrazák, ne, jde skutečně o žárovky! Potřebují jich mít deset a budou je nahrazovat úspornými! Ale nač deset žárovek svítících přes den? Nechápu.

Když americká rodina sledovala, jaké přístroje jí doma neustále běží na režim stand-by, uvedla takové, o jejichž existenci nemám ani potuchy: stolní kalkulačka (proč nestačí ta poháněná denním světlem?), detektor oxidu uhelnatého, detektor kouře (proč obojí?).

Další položky seznamu ale už ve mně nevyvolávaly onen blazeovaný pocit, že my jsme na tom líp: například zahradní sekačky. V článku je vylíčena legrační historka, kdy otec rodiny najezdil autem 39 km ve snaze najít v některém obchodě ruční sekačku! (Proč obchody neobtelefonoval? No prostě je zvyklý jezdit autem. Až dodatečně si uvědomil, jak mu to nabouralo uhlíkový rozpočet.) – Já jsem si ovšem vybavila, jak v poslední době ve veřejných parcích a vůbec zelených plochách nezažívám pocit klidu ani nedýchám čerstvý vzduch, jelikož tam velice často rejdí pracovníci údržby zeleně s nejrůznějšími hnusně hřmotícími a smrdícími udělátky: nejen se sekačkami a křovinořezy, to bych ještě pochopila, ale i s jakýmisi fukačkami, které jsou daleko méně účinné než obyčejné hrábě a košťata, jelikož jen honí listí nebo posekanou trávu z místa na místo. Tážu se, je-li nám toho opravdu třeba, nebo dohodil-li někdo z příslušného Úřadu městské části svým kámošům výhodný kšeftík?

V článku jsem se dále dočetla, že průměrný nový dům v USA je dnes o 45 % větší než před 30 lety. Vygooglovala jsem si srovnání – a kapku mi spadla čelist: pravda, průměrný nový rodinný dům v Austrálii a USA dnes má přes 200 m2, ale v Čechách mají všechny (nikoli jen nové) rodinné domky plochu mezi 110 – 220 m2 (menší nejsou vůbec ve statistikách zachyceny). A teď se podržte: v Británii má průměrný rodinný domek plochu 76 m2 - stejnou jako průměrný nový BYT v Čechách. Takže nejsme vůbec skromní. Ledaže by ty naše domky byly vícegenerační, ale to už dnes taky vychází z módy.

Popravdě jsem článek prostudovala proto, že se mě Hnutí Duha tázalo, zda bych se nechtěla pustit do podobného experimentu s „uhlíkovou dietou“ sama. Zbaběle jsem couvla. Vím, kde mám rezervy: pár stand-by spotřebičů, na radiátory bychom měli namontovat regulační ventily, přidat pár úsporných žárovek, ale na víc bychom se zmohli jen stěží. Hlavně bych se musela vzdát cestování – a to, kajícně se přiznávám, prostě nedokážu.

Eva Hauserová - Spisovatelka, publicistka, editorka v PR agentuře