Člověk se bojí hlavně toho, co nezná. Porod každého z nás potká maximálně párkrát za život, a proto představuje velkou neznámou. Každý porod je jiný, dokonce každý porod jedné ženy je jiný. Přesto se na něj dá připravit.

Pod nánosem předsudků

Naše první setkání s ním neproběhlo většinou příliš šťastně. Ruku na srdce, kdo z nás se nenarodil přidušený nebo minimálně s šestkrát omotanou pupeční šňůrou, prostě kdo z nás nevděčí za svůj život lékaři? Naše maminky neměly možnost cokoliv ovlivnit, přiváděly nás na svět v době, kdy se potlačovala individualita člověka a vše probíhalo jako na běžícím pásu. Porod se stal lékařským zákrokem, který v nemocnicích řídily týmy odborníků a žena byla jen jakýmsi pasivním neinformovaným subjektem celého procesu. Právě od maminek však máme v sobě zakódováno, že přivádění miminka na svět je něco strašného, co nepředstavitelně bolí a neobejde se bez různých procedur, které jim a jejich dětem zachránily život.

Jak je to dnes

Pozůstatky tohoto přístupu zůstávají v našem porodnictví i 20 let po pádu nesvobodného režimu a žena, která není dostatečně připravena a neví do čeho „jde“ se může pěkně divit a později litovat.

Dnešní porodnice se většinou pyšní barevně vymalovanými pokoji, super moderním přístrojovým vybavením nebo gymnastickými míči. Ovšem stále zde převládá takový ten direktivní přístup k porodu a nastávající mamince. Není v pořádku, že dvacet procent rodiček absolvuje velkou břišní operaci – císařský řez, porody jsou uměle urychlovány, vaky blan protrhávány, hráze nastřihávány, ženy tlačí podle instrukcí personálu a stále u toho většinou leží na zádech. Pocity ženy, že se cítí dobře nebo naopak že se jí něco nezdá, většinou nikdo neposlouchá – přístroje jsou rozhodující pro další postup zdravotníků. Lékařské výzkumy jasně hovoří o zbytečnosti a často dokonce nebezpečnosti těchto a podobných procedur, přesto se s nimi denodenně české ženy setkávají. Zvyk je totiž železná košile a porodníci se svých zaběhaných postupů a své vedoucí úlohy prostě neumějí vzdát.

Jde to zvládnout bez lékařské pomoci?

Lékařská pomoc při porodech je běžnou věcí ani ne 100 let. Ale děti se rodily i tisíce let předtím, za pomoci ostatních žen a později porodních bab. Převážná většina nastávajících maminek je schopna přivést dítě na svět vlastní silou bez jakékoliv pomoci. Důležitá je hlavně důvěra ve vlastní tělo, podpora ze strany okolí a pocit bezpečí. Existují samozřejmě ženy (a je jich přibližně 10 procent), které pomoc lékaře potřebují a je výborné, c1že se jim jí dostane. Vždyť jen proto je smrt dítěte nebo rodičky dnes ojedinělou záležitostí. Ale riziko komplikací u zdravé ženy s normálním průběhem těhotenství, není-li do porodu zasahováno, je nízké. Oproti tomu například lékaři běžně doporučovaná epidurální anestezie, nebo dnes často praktikovaný císařský řez, má poměrně dost vysoká rizika pro matku i dítě.

Rozhodně by se ke všem procedurám mělo přistupovat až v případě nutnosti a ne rutinně u většiny žen. Zásah do porodu totiž většinou vyvolá nutnost zásahů následných.

Proč se připravovat?

Ať už děláme cokoliv, vždy to zvládneme lépe s předchozí přípravou. Dříve, kdy rodiny žily více pohromadě a každý měl několik sourozenců, byl předporodní přípravou sám život. Starší ženy předávaly své zkušenosti a přirozeně doprovázely ty mladší a nezkušené. Dnes je nám ale porod velmi vzdálený. Běžně se s ním nesetkáme a když už nastane, „postiženou“ co nejdříve odvezeme do nemocnice, čímž pro n ás vše končí. Proto nám nezbývá nic jiného, než se připravovat cíleně a to hlavně teoreticky.

Žena sebevědomá a jistá svými schopnostmi, která ví, jak porod probíhá a je připravena zvládat bolest a věří moudrosti přírody, porodí prostě lépe než žena vystrašená, která neví, co jí čeká. I s případnými komplikacemi se lépe vyrovná, je-li na ně psychicky připravena.

Jak se připravit?

Zejména je dobré rozmyslet si, co zrovna já očekávám a sehnat si dostatek objektivních informací. Od lékaře na gynekologii se toho bohužel většinou moc nedovíme. Přínosnější může být kvalitní předporodní kurz, nejlépe vedený porodní asistentkou, která má zároveň i těhotenskou poradnu a poskytuje individuální péči. Existuje velké množství článků na internetu i literatury, zkušenosti kamarádek by nám také mohly být dobrým vodítkem. Rozmyslet si přítomnost cizích osob u porodu, doprovázení dulou, sestavit svůj porodní plán, vybrat si poro dnici a vše potřebné si o ní zjistit, by mělo být také už úplně normální součástí přípravy na něco tak krásného a ojedinělého, čím příchod dítěte na svět je.

Každá žena je individualita a očekává od porodu něco jiného. V dnešní době už za sebe (a své děti) můžeme svobodně rozhodnout. Svůj porod můžeme ovlivnit a spoustu věcí si v porodnici prosadit nebo miminko přivést na svět doma se zkušenou porodní asistentkou, nemáme-li na dohadování síly a cítíme se tak lépe. Ovšem musíme mít velké množství informací, abychom se mohli skutečně kvalifikovaně rozhodnout, co ano a co ne a jaká rizika jsme ochotni podstoupit.

V rámci Světového týdne respektu k porodu se od 18. do 24. května 2009 v pražském kině Perštýn koná informační festival o těhotenství, porodu a rodičovství Umění porodit. Kromě přednášek, promítání filmů s porodní tématikou a přehlídky Homo Ecologicus, je možné v obchůdku zakoupit „těhotenskou“ literaturu, načerpat množství informací a navštívit poradnu porodní asistentky. Na mnoha místech ČR se pak konají souběžné výstavy a akce.