Hon na neplatiče koncesionářských poplatků České televize a rozhlasu přitvrzuje. Při tomto lovu však dochází často k omylům, na které Česká televize naopak může doplatit prohranými spory.

Česká televize se nechává zastupovat externími advokátními společnostmi, které jsou na úspěchu při vyhledávání neplatičů a vymáhání dlužných poplatků přímo finančně zainteresovány. To vede ke značné až přehnané aktivitě, která se však může často obrátit proti televizi.

Dostihnout vás může i několik let starý dluh

Problémem je velká právní nejistota občanů, zda se v budoucnu neobjeví výzva k uhrazení například poplatku z období před dvěma lety. Součástí výzvy jsou však už i výzvy k uhrazení nepoměrně vyššího advokátního poplatku jehož výše přesahuje i 10 000 korun. To vše jen za to, že člověk před léty zapomněl, nebo například neuhradil z důvodu změny platebního způsobu jeden měsíční poplatek. Televizní poplatek v současné době činí 135 korun měsíčně a rozhlasový 45 korun.

Po několika letech pak přichází upomínka na tisícové částky. Je zřejmé, že lidé by si měli být vědomi svých závazků, nicméně kdo si pamatuje zda v minulosti neopomenul poplatek či jinou platbu zaplatit, za jaké období a v jaké výši.

Za vystavení dopisu i 10 000 korun. Často však neoprávněně

Pokud by občanům při každém opomenutí platby chodily výzvy k uhrazení spolu s tisícovými náklady právního zastoupení, které si advokát účtuje pouze za vystavení jednoho dopisu, pak bychom zcela určitě přestali být zákazníky takovéto firmy. Bohužel u České televize tato možnost není a platit musíme ze zákona.

Při svém honu na neplatiče se kontrolní a vymáhací firmy dopouštějí často velkých chyb, kdy vyžadují zaplacení poplatku spolu s náklady za právní zastoupení i v případech kdy na to nemají žádný nárok.

Chtěla získat neoprávněně 135 korun, zaplatila tisíce

Případem je příklad živnostníka provozujícího restauraci s televizním přijímačem. Na předmětnou restauraci uzavřel nájemní smlouvu v březnu, přičemž se k placení koncesionářských poplatků přihlásil od dubna. Od té doby také řádně platí bez jakýchkoliv zpoždění. V březnu v době přebírání restaurace však do této restaurace zavítala kontrola zkoumající, zda je poplatek hrazen. Zhruba po roce přišla z advokátní kanceláře zastupující Českou televizi výzva k úhradě televizního poplatku ve výši 135 korun za březen spolu s náklady za advokáta ve výši bezmála 9 000 korun. Následně byla podána žaloba, kterou Česká televize prohrála z důvodu pozdější platnosti nájemní smlouvy, která teprve opravňovala nájemce k užívání daného prostoru restaurace a tedy i placení televizních poplatků. Jenom tato chyba, kdy se nesmyslně Česká televize, resp. zastupující advokátní kancelář, snažila o vymáhání stokorunového velmi sporného měsíčního poplatku, stála televizi na poplatcích a právním zastoupení protistrany více než deset tisíc korun.

Lidé mají strach, platí i když nic nedluží

Je však smutnou realitou, že mnoho lidí, kterým i neoprávněná výzva k úhradě starého dluhu na poplatku přijde, požadované částky včetně advokátních odměn raději zaplatí, protože už si nejsou jisti, zda skutečně nedošlo před lety k nějaké chybě, nebo mají prostě strach ze soudního řízení a dalších nákladů, které by museli v případě neúspěchu zaplatit.

Ač se některé případy neoprávněného vymáhání televizních poplatků u soudu vysvětlí a Česká televize či rozhlas je za své jednání finančně „potrestáno“. Mnoho lidí či firem raději zaplatí pro svůj klid. I proto se tato strategie České televizi stále vyplácí. Méně však už běžným občanům.

Miroslav Zeman